Looking to run the world?

Nejlepší magisterské programy v oboru mezinárodní vztahy dle hodnocení "Teaching, Research, and International Policy (TRIP)", které vypracovali Paul C. Avey, Michael C. Desch, James D. Long, Daniel Maliniak, Susan Peterson a Michael J. Tierney. Výsledky i s komentářem viz Foreign Policy.

1. Georgetown University

2. Johns Hopkins University

3. Harvard University

Let's Discuss it!?

V Berkeley jsem se kromě svého marockého spolubydlícího a skupiny "visiting scholars" kamarádil hlavně s doktorandy programu Jurisprudence and Social Policy (JSP). Někteří z nich již vedli semináře, tak jsme se v obědových debatách dostali i k tématu zkoušení a hodnocení. Docela mě zaujal způsob známkování podle normálního rozdělení, který praktikovali. Netvrdím, že jej budu letos používat a že jej považuji za bezvadný, ale docela rád bych jej někdy v ČR uplatnil, abych viděl reakci studentů. Jak hodnocení dle Gaussovy křivky vypadá? Prostě předem stanovíte, že třeba 5 % nejlepších dostane A a 5 % nejhorších neuspěje (F). B a E si odnese po 15 % a C a D po 30 % studentů, konkrétní hranice jsou samozřejmě na zvážení vyučujícího, tyto jsem nadhodil z bekhendu jako příklad.

Hlavní přednosti jsou zřejmé - studenti musí pracovat celý semestr, nestačí dosáhnout ve dvou třetinách semestru stanovený počet bodů a nazdar (ledaže by 5 % studentů na předmět viditelně dlabalo). Navíc, takový systém docela spolehlivě určí ty skutečně nejlepší a prostřednictvím třeba percentilů dobře poměří výkonnost hodnocených.

Co by se v našem prostředí asi nepozdávalo? Přesně to, že vše není přesně předem nalajnováno. Žádné mám 35 bodů, to je D, takže padla. Systém hodnocení dle pravděpodobnostního rozložení klade značné nároky na vyučujícího - je třeba nastavit bodování tak citlivě, aby vznikla bodová škála, na níž by se studenti dostatečně rozprostřeli. Když každý ze 30 studentů získá celkem 10 bodů, tak je do křivky prostě nedostanete... Navíc, osobně bych velmi nerad dal někomu F, když podal výkon na úrovni. Představte si takový velmi nepravděpodobný kurs, který všechny hrozně baví a dřou, všichni získávají spousty bodů, ale prostě 5 % nejhorších byste měli vyhodit, přestože látku ovládají skvěle. Jde to samozřejmě řešit třeba tak, že všem pogratulujete, F zrušíte a o 1 % rozšíříte hranice známek A až E. Pak ale trochu riskujete (morální hazard), že se na to příště spolehnou a tak skvělý výkon nepodají.

Diskutovaný systém také přináší zvýšení soutěživosti, ale nevím, jestli to hodnotit jako jednoznačně pozitivní.

Reakce vítány!

Radana Kubová: Lobbing ve Washingtonu

Po roce jsem na začátku léta opět vyrazila na krátký studijní pobyt do zahraničí, tentokráte až za „velkou louži“. Druhý ročník letní školy pořádaný European Consortium for Political Research Standing Group on Interest Groups byl zaměřen na „global advocacy“ – téma v současné době více než aktuální. Hostitelskou institucí byla Frank Batten School of Public Policy and Leadership, University of Virginia.

I letošní ročník nabídl účastníkům přednášky zkušených akademiků a odborníků. Cílem bylo je seznámit především s taktikou a strategií zájmových skupin na mezinárodní úrovni, tedy jak probíhá „obhajoba otázek s globálním rozsahem“ v USA, ale také v rámci mezinárodních institucí jako např. WTO, OSN, WB, apod. Vystoupili zde (chronologicky) Frank Baumgartner (University of North Carolina at Chapel Hill), Gerry Wartburg a Christine Mahoney (University of Virginia), Jan Beyers (University of Antwerp), Kathryn Sikkink (University of Minessota) a Jutta M. Joachim (Leibniz University).

Prostor byl věnován také dalším aktuálním tématům jako např. „arabskému jaru“ (videohovor s kongresmanem Tomem Perriellem, toho času v Egyptě, který mimo jiné pomáhal vytvořit DarfurGenocide.org a Avaaz.org, což je mezinárodní internetové společenství zaměřené na vytváření globální odpovědi na problémy přesahující státní hranice) či aktivismu nevládních organizací a organizací sociálních hnutí působících s cílem obhajoby globální spravedlnosti s využitím tzv. nových sociálních médií (Christine Mahoney). Součástí letní školy byl i jednodenní program ve Washingtonu – označovaném za centrum „global advocacy“ či (vedle Bruselu) centrum lobbingu.

Skutečnost, že se v tomto případě jednalo o druhý ročník letní školy o zájmových skupinách, poukazuje na rostoucí význam aktivit zájmových skupin jak na domácí, tak i mezinárodní úrovni a tedy i na rostoucí zájem o zkoumání této problematiky. Co se týče účasti, naprostou převahu měli doktorští studenti z Evropy, pak byla zastoupena také Kanada, USA, Nigérie či Filipíny. První série letních škol k zájmovým skupinám bude završena příští rok na Agder University v norském Kristiansandu.

Post scriptum:

Virginie je překrásná země, která sice má „něco“ z Evropy, ale tak nějak se zdá, že všechno je tu mnohonásobně větší a i ta tráva je jaksi zelenější. Zřejmě to bude specifickým klimatem. Bouřky zde jsou opravdovým zážitkem. Během několika málo minut deště se voda valí po ulicích, aby za dalších pár minut už byly vidět jen místy kaluže. Na přechod z venkovního tepla a vlhka do vyklimatizovaných místností se Evropan adaptuje ztěžka, nicméně zvyknout se po čase dá. Pokud nebudete cestovat za historií občanské války (Sever proti Jihu), pak doporučuji návštěvu hlavního města, kde se můžete v tuto roční dobu příjemně zchladit při návštěvě muzeí v okolí Capitolu – tzv. Smithsonian institutions, do nichž je vstup zdarma. Okouzlující (zevnitř) je také Library of Congress. Washington jinak ohromí monumentální architekturou a rozsáhlými prostory, ale také ne příliš teplovzdorným metrem či všudypřítomnými fontánkami s pitnou vodou.

Foto: autorka.

Go West!

Pokud chcete zkusit štěstí mimo rodnou hroudu, možnosti tu jsou. Například UACES Student Forum nabízí rozesílání newsletteru s informacemi o aktuálních (často fully funded) Ph.D. místech, PostDoc pozicích nebo učitelských místech. Zde poslední seznam:

Graduate Teaching Assistant, Department of Sociology, University of Leicester

International Conflict Resolution, Full-time, Tenure-track faculty position, The American University in Cairo - School of Global Affairs and Public Policy

PhD Studentships
University of Hull - Faculty of Arts and Social Sciences

Postgraduate Scholarships available in International Development
University of Birmingham - Economic and Social Research Council Doctoral Training Centre (DTC).

Research Fellowship In Arts, Humanities And Social Sciences, Girton College
University of Cambridge

Postdoctoral Research Officer, School Of Interdisciplinary Area Studies in association with St Antony's College, University of Oxford

PhD Studentships in Law, Politics, or International Relations, School of Law and Government, Dublin City University

atd., atd., .... Poslední seznam má asi 25 takovýchto kousků.

American in the Wild Wild East

Matt Rees přispěl na náš partnerský blog Deliberación článkem o zkušenostech Američana se studiem na FSS. Že se mu v Brně líbí, je zřejmé - magisterské studium si prodloužil o doktorát a do toho občas koncertuje v klubu Clubwash. Pěkné počtení!

Studujte lidská práva v Benátkách - uzávěrka prodloužena

Uzávěrka pro podávání přihlášek prodloužena! Až do 28. dubna 2011 je možné se hlásit do jednoletého European Master in Human Rights and Democratisation (E.MA), který probíhá ve spolupráci více než čtyřiceti evropských univerzit. Studium je rozloženo do dvou semestrů, přičemž první studenti stráví v italských Benátkách (září 2011 až leden 2012) a druhý pak na jedné ze zúčastněných vysokých škol (únor až červenec 2012). Mezi ty patří mimo Masarykovy univerzity například i prestižní univerzity v Leuvenu, Utrechtu, Kodani, Grazu, Dublinu, Padově, Bilbau či Uppsale.

Program E.MA poskytuje posluchačům multidisciplinární přístup, jenž nahlíží problematiku lidských práv a demokratizace optikou práva, filosofie, antropologie, politologie a sociologie. Program je orientován na získání jak teoretických, tak i praktických dovedností. V roli přednášejících působí akademikové z oboru, experti a zástupci mezinárodních i neziskových organizací. Absolventi se mohou uplatnit zejména v mezinárodních organizacích, veřejné správě či v akademické sféře.

Součástí programu je i týdenní studijní pobyt v post-konfliktním regionu, v minulých letech se jednalo o Kosovo, kde se studenti osobně seznámili s působením mezinárodních organizací (OSN, NATO, OBSE a EU) v této problematické oblasti.

Uchazeči o přijetí musí mít splněno alespoň 240 ECTS kreditů včetně ukončeného bakalářského vzdělání v oboru příbuzném lidským právům (sociální vědy, právo). Program je tedy vhodný zejména pro studenty magisterského či doktorandského stupně. Zájemci by vedle výborné angličtiny měli být schopni porozumět občasným přednáškám a textům ve francouzštině. Nicméně znalost francouzštiny není požadována jako podmínka přijetí ke studiu. Poplatek za studium činí 4000 EUR a navíc registrační poplatek 130 EUR, omezený počet posluchačů obdrží částečné stipendium.

Bližší informace naleznete na internetových stránkách http://www.emahumanrights.org/, popřípadě kontaktujte Huberta Smekala, asistenta ředitele E.MA pro Českou republiku, na e-mailové adrese hsmekal@fss.muni.cz.

Studium lidských práv v Benátkách

Do 20. března 2011 je možné se hlásit do jednoletého European Master in Human Rights and Democratisation (E.MA), který probíhá ve spolupráci více než čtyřiceti evropských univerzit. Studium je rozloženo do dvou semestrů, přičemž první studenti stráví v italských Benátkách (září 2011 až leden 2012) a druhý pak na jedné ze zúčastněných vysokých škol (únor až červenec 2012). Mezi ty patří mimo Masarykovy univerzity například i prestižní univerzity v Leuvenu, Utrechtu, Kodani, Grazu, Dublinu, Padově, Bilbau či Uppsale.

Program E.MA poskytuje posluchačům multidisciplinární přístup, jenž nahlíží problematiku lidských práv a demokratizace optikou práva, filosofie, antropologie, politologie a sociologie. Program je orientován na získání jak teoretických, tak i praktických dovedností. V roli přednášejících působí akademikové z oboru, experti a zástupci mezinárodních i neziskových organizací. Absolventi se mohou uplatnit zejména v mezinárodních organizacích, veřejné správě či v akademické sféře.

Součástí programu je i týdenní studijní pobyt v post-konfliktním regionu, v minulých letech se jednalo o Kosovo, kde se studenti osobně seznámili s působením mezinárodních organizací (OSN, NATO, OBSE a EU) v této problematické oblasti.

Uchazeči o přijetí musí mít splněno alespoň 240 ECTS kreditů včetně ukončeného bakalářského vzdělání v oboru příbuzném lidským právům (sociální vědy, právo). Program je tedy vhodný zejména pro studenty magisterského či doktorandského stupně. Zájemci by vedle výborné angličtiny měli být schopni porozumět občasným přednáškám a textům ve francouzštině. Nicméně znalost francouzštiny není požadována jako podmínka přijetí ke studiu. Poplatek za studium činí 4000 EUR a navíc registrační poplatek 130 EUR, omezený počet posluchačů obdrží částečné stipendium.

Bližší informace naleznete na internetových stránkách http://www.emahumanrights.org/, popřípadě kontaktujte Huberta Smekala, asistenta ředitele E.MA pro Českou republiku, na e-mailové adrese hsmekal@fss.muni.cz.

Studium na Berkeley? Na vlastní nebezpečí

Právě probíhá zkouškové období, které se mě naštěstí netýká, tak se mohu podělit o pár dojmů ze semestru na špičkové univerzitě. Navštěvoval jsem díky dobrodiní profesorů ze svého zájmu dva postgraduální kurzy a přiznám, že to bylo spolu s pár povinnostmi, které si odbývám přes oceán, tak akorát. Netrpěl jsem spánkovou deprivací, jeden den týdně jsem si vyšetřil na cestování, četl jsem, co mě bavilo. Jenže takové štěstí mí spolužáci neměli. Předně, místo dvou kurzů mají běžně čtyři, do každého kurzu musí týden co týden načíst něco mezi 150 a 200 stranami (ale někdy klidně i celou knihu), takže cca 700 stran za týden, do toho ještě připravovat referáty na další knihy či dlouhé články a psát seminární práce. Takhle vydržet patnáct týdnů a následně se předvést ve dvou týdnech zkouškového období. Můj spolubydlící vystudoval na Berkeley a na MIT a říkal, že vždy končil semestr úplně psychicky vyždímaný. Jediný volný čas si dopřál v pátek večer a sobotu dopoledne, zbytek trávil ve škole nebo nad knihami. Jedna slečna z domu, kde žiji, si zase stěžovala, že to ve třídě často smrdí. Na mou, snad logickou otázku, co že to, reagovala trochu dotčeně - moc úkolů, takže se někteří ani nestíhají sprchovat... Zívání a unavené obličeje jsou asi tak to nejmenší. Dokonce tu prý je jeden bezdomovec, který během studia zešílel, tak jej alespoň nechávají na kampusu přespávat (ale za tuto historku neručím). Každopádně mé kolegy z kurzů obdivuji, jsem zvědav, co budou říkat studenti na FSS, až zavedu podobný režim - a za 4 kredity :)

Co vás donutí tohle tempo vydržet? Předně, náklady na studium nejsou nízké a životní náklady jakbysmet, takže o motivaci je postaráno už tímto prostým faktem. Na druhé straně můžete dosáhnout na různá stipendia, ale možná i to přispívá k vašim výkonům - svého donora nechcete zklamat, proto se snažíte. Na postgraduální úrovni je navíc ve třídě docela málo posluchačů (kolem desíti), tak jste neustále na ráně. Celkově (tedy včetně undergrads) se na právnické fakultě dosáhlo po přijetí nových vyučujících poměru 1 vyučující na 12 studentů, o čemž si asi můžeme u nás nechat jen zdát. Kolegové z programu Jurisprudence and Social Policy absolvovali třeba seminář, který vedli dva vyučující, proti nimž sedělo jen pět posluchačů. Na každý seminář - tedy každý týden - měli přečíst zadanou knihu (v lepším případě pouze vybrané kapitoly), o níž pak následně s profesory diskutovali. Případně jednoho vyučujícího na diskuzi nahradil autor dané knihy.

Běžný seminář tu trvá tři hodiny (3 x 60 minut) s jednou desetiminutovou přestávkou, ale třeba v kvantitativních metodách jsme měli navíc dvouhodinový seminář a k tomu ještě často skupinové řešení úkolů, které se vypracovávaly na každou hodinu. Kromě možnosti naslouchat a diskutovat se skutečným odborníkem v dané oblasti je velkým přínosem i obrovská různorodost studentů. Třeba zrovna na kvanti měla třída následující složení: Japonka, Tchajwanka, Ind, Chilan, dva Američané, Čech a dáma zahalená v hidžábu, jejíž původ jsem nezjistil. Během dobrodružství chilských horníků jsme tak například měli spoustu doplňujících informací.

Když na hodině někdo prezentuje třeba knihu, tak má referát hlavu a patu, navíc často jsou již studenti skutečně velmi dobří rétoři. V čem pak skutečně vynikají, tak ve zvládnutí obrovského penza literatury na velmi vysoké úrovni. Četby je tolik, že nelze vše přečíst naprosto pečlivě, některé části textu jen skenujete, ale vše vám musí zapadat dohromady. Co lze též vypozorovat - lidé jsou tu skutečně výborní na svou oblast, ale občas nemají úplně dokonale vybroušený všeobecný přehled. Ale to by bylo až smutné, kdyby se tolik schopností koncentrovalo do jednotlivých individuí...

A co jsem tím vším asi chtěl říci - když se rozhodnete studovat na skutečně špičkové škole, držím palce, ale vězte, že to bude bolet. Nakonec to však skoro určitě bude stát zato.

Bay Area Echoes: Centrum splněných přání

I tři týdny po příjezdu ve mně přetrvává pocit, že jsem si místo k fulbrightovskému projektu nemohl vybrat lépe. Center for the Study of Law and Society (CSLS) při Boalt Law School v Berkeley příští rok oslaví padesát let existence, takže můžeme mluvit o instituci etablované a, mohu-li já osobně posoudit, i výrazně respektované. Například Lawrence M. Friedman, autorita z konkurenčního Stanfordu a vůbec nejcitovanější právní historik, prohlásil: "The Center for the Study of Law and Society …… is the most significant center in the country -- and probably in the world -- for study and research on the relationship between legal systems and their social systems. It has been an enormous asset to Berkeley; and a magnet for scholars all over the world. There is probably no significant international scholar in this field who has not been at the Center, spent time at the Center, participated in the work of the Center, or passed through the Center; who has drawn from it, learned from it. Its international influence has been incalculable."

Každý týden se tu pořádají semináře, kde významní akademikové, zabývající se vztahem práva a společnosti, informují kolegy o svém výzkumu. Tyto semináře v "obýváku" s krbem v Centru navštěvují sice i studenti, ale drtivou většinu auditoria tvoří lidé, kteří již mají nějaký ten diplom v kapse. V kruhu třiceti osob se potkají profesoři z práv, politologie, sociologie, ekonomie a kritizují, diskutují, či chválí. V průběhu jediného týdne jsem například hned třikrát narazil na děkana Christophera Edleyho, který na Harvardu učil Obamu a při prezidentské kampani mu dělal poradce. I tento pán, jenž jistě nemá času nazbyt, si vyšetří chvilku na Centrum a energicky se zapojuje do debat.
V Brně jsem co do šarže seniornější sestavu zaznamenal pravidelněji jen na politologickém sympoziu (bohužel za nezájmu jiných oborů), případně na habilitačních přednáškách. Přitom odborné disputace mezi kolegy jsem zažil i za svého krátkého přednáškového působení na Bilgi v Istanbulu. Doufám, že časem se něco podobného uchytí též u nás, snad k tomu dopomůže také naše Centrum pro lidská práva.
V rámci CSLS působí celá řada tzv. affiliates, například můj oblíbený Malcolm Feeley, ke kterému chodím na kurs "Courts and Social Policy", Robert Kagan, David Lieberman, Laura Nader či můj zdejší supervisor Martin Shapiro. Spolu se mnou se ve zdejší knihovně a prostorách často potloukají další "visiting scholars", kteří však mají kanceláře trochu jinde, vilka Centra přeci jen není nafukovací. Sedím v pěkné moderní místnosti s Charlesem z Galway, jehož irský hantec sice ještě vstřebávám, ale jinak je to bezproblémový kolega. Vedle něj se občas potkávám s Japonci, Španělem atd., na nějakou národnostní homogenitu si tu člověk stěžovat skutečně nemůže. Centrum jako celek funguje velmi profesionálně, všichni včetně ředitele se chovají přátelsky, takže se za chvíli ani nedivíte, že skoro všechny oslovujete křestním jménem.
Centrum provozuje i vlastní postgraduální program a visiting scholars se mohou se svolením profesorů účastnit kurzů. Vedle Feeleyho tak docházím na kvantitativní metody ke Quinnovi, docela mladému učiteli, který na Berkeley přešel z Harvardu a už stihnul posbírat pěknou řádku ocenění. Jeden seminář trvá tři hodiny (180 minut; plus ještě 120 minut procvičování ke kvanti, plus ješttě můžeme chodit konzultovat ke statističce Su Li), posledně jsem musel číst k Feeleymu 250 stran, ale kolem stolu vás sedí jen deset, což působí výrazně motivačně. Oba kurzy jsou úzce spojeny s mým projektem, takže rozhodně nelituji. Snad jen, když jsem potřetí četl příklad "Bayesian inference uses the idea of the Bayes' Theorem, in the way that the likelihood function is the conditional probability of claiming Black given each being black and the prior distribution is the unconditional probability of claiming Black, while the posterior distribution is the conditional probability of events being black given claiming black.", tak jsem zapochyboval a krátce přemýšlel, jestli se nevrátit k tradičnější analýze rozsudků. Teď už tomu naštěstí rozumím a vidím využití v praxi, tudíž chmury netrvaly dlouho.

Děkuji Fulbrightově komisi, bez jejíž štědré podpory bych se sem rozhodně nevypravil. Názory v rámci série Bay Area Echoes jsou čistě mé, nepředstavují stanovisko Fulbrightovy komise, ani americké vlády či kohokoliv jiného.
Foto: web CSLS.

Bay Area Echoes: Yoo a hele, tak nic

Dnes jsem se vypravil na seminář zdejší neslavně proslulé právnické antihvězdy Johna Yoo. Těm, kteří ještě o rodákovi ze Soulu a absolventovi Yale a Harvardu neslyšeli, doporučuji nahlédnout na Wiki, kde má zdařilý profil (pro ty s většími ambicemi - vizte samostatnou stránku na New York Times). V krátkosti - Yoo se za Bushova tažení proti terorismu snažil obhájit na ministerstvu spravedlnosti používání tvrdých výslechových metod, včetně obávaného waterboardingu. Role Johna Yoo později neušla vyšetřování samotného ministerstva spravedlnosti, odkud v roce 2003 odešel do akademické sféry, a loni se dostal dokonce do hledáčku známého španělského justičního rebela Baltasara Garzóna.
Tak tento pán přednáší na Berkeley, slušně knižně publikuje, a krátce po čtvrtečním odpoledni měl vystoupení k novým judikátům amerického Nejvyššího soudu a nové soudkyni Eleně Kagan. Vypravil jsem se na přednášku s dostatečným pětiminutovým předstihem, jenže jak jsem záhy poznal, problém s přeplněnou místností se řeší rezolutně - prostě se zamkne. Takže ještě pár minut před oficiálním začátkem jsem stál s hroznem dalších neukojených zájemců a mohl se soustředit na představení před sálem. Desítka postav v oranžovém vězeňském obleku s černými kápěmi na hlavách zde klečela v okovech a jedna paní rozdávala letáky s výzvou k propuštění profesora Yoo z fakulty a pozvánkou na No to Torture Week v Berkeley. Děkan právnické fakulty přitom již jednou tuto výzvu odmítnul a nejinak tomu asi bude i do budoucna. To se moc nelíbí absolventům Cal, ale zejména provozovatelům speciálních stránek Fire John Yoo!, kde najdete i fotky z dnešní akce, a které jsou denně aktualizovány o novinky týkající se amerického mučení.
Atmosféru vězeňského happeningu skvěle (a nechtěně) dokresloval uklizeč, od pohledu arabského původu, který s nechápavým pohledem jezdil s mopem okolo dam a pánů v oranžovém a jen občas zavrtěl hlavou.

Obrázky: web Berkeley a Alumni vs Yoo.

Bay Area Echoes: UC Berkeley

UC Berkeley, často nazývaná zkráceně Cal, je vůbec prvním kampusem mamutí University of California (UC), která v současné době zahrnuje plných deset škol. Cal vznikla v roce 1868 a plní funkci veřejné výzkumné školy. Navštěvuje ji přes 25 tisíc tzv. undergrads a více než 10 tisíc postgrads, kteří mohou získat diplom z neuvěřitelné nabídky tří stovek programů. Berkeley si vybrala krásné motto, které zní "Fiat Lux" (Budiž světlo). Oficiálními barvami jsou modrá a zlatá, což poznáte velmi jednoduše, stačí, když zavítáte do kampusu a rozhlédnete se - každý druhý má tričko daných barev s nápisem Cal.
Berkeley proslavila zejména v poválečné éře velmi živá a aktivistická levicová scéna, v období mccarthyismu řada zdejších učitelů odmítla podepsat antikomunistickou přísahu věrnosti a byla propuštěna. V 60. letech se silně protestovalo za svobodu projevu a proti vietnamské válce, v současnosti étos angažovanosti utichnul, ale liberální světonázor přetrvává - obliba demokratů vůči republikánům je zhruba 9 ku 1.
Jak jsem již zmiňoval posledně, podle některých žebříčků je Berkeley dokonce nejlepší na světě, případně druhá, podle jiných zase třeba třicátá, nebo až třiasedmdesátá. Cal se však zřejmě daří držet vysokou úroveň v mnoha oborech, protože podle United States National Research Council má nejvyšší počet studijních programů v top 10. Kampus je tu moc pěkný, rozlehlé důstojné budovy posazené v zeleni, přičemž všemu vévodí 90 metrů vysoká zvonice postavená podle benátského vzoru z náměstí San Marco. Podle mé zdejší kamarádky, absolventky Yale, nejsou kampus ani škola zas tak extra, bohužel, nemám srovnání, abych k tomu řekl své. Přijde mi, že knihovna je zásobena velmi slušně, již před lety počet svazků překročil 10 miliónů a odebírá se na 70 tisíc periodik. S rozlohou skoro 50 tisíc metrů čtverečních patří komplex univerzitních knihoven k největším na světe.
Každopádně, na škole v současnosti působí osm laureátů Nobelovy ceny (celkem jich s Berkeley spojilo život 65) a čtyři držitelé Pulitzerovy ceny. Zdejší studenti a absolventi by mimochodem poskládali dohromady přes sto olympijských medailí, pro nejzářivější příklady není třeba chodit hluboko do historie, před dvěma lety v Beijingu si Natalie Coughlin (BA psychologie, 2005) doplavala hned pro šest cenných kovů.
Na tablo slavných absolventů by se jistě vešli Earl Warren (předseda Nejvyššího soudu ze začátku 20. století), Steven Chu (držitel Nobelovy ceny a současný americký ministr pro energetiku), Steve Wozniak (spoluzakladatel Apple Computer), herec Gregory Peck či Robert McNamara (bývalý prezident Světové banky, americký ministr obrany a prezident společnosti Ford).
Snažím se udržovat jakýs takýs přehled v právu, politologii a ekonomii, tak aspoň pár jmen, na které tu můžete narazit. Zahájím samozřejmě právnickou fakultou, v rámci níž svůj fulbrightovský pobyt absolvuji. Číslem jedna je můj supervizor Martin Shapiro, nestor subdisciplíny Law and Politics; Andrew Guzman, autor důležité knihy How International Law Works; či velmi kriticky přijímaný John Yoo, známý jako autor právní doktríny, která ospravedlnila za Bushe užívání mučení.
Ekonomie je možná našlapaná ještě více, začít lze přirozeně nobelisty: George Akerlof, Daniel McFadden, loňský laureát Oliver Williamson, dále Clintonův ministr práce a i u nás hojně překládaný Robert Reich, z Obamovy administrativy právě se navrátivší předsedkyně Rady ekonomických poradců Christina Romer, z dalších veřejně známých pak třeba Brad deLong či Barry Eichengreen. Skutečně inspirativní prostředí...

Bay Area Echoes

Celý akademický rok 2010–2011 strávím na univerzitě v Berkeley a kladu si ambiciózní cíl pravidelně vás obšťastňovat informacemi o tom, jak vypadá život na druhé nejlepší škole světa (podobné žebříčky jsou pochopitelně zavádějící, kvalita jednotlivých oborů se výrazně liší, navíc různé žebříčky produkují různé výsledky v závislosti na akcentovaných kritériích). Zahájím obecným pojednáním o University of California, Berkeley a městečku samotném, další týdny budu přidávat tu specifičtější (o centru, kde působím), tu obecnější témata (o zdejší hudební scéně, o bydlení, jídle). Teď bych sice mohl denně vyplodit pár odstavců, ale sportovci ví, že začátek neradno přepálit. Místy přidám zpravodajství z přednášek a akcí, kterých je tu požehnaně.
Na úvod se více než sluší velmi poděkovat Fulbrightově komisi, bez jejíž štědré podpory bych se sem rozhodně nevypravil. Názory v rámci série Bay Area Echoes jsou čistě mé, nepředstavují stanovisko Fulbrightovy komise, ani americké vlády či kohokoliv jiného.
Následující informace čerpám z informačních materiálů Berkeley a z Wikipedie, kde se články o městu i univerzitě skutečně vydařily (akademici prominou). Pokud by vás náhodou užíral náznak pochyb, tak vězte, že stotisícové městečko Berkeley skutečně nese od roku 1866 jméno chytrého anglikánského biskupa, o němž jste se učili na gymnáziu. Leží v severní Kalifornii, kousek na východ od San Francisca a na svém jižním konci přímo sousedí s Oaklandem. Rozvoj městečka na začátku 20. století přibrzdily požáry a zemětřesení, ale v období druhé světové se přísun lidu zase obnovil, protože do Bay Area proudily davy pracovníků ve válečném průmyslu. V 60. letech zasáhlo skoro celé Spojené státy lidské zemětřesení a v SF a okolí se nacházelo přímo jedno z epicenter. V samotném Berkeley hipíci a radikální levičáci bojovali o jeden místní park, až tehdejší guvernér Ronald Reagan poslal na místo Národní gardu, aby situaci vyřešila.
V posledních desetiletích Berkeley nijak neexpanduje, a to zejména kvůli velmi vysokým cenám nemovitostí, které patří vůbec k nejvyšším v zemi.
U demografického vývoje bych se chvilinku zastavil - v roce 1890 tady žilo 5 tisíc obyvatel, o dvacet let později již osmkrát tolik! Mezi léty 1950 až 1970 sčítání ukazovalo čísla nad 110 tisíc, avšak poté počty klesaly na současných 101 tisíc, z nichž má být 60 % bílých, 16 % Asiatů a 14 % černých. V Berkeley se hodně jezdí na kole a chodí pěšky, místní v tom spadají do úzké národní špičky.
Politicky tenduje celá oblast silně doleva a charakterizuje ji výrazná míra aktivismu, jež se projevuje zejména v organizování všemožných protestů (například proti odváděcí stanici mariňáků).
Panuje tu středozemní klima se suchými léty a vlhkými zimami (průměrná teplota v lednu kolem 9 stupňů, v září kolem 19), velké rozdíly teploty vás překvapí hlavně přes den. Zatímco dopoledne vycházím ve svetru, za další dvě hodiny je to zralé na koupák. Nejtepleji tu bylo naměřeno 42 stupňů (rok 2000), nejchladněji -4 (1990). Vždy k večeru se na město valí hustá mlha.
Z hlediska turistického místopisu patří k nejzajímavějším místům univerzitní kampus a hippie-oblast kolem Telegraph Avenue. Nadšenci mohou zajít do Caffe Mediterraneum, kde bylo roku 1959 údajně vynalezeno caffe latte.
Bohužel už nemám sil na úvod k UC Berkeley, beztak je příspěvek již dostatečně dlouhý, proto posílám jen apetizér v podobě Youtube kanálu univerzity se stovkami přednášek, snad si najdete i tu svou.

Eliška Příběnská: Jak hledat ubytování v Tanzánii

Vybírat si domek v Dar Es Salaam, bývalém hlavním městě Tanzánie, není lehké. Každá čtvrť má svého dalariho, tj. makléře, který by správně měl vědět o všech volných domech v okolí, o tom, který dům má kolik pokojů a jaké vybavení. Problém s dalarim je ten, že většinou ví kulový, ale vždycky chce peníze. Bere 70 korun za každý dům, který ukáže, ať už se zákazníkovi libí nebo ne.

Na Ubungu dělá makléře starý vrásčitý děda. Povídám mu několikrát, že se chci nastěhovat ihned, nejlépe do tří dnů. Pružně nasedl za mě na motorku - tři lidi na jedné motorce je na Ubungu běžné, jmenuje se to styl mishkaki, což znamená špíz. Přijedeme ke krásné kované bráně, dům je bílý a vysoký a má dvě patra postavená šikmo nad sebe. Připomíná domy v Rakousku, má terasu a kamenné schodiště nahoru. "Druhé patro může být vaše", povídá děda. Do druhého patra není přes terasu moc vidět. "Můžeme nahoru?" ptám se. "Až zítra, až tady bude majitel". Druhý den vyhlížíme majitele asi hodinu, což se dalo očekávat. Konečně přijde a vítězoslavně chrastí klíči. Vystoupáme nahoru po kamenném schodišti, které se vine kolem celého domu, a vynoříme se na jakémsi travnatém plácku za domem, který je na úrovni druhého patra.

Druhé patro od travnatého plácku dělí obrovská hluboká propast. Majitel vítězoslavně zachrastí klíči. "Sakra," říkám si, "kde jsou dveře?" A ptám se, "dobře, ale kde jsou dveře?" Majitel chrastí klíči a povídá: "Je to úplně jednoduché, vy zaplatíte nájem, a já tady udělám dveře a vchod." Začíná mi svítat. Obejdu zeď druhého patra, nahnu se přes propast a nahlídnu za roh. Slavné druhé patro nemá ještě ani střechu, ani zdi uvnitř! Je to jen betonová podlaha a jedna boční betonová zeď, ve které majitel plánuje za moje peníze udělat dveře. Dalarimu se zase povedl dobry vtípek. "Do tří dnů se chci nastěhovat", připomínám mu jemně, když nasedám na motorku. Myslím, že nepochopil, proč se nám to bydlení nelíbí. Snad můžeme dva tři roky vydržet!

Tento post je převzatý z blogu Aikaasante, který ze svého pobytu v Dar Es Salaam píše Eliška Příběnská. Autorka na FSS MU vystudovala mezinárodní vztahy.

Petr Zelinka: Tam, kde to všechno začalo aneb mezinárodní vztahy v zemi červeného draka

Nenechte se mást názvem, nejedná se o Čínu, ale o Wales. Ve Walesu byla totiž založena první katedra mezinárodních vztahů (international politics) na světě. Proč, má Wales ve znaku červeného draka, bohužel řadový Velšan neví a neřekne Vám to ani informační centrum. Když je student konfrontován s novou problematikou, co udělá? Ano, správně, nakoupí/půjčí si knihy a stáhne odborné články a začne studovat. Ale to je jiný příběh.

Město, ve kterém byla katedra založena, se nazývá Aberystwyth. Aberystwyth je malé pobřežní městečko, které je považováno za oblíbené rekreační místo ve Velké Británii. Sídlí v něm i University of Aberystwyth, která poskytuje zázemí asi osmi tisícům studentům. Když uvážíte, že městečko samotné má patnáct tisíc obyvatel, dostanete určitou představu o charakteru a atmosféře v Aberystwyth. Aber, jak mu zde každý říká, a jeho univerzita se honosí hned několika zajímavými úspěchy. První zde založená katedra international politics je považována za vůbec nejlepší v celé Británii (RAE 2008), má vytvářet pro studenty jedno z nejpříjemnějších prostředí v Království (4. místo), je sídlem hned dvou prestižních profesur (Woodrow Wilson, E. H. Carr) a místní badatelé vytvořili vlastní myšlenkovou školu v mezinárodních vztazích a bezpečnostních studiích – tzv. Velšská kritická škola. Konečně můj nejoblíbenější údaj – Aber má nejvíce knih per capita na světě, protože je zde téměř deset knihoven z nich velšská národní knihovna archivuje každou knižní publikaci, která je vydána na území Velké Británie.

Malý princ právem zesměšňuje sklon dospělých vše převádět na čísla a studenti jsou vychovávání ke skepsi k číslům, netransparentním metodologiím a ke snaze komparovat nekomparovatelné, proto berte, prosím, výše uvedené s velkou rezervou. Raději tedy řeknu, že se tady opravdu dobře studuje a přejdu k popisu studijního (spíše než studentského) života v Aber.

Jsem tu na ročním magisterském studium bezpečnostních studií a s úspěšně zakončeným podzimním semestrem si mohu dovolit začít studium zde hodnotit. První co Vás zde zarazí je, že poměr bakalářských studentů vůči magisterským studentům je zhruba deset ku jedné. Celkově nás studuje program mezinárodních vztahů (v něm jsou zahrnuty dílčí specializace: bezpečnostní studia, studia terorismu či zpravodajství, ale také evropská či post-koloniální studia) asi šedesát studentů. Brzy se tedy vzájemně poznáte, což napomáhá atmosféře a průběhu seminářů. Na těchto šedesát magisterských studentů připadá necelých padesát vyučujících a výzkumníků, nepočítaje v to přibližně stejné množství doktorandských studentů, ti jsou ovšem zaměstnáni vlastním výzkumem a učí spíše výjimečně a výhradně v bakalářských kurzech. Z této jednoduché matematiky, Malý princ snad odpustí, vyplývá hned několik zajímavých skutečností. Tato instituce je velmi orientována na výzkum, místní výzkumná atmosféra je vyhlášena po celé Británii, k čemuž se ještě dostanu. Každý z akademiků učí obvykle jeden magisterský kurz a dva až tři bakalářské kurzy za rok. Jsou skutečnými kapacitami na tuto oblast a jejich sylaby jsou přímo nacpány k prasknutí literaturou. Dále z výše uvedeného vyplývá, že v seminářích je studentů kolem deseti, pokud se toto číslo překročí, automaticky se otvírá další seminář. Malý počet studentů má dopad na dynamiku semináře, nutnost vlastní aktivity a možnosti přednášejícího diskuzi smysluplně řídit.

Od struktury k vlastní činnosti. Jelikož výuka probíhá pouze formou seminářů (tedy žádné přednášky, což je myslím docela unikum i v kontextu Velké Británie), je nutné dostatečně studovat povinnou literaturu, jinak logicky nemáte o čem diskutovat. Průměrná zátěž se pohybuje kolem 200s anglického textu na kurz týdně, přičemž musíte studovat právě dva kurzy. Samozřejmě to nikdo nekontroluje a je Vám tak dána velká volnost, jak ke studiu přistupovat. U některých kurzů je zmenšen objem povinné literatury, ale očekává se, že se seznámíte s některými publikacemi v doporučené četbě. Většina kurzů je ukončena buď dvěma eseji buď na libovolné či častěji zadaný okruh témat či testem, kde si vybíráte tři témata z deseti a vypracujete na ně během tří hodin tři menší eseje. Z toho vyplývá, že nikdo netestuje Vaší celkovou znalost. Myslím, že je na místě zdůraznit jeden fakt, v Británii se bakalářské studium považuje za zcela plnohodnotný vysokoškolský titul a na magisterské studium tedy jde pouze ten, kdo má o dané studium opravdový zájem. Nikdo Vás zde vlastně ničemu neučí a ze studia dostanete, právě tolik, kolik do něj vložíte.

Skoro by se zdálo, že není potřeba se vůbec sem hlásit, když stejně se člověk učí sám. Musím říci, že bych asi dal někdy přednost tomu, abych toho více slyšel ze strany vyučujících už proto, jaké mají znalosti. Oni samozřejmě často vstupují do debat, vznášejí nové otázky či potrhávají některé body, ale málokdy vynášejí jakékoliv soudy nad tím, co bylo řečeno. To má samozřejmě pozitivní efekt na ochotu studentů diskutovat. Dále Vás to nutí formulovat své stanovisko, což je často přínosnější, byť méně hmatatelné, než zapamatované údaje. Hlavně je zde kladen důraz na zpětnou vazbu. Ať už ve formě studentů, kteří studují stejné materiály, ale mají často odlišné názory, či když navštěvujete lektory v jejich úředních hodinách. Ovšem zcela zásadní jsou zde eseje. Vychází se zde z předpokladu, že právě v eseji se pozná, jak jste pochopil/a studovanou literaturu. Každou esej Vám hodnotí dva lektoři a jeden z nich (vedoucí kurzu) Vám k ní napíše komentář na polovinu A4. Zpětná vazba tedy není pouze známka (zde v podobě čísla), ale především podrobná reflexe Vaší snahy, která se zaměřuje na argumentaci, práci se zdroji, schopnosti kriticky myslet, plnit základní akademické povinnosti. Pokud do toho zapojíte meta-teoretické úvahy a dobrou metodologii můžete si být jisti, že se to pozitivně odrazí v hodnocení.

Studijní život ovšem neprobíhá pouze v seminářích. Velmi často se pořádají přednášky pro akademickou obec, průměrně jednou za čtrnáct dní. Zde představují akademici svůj výzkum či reagují na světové dění. Často sem jezdí zajímavé osobnosti mimo akademickou obec (novináři, vysocí úředníci či vojáci) představovat své nové knihy. Doktorandskými studenty jsou pořádány výzkumné semináře, různě tematicky zaměřené, kde se diskutují buď publikace či současný politický vývoj. Místní atmosféra je tedy velmi výzkumně naladěna a tím, že všichni jsou v jedné docela malé budově, chodí na zmiňované přednášky a potkávají se na chodbách, dochází k volné fluktuaci myšlenek a názorů. Neustále střetávání názorů se nutně odrazí na výzkumné kreativitě podobně jako na činnosti studentů při seminářích. Vedoucí výzkumu na University of Cambridge (která je beze sporu známější) přijala stejný obor v Aber právě kvůli zvěstem o místní výzkumné kultuře…

Jsem si vědom, že výše uvedené řádky zní jako eulogie. V duchu kritické teorie jednoznačně přiznávám své značně pozitivní normativní hledisko. Zároveň bych rád zdůraznil, že se nesnažím podávat jakákoli srovnání. K předchozímu a podstatněji kritičtěji laděnému článku o studiu v zahraničí bych rád dodal, že velšská kritická škola, kodaňská konstruktivistická škola a právě pařížská post-strukturalistická škola patří mezi nejdynamičtější myšlenková centra v bezpečnostních studiích. Dále se nabízí srovnání s FSS. Srovnávejme ale srovnatelné. Upřímně doufám, že až bude FSS či katedra MVES či Politologie slavit své devadesáté výročí, jako katedra international politics letos oslavuje, budeme jí moci vystavit podobně lichotivé zrcadlo, jako já vystavuji nyní. Inspirací, která katedra v Aberystwyth nabízí, je celá řada.