čtvrtek 12. listopadu 2009

Proč nevěřím Východnímu partnerství

Nikterak se nepovažuji za odborníka na sousedskou politiku a ostatně ani na vnitřní politiky zemí ležících na východ od Unie, ale nedávná zkušenost s parlamentním fórem věnovaným právě Východnímu partnerství mi nedá a musím se podělit o několik postřehů.
Do východního partnerství patří Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie, Moldavsko a Ukrajina. Pochopitelně též Unie, pro kterou jsou tyto státy partnerem. Za ideou celého projektu stáli především Švédové a Poláci a s nevelkou pompou, kdy se nedostavila značná část evropských státníků (z top kategorie dorazila pouze Angela Merkelová), bylo partnerství otevřeno v květnu tohoto roku v Praze.
Problémů, které jsou zjevné, je hned několik. Partnerství by mělo podporovat zlepšení vzájemných vztahů, nicméně mezi některými státy toho lze dosáhnout jen stězí. Typickou ukázkou jsou vztahy mezi Arménií a Ázerbájdžánem, které jsou spíše než na bodu mrazu někde okolo absolutní nuly. Problematika Náhorního Karabachu, který Ázerbájdžánci berou jako své území okupované Armény, zatímco Arméni jako území s tradičně vysoko převažující částí arménské populace, efektivně brání spolupráci. A obě země se nezdráhají dávat vzájemné animozity na odiv na všech možných setkáních.
Problémem číslo dva je Bělorusko a jeho pozice, respektive opozice. Některé státy se domnívají, že by v rámci partnerství němelo být diskutováno s oficiální Lukašenkovou vládou, ale se zástupci opozičních sil, což postavení země v rámci partnerství dosti ztěžuje.
Problém číslo tři je pak pravděpodobně nejpalčivější. Samy partnerské státy partnerství příliš nevěří a staví se k němu podezřívavě. Pochopitelně z toho důvodu, že jej berou za určitou náhražku otevření přístupových rozhovorů, která je má dočasně uspokojit a oddálit je od proklamovaného cíle - tedy plnohodonotného členství v Unii jednoho dne. Přes ujišťování ze strany Unie, že tomu tak není, stále přetrvává jistá míra nedůvěry.
Východní partnerství je dle mého názoru hezká myšlenka, nicméně jeho fungování v praxi zůstává s otazníkem. Třeba budu mile překvapen a bude to fungující platforma, nicméně výše uvedené překážky (a jistě by se našly další, kterých si nejsem vědom) naznačují, že cesta k tomu bude nelehká.

2 komentáře:

Hubert Smekal řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Komike řekl(a)...

Nechci zapadnout do nějakého zamináckého ptydepe, ale na základě setkání parlamentářů bych nehodnotil ani NATO, už vůbec ne třeba RE či OBSE, a výjimkou nebude ani Východní partnerství.
Je to celé na začátku, nic moc zatím nefunguje, ale i samotný fakt, že se to podařilo spustit (mimochodem, oficiálně to sice byla Polsko-svedska iniciativa - k nastvani rady nasich diplomatu ale vychazi to hodne z V4 a i z ceske iniciativy) je zajimave poselstvi z EU, oproti ENP by mohl byt posun. Proc to pisu - tohle je presne ten typ iniciativy, ktery muze dopadnout jako sebenaplnujici poselstvi. Je to uplne na zacatku, a pokud se to bude kultivovat, nemusi to zapadnout pod stul a muze to k necemu byt. Pokud vsak od pocatku bude slyset, ze je to k nicemu, tak to tak dopadne. Problemy "vychodnich partneru" sice za pomoci tohoto instrumentu nevyresime, ale myslim, ze potencial to mit muze, zalezi na pristupu...