Soutěž Global Politics

Časopis Global Politics ve spolupráci s PMG-CEE pod záštitou Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně vyhlašují soutěž o nejlepší odborný studentský text na téma:

VOLBY A POLITICKÝ MARKETING.

Více informací najdete na webu Global Politics.

Nesnesitelná lehkost testu „unwilling or unable“

Použití síly proti nestátním aktérům patří mezi nejkontroverznější a nejčastěji diskutovaná témata v rámci mezinárodního práva veřejného poslední dekády. Je to myslím dáno především možností pozorovat proměnu mezinárodního obyčejového práva takřka v přímém přenosu. Základním tématem těchto diskusí v rámci jus ad bellum je otázka, jak ospravedlnit použití síly proti nestátnímu aktérovi, který se skrývá na území jiného státu. Řada států (např. USA) a mnozí odborníci tvrdí, že takové použití síly je legální díky využití tzv. „unwilling or unable“ testu. Konkrétní parametry testu ale nikde nenajdete a nezbývá, než hledat inspiraci v archivech a test zkusit upřesnit, jako to udělala Ashley Deeks z Columbia Law. 

Více na Jiném právu.

Wake the F**K Up

Přísná volební básnička od Samuela L. Jacksona. NSFW (Not Safe For Work).

Íránská překvapení (1)

Následovati bude v příštích dnech pár překvapení, která jsme zažili při cestování po Íránu. 

První nás čekala hned na úvod na hranicích a v Tabrízu, kam jsme se s Tomem Šmídem doštrachali po 22hodinové cestě busem z gruzínského Tbilisi přes východní Turecko (normálně by cesta trvala asi "jen" 20 hodin, ale jelikož s námi cestovali pašeráci, které bdělí íránští celníci vyhmátli, tak se to trochu protáhlo). A ona slibovaná překvapení - na hraničním přechodu z Turecka do Íránu, ale už na íránské straně, tedy v oné médii démonizované západu nepřátelské zemi, na obrazovce v místnosti pro odbavené frčel v přímém přenosu fotbal Real - Barcelona. Ještě na hranicích jsme si chtěli vyměnit trochu peněz, abychom měli železnou zásobu místní měny, ale pracovník bankovní pobočky nás překvapil doporučením, ať si u nich neměníme, že ve městě ve směnárně dostaneme mnohem lepší kurs. A za třetí (viz obrázek, Tabríz) - tohle je jediné větší foto prezidenta Ahmadínežáda, které jsem v Íránu zaznamenal. Velcí ajatoláhové Chomejní i Chameneí se vyskytují na pouličních plachtách a billboardech v nadživotních ztvárněních poměrně často, světské postavy jim co do publicity nemohou konkurovat.

Bonus: momentka z fotbalového derby dvou isfahánských klubů, stojí za shlédnutí.

Looking to run the world?

Nejlepší magisterské programy v oboru mezinárodní vztahy dle hodnocení "Teaching, Research, and International Policy (TRIP)", které vypracovali Paul C. Avey, Michael C. Desch, James D. Long, Daniel Maliniak, Susan Peterson a Michael J. Tierney. Výsledky i s komentářem viz Foreign Policy.

1. Georgetown University

2. Johns Hopkins University

3. Harvard University

Richard Turcsányi: „China takes island dispute to the UN“

Rozhodne najzaujímavejšiu novinku o prebiehajúcich sporoch Číny a Japonsko o ostrovy vo Východočínskom mori priniesla anglická Al Jazeera. Podľa reportáže Čína oficiálne registrovala nárok na územie ostrovov Diaoyu/Senkaku k OSN. Reportáž rovnako uvádza, že takýto krok Číny je prekvapením pre mnohých politikov v regióne, keďže Čína dlhodobo odmieta angažovanie akejkoľvek tretej strany vo svojich teritoriálnych sporoch a zásadne preferuje bilaterálne jednania s druhou stranou. Tento ťah Pekingu spolu s niekoľkými sprievodnými javmi môže signalizovať hneď niekoľko skutočností.

Súčasné proti-japonské protesty po celej Číne sa pomaly vládnym predstaviteľom asi prestávajú páčiť (ak sa im niekedy páčili). Obávať sa môžu v prvom rade zhoršenia celkových vzťahov s Japonskom, ktoré by mohli ohroziť ekonomickú výkonnosť krajiny, čím by komunistická strana rozhodne stratila. Okrem toho sa však vláda môže nie úplne paranoicky obávať otočenia protestov proti sebe.

Možným vysvetlením kroku Číny môže byť súčasná zmena 40 ročného statu quo. Ostrovy sú od doby ich navrátenia Japonsku pod jeho kontrolou, pri čom USA sa vyjadrili, že na nich spadajú bezpečnostné garancie. Japonsko síce Číne dlhodobo umožňovalo využívať oblasť ostrovov k rybolovu, posledný vývoj v podobe ich znárodnenia však znamená posun k horšiemu. V tejto situácii si Čína môže myslieť, že obrátenie sa na OSN jej situáciu môže iba vylepšiť. Na mieste dokonca môže byť tvrdenie, že čínska vláda verí v priaznivý výsledok prípadného medzinárodného šetrenia a preto sa odvažuje k takémuto kroku.

Zaujímavým môže byť porovnanie tejto situácie s Juhočínskym morom, kde snaha ostatných štátov o multilaterálne riešenie zostáva ignorovaná. Je možné, že v tomto prípade Čína vidí opačný vývoj statu quo ako v prípade Východočínskeho mora, prípadne si svojim medzinárodne-právnym postavením nie je tak istá.

Nakoniec, prekvapujúcou skutočnosťou ohľadom celej diskutovanej správy je fakt, že si zatiaľ nezaslúžila prakticky žiadnu medializáciu. Napriek tomu, že praktický dopad takéhoto kroku bude pravdepodobne nevalný, jeho symbolická váha môže byť značná.  To, že sa správe nevenujú čínske noviny sa dá vysvetliť tak, že nie je určená pre domáce publikum (aj keď by mohla). Prečo správu ignorujú aj zahraničné média však zostáva nejasné.

"More Europe with stronger institutions"

Před pár dny se na serveru New York Times objevil zaznamenání hodný článek s přímočarým názvem "A New Vision of Europe". Zajímavé není primárně, co se v něm píše, ale kdo jej píše a jak. Z obsahového hlediska v krátkém textu žádnou převratnou myšlenku nenalezneme, vše už zaznělo, nicméně jasné a místy dost závažné návrhy formulují ministři zahraničí Polska a Německa Radek Sikorski a Guido Westerwelle. Pomalu se utvrzujeme, že Polsko bere svou evropskou roli vážně, snaží se dlouhodobě vstoupit mezi nejzásadnější hráče a aktivně konat. Zaujme samozřejmě skutečnost, že na takto zásadním sdělení se neúčastní Francie a Poláci formují novou vizi Evropy přímo a pouze s Německem. Dále, na článek k EU se jedná o nezvykle čtivý kousek se zřetelným emočním apelem. Načasování také není vůbec špatné, příští týden se totiž v americkém Medinah Country Club uskuteční asi jediná akce, kdy se člověk může odvázat a upřímně si zamávat modrou vlajkou s dvanácti hvězdami, aniž by byl považován za idiota - golfový Ryder Cup. Nosič sdělení - New York Times a International Herald Tribune také vypovídají leccos o tom, že Sikorski s Westerwellem psali text s ambicí globálního přesahu.

Článek stojí za přečtení, jeho hlavní vyznění jsem snad shrnul v nadpise. Ministři zahraničí navrhují institucionální posílení unijní roviny, přísnější rozpočty a dohled nad nimi, silnější unijní zahraniční politiku a společnou ochranu vnějších hranic.

Comeback Kid Strikes Again

Jeden z nejlepších politických projevů, které jsem kdy viděl... silný úvod, efektivní citace, vtipné a silné útoky na oponenty, jižanský přízvuk, gradace, efektní závěr a bombastický odchod ze scény. Trochu dlouhý (50 minut), ale druhý den ve zprávách stejně ukáží jen výstřižky... prostě Bill Clinton ve formě. Navíc, muž s jemnýma rukama přišel na pódium za zvuků své takřka oficiální hymny, která zněla na několika předvolebních sjezdech demokratů, vždy před jeho projevem... Yesterday's gone, yesterday's gone. Don't you look back... "Keep putting people first. Keep building those bridges. And don't stop thinking about tomorrow!"

Tyto a další detaily mi pomohla rozklíčovat Billova jižanská volička, se kterou jsem projev sledoval. Její kamarádky pracovaly na kampaních demokratů... jakoby člověk slyšel historky o Klausovi... nuž, 90. léta jsou už celkem daleko. Projev ale stojí za to, skoro dotahuje Obamův projev o ohýbání oblouků.

Takže, další postup... 1) Mrkněte na projev...

2) ... nebo alespoň na jeden Clintonův dobrý frk, navíc s hollywoodským úsměvem Joe Bidena a za dohledu Clintonovy dcery Chelsea, která jako sfinga na celý projev dohlíží.

3) A nebo na závěr celé show, který vzrušil komentátory televize ABC, aneb "After getting the best nomination a man could hope for."...

Vyšel letní Bulletin

Vyšlo letní dvojčíslo Bulletinu Centra pro lidská práva, které završuje již třetí akademický rok jeho vydávání. Ukončení třetího ročníku s sebou opět přineslo i jisté obměny v redakci. Rozloučili jsme se s Ľubomírem Majerčíkem, kterému tímto ještě jednou děkujeme za všechnu práci a podporu a přejeme hodně štěstí v novém působišti. Sekci Mezinárodní trestní spravedlnost převzala Linda Janků, která do nadcházejícího čtvrtého ročníku povede svou vlajkovou loď nepochybně minimálně se stejným úspěchem.

V Bulletinu najdete především pokračování skvělého rozhovoru Moniky Marekové s právním poradcem Radovana Karadžiće Peterem Robinsonem, který se zamýšlí například i nad tím, zda vývoj mezinárodního trestního práva přináší v postkonfliktních regionech očekávané výsledky, nebo zda by soudní stíhání mělo náležet spíše národním jurisdikcím.

Horké letní dny lákaly k vodě a do hor, avšak nejen za oddychem, ale i za dalším vzděláváním. Helena Bončková proto přiblíží, jak se studovalo evropské právo v srdci českých Krkonoš, Martin Bobák zase přináší zážitky z již tradiční letní školy organizované Evropským univerzitním institutem ve slunné Florencii, která kromě lidských práv a životního prostředí ožila v červnu i fotbalem. Uvnitř vydání dále najdete novinky od štrasburského soudu pro lidská práva nebo komentář, jak je to vlastně s neslavně proslulým procesem s Pussy Riots.

Bulletin si můžete stáhnout zde.

Nejdůležitější lekce ústavního práva USA poslední dekády

Jak vědí i pozorní diváci filmů o Batmanovi, jedním z hlavních dilemat boje s mezinárodním terorismem poslední dekády byl konflikt mezi svobodou a bezpečností. Tedy otázka, jak moc lidská práva omezíme v zájmu zajištění bezpečí. Jaký je v současnosti stav této debaty v USA? Lidskoprávní aktivisté sice před Nejvyšším soudem USA vyhráli případy jako Rasul a Boumediene, věznice na Guantánámu však stojí dál a už to vlastně ani nikomu moc nevadí. Jack Goldsmith, profesor na Harvard Law a bývalý vysoce postavený právník Bushovy administrativy, v tomto zdánlivě paradoxním vývoji vidí nejdůležitější lekci amerického ústavního práva poslední dekády.

Zdá se, že na začátku druhé dekády Války proti terorismu dosáhla americká odborná i laická veřejnost jisté rovnováhy v debatě ohledně boje s radikály. Mučení zůstává tabu, teroristé mají nárok na lidské zacházení a spravedlivý proces, ale dlouholeté držení těch nejnebezpečnějších teroristů bez soudu a procesy před vojenskými komisemi jsou již zřejmě akceptovány. Mezi komentátory této rovnováhy se nedávno se svou knihou a články přidal i Jack Goldsmith.

Více na Jiném právu.

Nečasův "Dukakis moment"

V roce 1988 kandidoval úspěšný demokratický guvernér státu Massachusetts Michael Dukakis na prezidenta proti G. H. W. Bushovi. Vypadal slabě v otázkách národní bezpečnosti, tak se vypravil k továrně General Dynamics u Sterling Heights v Michiganu a vyfotil se v tanku M1 Abrams. Vždyť Margaret Thatcher udělala to stejné o dva roky dříve... nechala se vyfotit, jak sviští na tanku Challenger s šálou okolo krku a s brýlemi na hlavě. Fotka ji pomohla ke znovuzvolení, takže Dukakis si myslel, že má vyhráno.

S velkou helmou a přitroublým úsměvem však na tanku vypadal tak směšně, že se celé akci přezdívá “Snoopy Incident” a Bush celou jízdu na tanku dokonce použil ve svém volebním spotu, kde zpochybňuje Dukakisovo nasazení v boji s Říši zla. I například v seriálu Spin City si ze scénky dělají srandu (S. 6, E. 18), to když na incident vzpomíná Charlie Sheen, alias Charlie Crawford, a nabízí zajímavé důvody, proč k celé akci s tankem došlo. Nuž, Dukakis volby prohrál poměrně drtivě.

Podle mě vypadá premiér Nečas na fotce poněkud směšně, z reakcí na Facebooku si to asi myslí víc lidí. Příliš velká helma, neforemný oblek pod neprůstřelnou vestou... už i přirovnání k filmům s de Funèsem si vysloužil. Nuž, hned se taky začala bortit vláda... hm? Ostatně od dob Stanislava Grosse a jeho nechvalně slavného televizního výstupu a hesla "Myslím to upřímně" je jasné, že když je premiér k smíchu, tak jde jeho vláda k šípku.

Foto: IconicPhotos1, IconicPhotos2, ČTK.

Ano, jsou.

V anketě PM obhájily společenské vědy svoji pozici "věd". Na základě debat v LA Times (a zde) a v The Economist, jsme se ptali, jestli jsou společenské vědy opravdu vědami srovnatelnými s fyzikou nebo biologií? 

63 % - ano. 36 % - ne.
1 % se někde ztratilo.