Teorie demokratického míru žije!

Chvilku to vypadalo se zdravím jedné z nejprofláklejších teorií oboru docela nahnutě, ale naštěstí se kolem procházel Allan Dafoe a měl po ruce defibrilátor. Doktorand politologie na Berkeley v novém čísle prestižního časopisu American Journal of Political Science (AJPS) publikoval článek "Statistical Critiques of Democratic Peace: Caveat Emptor" (zde aspoň pracovní verze), kterým reagoval na atak Erika Gartzkeho s názvem "The Capitalist Peace". Profesor z UC San Diego svůj výstřel na demokratický mír zamířil dobře, za text si vysloužil cenu pro nejlepší článek publikovaný v AJPS v roce 2007. Teorie demokratického míru je přijímána jako notorieta - demokracie spolu neválčí, jak už Hegel a Kant naznačovali, jenže Gartzke ve svém článku tvrdí, že to není demokracie, ale kapitalismus, co vede k míru. Abych se pokusil nastínit, že se nejedná jen o prázdné akademické tlachání - dlouhodobě se lijí miliardy do podpory demokracie, aby se zajistila mezinárodní bezpečnost, pokud však má na mír důležitější vliv kapitalismus, pak by se peníze měly poslat spíše třeba na vybudování stabilního burzovního trhu, posílení majetkových práv a dalších s kapitalismem spojených nezbytností. Malá odbočka - kapitalismus a demokracie spolu silně korelují, jde o to nalézt, jaký vztah je vůči míru silnější.

Pochopitelně se nejedná o první zpochybnění demokratického míru, když publikujete, tak se v ideálním případě snažíte otřást těmi největšími "pravdami", takže v minulosti proběhla řada více či méně zdařilých pokusů, jež tvrdily, že zjevná empirická asociace mezi demokracií a mírem je ve skutečnosti výsledkem jiných "confounding factors" (viz obrázek, u nás se tento vztah myslím označuje za nepřímou korelaci, uvítám češtinářské poučení, jak se counfounding, confounders atd překládají), jako například aliance za studené války, sdílené zahraničně-politické zájmy, stabilní hranice apod. Ale i přes tyto dílčí pokusy většina současných kvantitativních analýz ukazuje jasnou robustní a statisticky významnou souvztažnost mezi demokracií a absencí ozbrojeného konfliktu (aka míru). Slovo kauzalita se u pozorování tohoto typu raději nepoužívá, a experiment, který by odhalil příčinné vztahy, jaksi v mezinárodní politice není po ruce. Stává se také, že identifikujeme vztah mezi dvěma proměnnými (demokracie a mír), ale nevíme, jakým způsobem na sebe působí - sousedí spolu dvě demokracie, a proto mají mír, nebo byl mezi dvěma sousedícími zeměmi dlouho mír, a proto se v nich mohla v klidu vyvinout demokracie? Takže se slovem kauzalita opatrně...

A proč má vlastně demokracie na mír kladný vliv? Objevují se například tato vysvětlení - sdílené normy; demokratičtí vůdcové podléhající mnoha omezením při rozhodování; domácí publikum nemá rádo vysoké náklady na války; transparentnost a další. Takže do těchto docela klidných vod vpadl v roce 2007 Gartzke, který křičí, že nikoliv demokracie, ale hospodářský rozvoj, kapitálový trh a kompatibilita zahraničně-politických preferencí souvisejí s mírem. Letos se dočkal odpovědi - Allan Dafoe nalezl v jeho kvantitativní analýze skulinky (chybně zvolený vzorek; zapojení regionálních "dummies", a špatné použití "Beck, Katz, and Tucker's technique for controlling for temporal dependence"). Protože Dafoe děkuje v článku prof. D. Freedmanovi, z jehož knihy se učím, tak mu věřím... Chvílemi je to trochu složitější, ale článek celkově doporučuji k prolétnutí. Už třeba jen k úžasu nad tím, kolik pozorování je do analýzy zahrnuto - skoro 300 tisíc!