Vyšel červnový bulletin Centra pro lidská práva

Po květnovém bulletinu ve znamení volební kampaně vyšel červnový, tematicky velmi rozmanitý, bulletin Centra pro lidská práva a demorkatizaci IIPS MU s informacemi ze světa lidských práv. Tématem titulní strany je velmi zajímavý soudní spor slavných akademiků, o kterém pod názvem V Paříži o akademickou svobodu píše Hubert Smekal (a také psal zde). Jak kritická může být recenze na knihu kolegy publikovaná v odborném časopise? Jak se postavit k žádosti kritizovaného autora, aby byla recenze stažena? V Paříži proběhne v červnu soudní spor právě na takové téma.

V červnovém bulletinu se nicméně můžete dočíst i o studiu mezinárodního práva v USA, o vývoji ve známém případu Gäfgen proti Německu, překvapivě také o modelce Naomi Campbell nebo o dalších tématech spojených s mezinárodní trestní spravedlností nebo vývojem lidskách práv v Evropě a zejména v České republice. Bulletin si můžete přečíst zde.

Kandidatura České republiky do Rady bezpečnosti OSN v roce 2007 – východiska a příčiny nečekaného neúspěchu

Na webu Global Politics byla publikována analytická stať, která se zabývá kandidaturou České republiky do Rady bezpečnosti OSN v roce 2007, která skončila neúspěchem a zvolením protikandidáta (Chorvatska). V první části jsou představeny okolnosti a průběh kandidatury ČR do Rady bezpečnosti, přičemž je kladen důraz na obsah a formu české kampaně. Druhá část práce se zabývá výchozími pozicemi obou kandidátů a faktory, jež mohly přispět k nezvolení České republiky.

Třetí sestřička je na světě

Milí přátelé,
stálo nás to hodně šedin, ale již je téměř jisté, že se vše podaří včas a 3. pokračování série - Česká zahraniční politika: Analýza ÚMV (tentokrát roku 2009) bude včas, ještě horká dovezena na prezentaci, na níž bych Vás rád tímto pozval:
Proběhne tentokrát přímo na půdě Ústavu mezinárodních vztahů, za účasti hostů Petra Pitharta (místopředseda Senátu) a Jacques Rupnika (profesor, Sciences Po).
Prezentace proběhne v úterý 29. června od 16:00 ve velké zasedací místnosti v přízemí ÚMV, Nerudova 3, Praha 1.
Jste srdečně zváni,
Michal Kořan

Hypoteticky: politologové v roli novinářů

Miroslav Kalous

Zkuste se zamyslet se mnou: co kdyby noviny psali politologové? Jak by to vypadalo? Bez velkého vymýšlení mě napadá:
- noviny by stěží vycházely denně;
- více by se v nich uvažovalo, jak o dění u nás/ve světě uvažujeme;
- slovo objektivita by nadobro vymizelo z etických kodexů, v těch lepších by se alespoň mluvilo o nutnosti přiznat barvu (resp. vlastní hodnoty);
- místo redakčních zkratek by se používala celá jména i s tituly;
- mnohem více by se v textech objevovala magická (prokletá) slova „příčina“, „podmínka“, „důsledek“, „fenomén“, „problém“ a spousta podobných.
Za své nevydávám to možná nejzřejmější (naznačené v posledním bodě), totiž že namísto podrobných zpráv o konkrétních událostech by více prostoru dostaly rozbory historických, strukturálních, byrokratických a bůh-ví-jakých-ještě kontextů, hledání vysvětlení, nazírání z perspektivy… Takovou realitu alespoň naznačuje esej The Only Politics Article You'll Ever Have To Read, která zmíněnou otázku vynesla na hladinu blogosféry.
Klade si ji původně Columbia Journalism Review, také The Atlantic Wire, krátký komentář přihodili třeba Stephen Walt nebo Daniel Drezner na Foreign Policy, otázku si nakonec přisvojili i sociologové.
Co si o tom myslíte vy?

V Paříži o akademickou svobodu

Přestože se doba prázdnin nezadržitelně blíží, několik zajímavých případů na nás čeká i v příštích týdnech. V Paříži proběhne 25. června stání se známým profesorem Josephem HH Weilerem kvůli publikaci nemilosrdné recenze na odbornou knihu. Weiler jakožto šéfredaktor internetové recenzní stránky Global Law Books odsouhlasil zveřejnění krátkého kritického posudku Thomase Weigenda na spis o řízení před Mezinárodním trestním soudem z pera Karin N. Calvo-Gollerové.
Calvo-Gollerová požádala Weilera o bezodkladné stažení recenze ze stránek, protože kritika podle ní překročila meze vyjádření názoru a férového komentáře. Navíc obsahuje nepravdivá tvrzení a jako celek působí nactiutrhačně, tudíž může poškodit autorčinu odbornou reputaci a akademickou kariéru.
Celé nešťastné situaci dodává šťávu skutečnost, že Weiler se s Calvo-Gollerovou dlouhá léta zná a tituloval ji zpočátku jako přítelkyni. Přesto ale žádosti nevyhověl a kritickou recenzi na stránkách ponechal s tím, že viděl už mnohem horší kritiky, a to i na vlastní knihy. Profesor z New York University doplnil, že se s obdobnou žádostí za svou dlouholetou kariéru šéfredaktora respektovaných odborných žurnálů setkal poprvé a podle jeho názoru vybočuje z obvyklého akademického diskurzu. Kdyby o(ne)publikaci recenze měli rozhodovat sami autoři knihy, znamenalo by to konec tradice nezávislého posuzování odborných prací. Weiler dále označuje žádost za „velmi extrémní“ a stanovuje stěží dosažitelnou hranici, kdy by jí byl ochoten vyhovět – pouze v případě do nebe volající nesmyslnosti („egregious unreasonableness“), což však není aktuální případ. Weiler nicméně nabídl autorce knihy jistou úlitbu – když bude profesor Weigend chtít svou recenzi poupravit, může Weiler zvážit publikaci revidované verze. Případně by Calvo-Gollerová mohla využít možnosti komentovat recenzi přímo na internetových stránkách Globallawbooks.org.
Jenže Weigend si stál za původní kritickou verzí a komentář se zdál autorce málo, tudíž svou žádost zopakovala, načež Weiler neústupně setrval na své pozici. Skutečně přiostřovat se začalo v září 2008, kdy se Weiler dostavil k identifikaci u francouzské soudkyně kvůli nařčení z urážky na cti. První slyšení u trestního soudu proběhne 25. června 2010, proto upřete zrak do Paříže, konečné rozhodnutí by svým způsobem mohlo zafungovat jako přinejmenším evropské vodítko, kterak s obdobnými případy nakládat.
Weiler se obává, že neúspěch v procesu by znamenal tvrdou ránu akademické svobodě a změnil by tradici nestranného hodnocení knih. Jihoafrický profesor dále konstatuje, že samotné zahájení trestního řízení kvůli recenzi představuje pro editory odstrašující efekt a ohrožuje svobodu projevu, o finančních nákladech ani nemluvě. Na závěr vyjadřuje výhradu vůči francouzskému právu, které tak snadno dokáže „přetavit“ soukromou stížnost v trestní řízení. Zajímavý příspěvek na téma, proč se vlastně aférou zabývají francouzské soudy, vnáší do problematiky jurisdikce další otázky.
Osobně stojím za JHHW, a to nejen proto, že jeho erudované a jazykově barvité texty rád čtu a mám jej z Budapešti v paměti vrytého jako autoritu s velkým A, ale prostě z přesvědčení, argumentoval bych obdobně jako on. Jen doufám, že mi to přesvědčení vydrží, až na mou knihu vyjde recenze á la Calvo-Gollerová...
Pokud byste chtěli Weilera podpořit, vizte s. 975 na této adrese.
Douška na závěr - recenzní spor mi trochu připomíná scénář Stauder, který nechtěl, aby se jeho jméno vyskytovalo na kupónech na zlevněné máslo, a nakonec se proti své vůli stal evergreenem všech úvodů do evropského práva. Dr. Calvo-Gollerové se obávala ohrožení akademické prestiže, po stávajícím extempore už nevím, kam by se její prestiž mohla snížit...

Konverzaci mezi Weilerem a Calvo-Gollerovou naleznete tu: WEILER, Joseph HH (2010). Editorial. The European Journal of International Law, roč. 20, č. 4, s. 967–976.

Zdroj fotek: osobní stránky Weilera a Calvo-Gollerové.

Kdo se bude zítra na Slovensku čudovať?

Slovenská národná strana?

"Aby naše ženy nemusely plakať."


"Aby naše hranice zostali našimi hranicami."





Smer?

"Hrozba pre Slovensko, pravicový zlepenec."








KDH?


"Spolu pre silne regiony."







SDKÚ?


"Dokážeme to."







Anebo někdo úplně jiný?

Graf dne

Vývoj americké nezaměstnanosti ve srovnání s předchozími krizemi (zdroj).

George W. na Facebooku

Bývalý americký prezident G. W. Bush si otevřel účty na Facebooku a nejspíš i na Twitteru. Na Fb má asi 130 tis. fanoušků, na Twitteru asi 8 tisíc "následovníků" (followers). Sám Bush "následuje" pouze 5 "osob" - samozřejmě svoji manželku Lauru, Republikánskou stranu, Johna McCaina, Sarah Palin a ... ... Baracka H. Obamu. Zajímavá kombinace.
A jaké tweety můžeme od George odebírat? Tak například:

Since leaving office, President Bush has remained active. He has visited 20 states and 8 countries.

Někteří komentátoři se sice pousmějí nad faktem, že Bush má výrazně méně internetových fanoušků, než současný americký prezident, ale uvidíme, kam to Obama dotáhne po případných osmi letech své vlády. Podle statistik na RCP klesla jeho popularita v USA poměrně dramaticky. Nicméně, Bush rozšiřuje svůj záběr i na webu, kde můžete navštívit nejen jeho profily na sociálních sítích, ale i jeho Centrum a Institut. Z hlediska zájmu o americkou zahraniční politiku ale bude asi zajímavější odkaz na archiv webových stránek Bílého domu z dob Bushovy vlády - zde.

Česká republika a výjimka z Listiny základních práv EU

V analýze Centra pro lidská práva a demokratizaci Helena Bončková a Hubert Smekal dokazují, že nedávno vyjednaná "výjimka" z Listiny základních práv Evropské unie nemusí dopadat na ty případy, před nimiž by nás dle sjednavatelů chránit měla. Či přesněji řečeno - problém, na který výjimka údajně reaguje, pravděpodobně vůbec neexistuje. Příspěvek ze sympozia o České zahraniční politice si můžete přečíst zde.