Stárnu...

Před časem jsem si ověřil, že čas prostě člověk nezastaví. Jel jsem do Frisca na koncert čtyř kapel, z nichž mě zajímala přesně polovina - experimentující Němci The Ocean a američtí prog-brusiči Between the Buried and Me (stravitelná skladba na ochutnávku tu). Zbývající dvě kapely nemá ani cenu jmenovat, hrají něco jako technický death-grind, tedy styl, se kterým se normální člověk nemá šanci za celý život setkat. Koncert začínal v klubu Slim's v osm večer, The Ocean jsem tipoval na druhé hvězdy večera, o ony dva chlívy jsem neměl zájem, tak jsem si říkal, že když přijdu ve tři čtvrtě na devět, tak akorát dohraje nějaká první šílenost. Bohužel jsem dorazil za doznívajících zvuků saxofonu na rozlučku The Ocean... Místo očekávané posloupnosti chlív-chlív-dobrý-dobrý (nebo aspoň chlív-dobrý-chlív-dobrý) přišlo dobrý-chlív-chlív-dobrý, což mě moc nepotěšilo, jelikož jsem měl před sebou dvě žumpy v řadě. Ale kde jinde než v ulítlém San Franciscu zažít pořádnou divočinu. Nějak tomuto stylu hudby nerozumím, kluci hrát jistě umějí (hlavně rychle), ale jaksi to postrádá smysl. A silácké proslovy mezi songy o pivu, hulení a masturbaci jsem nikdy neprožíval. Naštěstí koncertní sety těchto kapel se moc neprotahují, některé skladby trvají třeba sedm vteřin, za něž kytaristé stihnou přehmátnout tolikrát, co běžně ve čtyřminutové písničce.

Na rozdíl od klubů v ČR se dodržuje časový rozvrh a nekouří se, obojí považuji za velké plus.

BTBAM jsou sympaťáci, stylově skáčou od stravitelných až po extrémní žánry, staví na vysoké hráčské zručnosti, hlavně basáka je radost sledovat. Protože jejich skladby mají často přes deset minut, jsem schopen si pamatovat jen fragmenty. Hlavním odpuzujícím faktorem je asi zvířecí projev zpěváka, který se občas pokouší i o čistý zpěv, ale zas tak mu to nejde. Vše naštěstí vynahrazuje energií, plus do hudby BTBAM se jeho řev hodí. Vrchol koncertu vynikající, kluci sympatičtí, odezva publika vřelá, i přes zákaz se skákalo z pódia takřka nepřetržitě, kotel vřel, prostě vše co má nemainstreamový zážitek obsahovat... Po každodenní četbě rozsudků a komentářů rozsudků jsem si potřeboval trochu vyčistit hlavu, což se povedlo. Jen ten půlhodinový ostrý klus bočními ulicemi s občasným přeskakováním bezdomovců, abych celý zpocený taktak stihl poslední bus do Berkeley, si klidně příště odpustím.

V září mají být Between the Buried and Me spolu Animals as Leaders v Bratislavě a Vídni, tak si zážitek asi zopakuji.

Foto: BTBAM.