Chystá se další unijní smlouva a s ní přichází další kolo hrdinských půtek na téma - Podepíše?!? Vedou se debaty v TV i v tisku, jak Klaus zase může vydírat svými zdržovacími taktikami. Já se jen tak nějak podivuji a žádám znalé čtenáře o vyjasnění. V Lisabonu II snad Ústavní soud jasně řekl (cca bod 118, nepamatuji si přesně, píši ve spěchu), že prezident by měl ratifikované smlouvy bez zbytečného odkladu podepsat. Tedy prezident není veto-hráčem, a tudíž by se otázka využití chilského pera ani nemusela nijak extra přetřásat. Nevíte někdo, jak to je? Celý mediální a politický svět na ÚS zapomněl? Nebo čtu špatně nález ÚS?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Příspěvky
3 komentáře:
Tak on by to nebyl první případ, kdy by V. Klaus ostentativně ignoroval nějaké "skandální" soudní rozhodnutí (viz např. kauza justičního čekatele Langera) - je třeba té soudcokracii čelit...
Hubert máš pravdu, nález ÚS podľa mňa priveľký priestor na spochybňovanie, ako to s prezidentským podpisom je, nenechal. Len pre malé spresnenie, jednalo sa o bod 116 a argumentácia ÚS bola nasledovná:
"Účelem řízení o souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem je preventivně eliminovat riziko, že Česká republika převezme mezinárodní závazek, který by byl v rozporu s ústavním pořádkem ... V rovině mezinárodního práva totiž platí, že již sjednáním mezinárodní smlouvy na sebe smluvní strany berou závazek, že nebudou nepřiměřeně protahovat své definitivní rozhodnutí o přijetí či nepřijetí smlouvy, což vyplývá ze zásady dobré víry... K tomu se přidružuje v rovině práva vnitrostátního, resp. ústavního, povinnost prezidenta republiky bez zbytečného odkladu ratifikovat … mezinárodní smlouvu, která byla řádně prezidentem republiky nebo vládou z jeho pověření sjednána a s jejíž ratifikací vyslovil souhlas demokraticky zvolený zákonodárný sbor, zejména jde-li o mezinárodní smlouvy podle čl. 10a Ústavy schvalované kvalifikovanou ústavní většinou poslanců a senátorů. “
Vychádza to teda z logiky: prezident zmluvu zjednáva (alebo sa dobrovoľne tejto právomoci vzdá v prospech vlády), nemal by preto vytvárať obštrukcie pri jej ratifikácii.
Myslím, že to tak jasné není. Ty věty v Lisabonu II jsem jasné obiter dictum, a to podle většiny teoretiků není závazné.
Muselo by se to řešit ještě jednou jako meritum věci, pravděpodobně ve formě kompetenčního sporu, nevím ale, kdo by ho zahajoval, když je zřejmé, že případný výsledek je stejně nevykonatelný a do doby rozhodnutí už by byl Klaus stejně pryč.
Okomentovat