Americko-pákistánské vztahy v roce 2011 jako ze špionážního románu
Život v Pákistánu je určován třemi
„A“ – Alláh, Armáda, Amerika. Muslimská země ovládaná střídavě generály nebo
slabou civilní vládou si za dohledu tajných služeb žárlivě brání svoji
suverenitu před muslimskými radikály a USA. Tak situaci popisuje David
Ignatius, známý sloupkař deníku The Washington Post a úspěšný spisovatel špionážních
románů, ve své poslední dobrodružné knize Krvavé
peníze. A není daleko od pravdy. Lži, nedůvěra, ale také partnerství a
nezbytnost spolupráce dlouhodobě určují složité vztahy mezi Pákistánem a USA. Rok
2011 byl však v tomto ohledu výbušnější než kterýkoliv předtím.
Je vlastně obtížné hovořit výhradně o americko-pákistánských
vztazích, protože americká zahraniční politika jedná s Pákistánem do jisté
míry „v balíku“ společně s Afghánistánem, kde USA již deset let vedou válku
proti terorismu. Prezident Obama ostatně z tohoto důvodu zřídil funkci
speciálního emisara pro AfPak. Pákistánu se USA jednoduše nevyhnou, ať už
z hlediska zásobování svých jednotek v Afghánistánu, kontaktů na Tálibán
přes pákistánskou tajnou službu ISI nebo kvůli zázemí afghánského Tálibánu
v kmenových oblastech Pákistánu, tradiční to výhodě guerillové války.
Obě země jsou ostatně z hlediska
Washingtonu podobné – řízeny slabou centrální vládou, zastupovány proamerickými
lídry nepopulárními doma a navzájem propleteny sítěmi Tálibánu, Al-Káidy a
tajných služeb. Přesto jsou vztahy USA s Pákistánem „speciální“ a komplikovanější. Ať už vzhledem k vazbám obou
zemí z dob Studené války, kdy USA využívaly Pákistán při své podpoře
afghánských mudžahedínů v boji proti Sovětům, nebo z pohledu rizik
spojených s jaderným arzenálem Pákistánu.
Jak jemně musí v tomto ohledu
americká zahraniční politika našlapovat a jak se (ne)přátelství USA
s Pákistánem vyvinulo v roce 2011 je možné dokreslit na bezpečnosti a
způsobu správy pákistánských jaderných zbraní.
Jaderný kolotoč
Jak nedávno na stránkách magazínu The Atlantic popsal Jeffrey Goldberg, pákistánská
doktrína bezpečnosti jaderných zbraní se soustřeďuje na jejich rozptýlení na
asi patnácti místech po celé zemi. Tyto zbraně jsou údajně často přemísťovány
z místa na místo, a to nejen kvůli údržbě, ale také aby se předešlo riziku
jejich sledování a získání nepřítelem. A nepřítelem je zde nejen Indie nebo
teroristé, ale i USA.
...
Celý můj text můžete najít na stránkách posledního vydání Euro Atlantic Quarterly nebo na webu EAQ (pro předplatilete). Nevím, jak na to editoři časopisu přišli, ale nabídli mi napsat něco o Pákistánu, o kterém jsem toho moc nevěděl. Byla to alespoň příležitost pákistánskou politiku probrat s jedním nejmenovaným pákistánským fulbrightistou z vážené politické rodiny z Karáčí. Text vyšel s několikaměsíčním zpoždění, mělo se jednat o hodnocení vztahů mezi USA a Pákistánem za rok 2011.
Žádné komentáře:
Okomentovat