čtvrtek 11. února 2010

Petr Zelinka: Tam, kde to všechno začalo aneb mezinárodní vztahy v zemi červeného draka

Nenechte se mást názvem, nejedná se o Čínu, ale o Wales. Ve Walesu byla totiž založena první katedra mezinárodních vztahů (international politics) na světě. Proč, má Wales ve znaku červeného draka, bohužel řadový Velšan neví a neřekne Vám to ani informační centrum. Když je student konfrontován s novou problematikou, co udělá? Ano, správně, nakoupí/půjčí si knihy a stáhne odborné články a začne studovat. Ale to je jiný příběh.

Město, ve kterém byla katedra založena, se nazývá Aberystwyth. Aberystwyth je malé pobřežní městečko, které je považováno za oblíbené rekreační místo ve Velké Británii. Sídlí v něm i University of Aberystwyth, která poskytuje zázemí asi osmi tisícům studentům. Když uvážíte, že městečko samotné má patnáct tisíc obyvatel, dostanete určitou představu o charakteru a atmosféře v Aberystwyth. Aber, jak mu zde každý říká, a jeho univerzita se honosí hned několika zajímavými úspěchy. První zde založená katedra international politics je považována za vůbec nejlepší v celé Británii (RAE 2008), má vytvářet pro studenty jedno z nejpříjemnějších prostředí v Království (4. místo), je sídlem hned dvou prestižních profesur (Woodrow Wilson, E. H. Carr) a místní badatelé vytvořili vlastní myšlenkovou školu v mezinárodních vztazích a bezpečnostních studiích – tzv. Velšská kritická škola. Konečně můj nejoblíbenější údaj – Aber má nejvíce knih per capita na světě, protože je zde téměř deset knihoven z nich velšská národní knihovna archivuje každou knižní publikaci, která je vydána na území Velké Británie.

Malý princ právem zesměšňuje sklon dospělých vše převádět na čísla a studenti jsou vychovávání ke skepsi k číslům, netransparentním metodologiím a ke snaze komparovat nekomparovatelné, proto berte, prosím, výše uvedené s velkou rezervou. Raději tedy řeknu, že se tady opravdu dobře studuje a přejdu k popisu studijního (spíše než studentského) života v Aber.

Jsem tu na ročním magisterském studium bezpečnostních studií a s úspěšně zakončeným podzimním semestrem si mohu dovolit začít studium zde hodnotit. První co Vás zde zarazí je, že poměr bakalářských studentů vůči magisterským studentům je zhruba deset ku jedné. Celkově nás studuje program mezinárodních vztahů (v něm jsou zahrnuty dílčí specializace: bezpečnostní studia, studia terorismu či zpravodajství, ale také evropská či post-koloniální studia) asi šedesát studentů. Brzy se tedy vzájemně poznáte, což napomáhá atmosféře a průběhu seminářů. Na těchto šedesát magisterských studentů připadá necelých padesát vyučujících a výzkumníků, nepočítaje v to přibližně stejné množství doktorandských studentů, ti jsou ovšem zaměstnáni vlastním výzkumem a učí spíše výjimečně a výhradně v bakalářských kurzech. Z této jednoduché matematiky, Malý princ snad odpustí, vyplývá hned několik zajímavých skutečností. Tato instituce je velmi orientována na výzkum, místní výzkumná atmosféra je vyhlášena po celé Británii, k čemuž se ještě dostanu. Každý z akademiků učí obvykle jeden magisterský kurz a dva až tři bakalářské kurzy za rok. Jsou skutečnými kapacitami na tuto oblast a jejich sylaby jsou přímo nacpány k prasknutí literaturou. Dále z výše uvedeného vyplývá, že v seminářích je studentů kolem deseti, pokud se toto číslo překročí, automaticky se otvírá další seminář. Malý počet studentů má dopad na dynamiku semináře, nutnost vlastní aktivity a možnosti přednášejícího diskuzi smysluplně řídit.

Od struktury k vlastní činnosti. Jelikož výuka probíhá pouze formou seminářů (tedy žádné přednášky, což je myslím docela unikum i v kontextu Velké Británie), je nutné dostatečně studovat povinnou literaturu, jinak logicky nemáte o čem diskutovat. Průměrná zátěž se pohybuje kolem 200s anglického textu na kurz týdně, přičemž musíte studovat právě dva kurzy. Samozřejmě to nikdo nekontroluje a je Vám tak dána velká volnost, jak ke studiu přistupovat. U některých kurzů je zmenšen objem povinné literatury, ale očekává se, že se seznámíte s některými publikacemi v doporučené četbě. Většina kurzů je ukončena buď dvěma eseji buď na libovolné či častěji zadaný okruh témat či testem, kde si vybíráte tři témata z deseti a vypracujete na ně během tří hodin tři menší eseje. Z toho vyplývá, že nikdo netestuje Vaší celkovou znalost. Myslím, že je na místě zdůraznit jeden fakt, v Británii se bakalářské studium považuje za zcela plnohodnotný vysokoškolský titul a na magisterské studium tedy jde pouze ten, kdo má o dané studium opravdový zájem. Nikdo Vás zde vlastně ničemu neučí a ze studia dostanete, právě tolik, kolik do něj vložíte.

Skoro by se zdálo, že není potřeba se vůbec sem hlásit, když stejně se člověk učí sám. Musím říci, že bych asi dal někdy přednost tomu, abych toho více slyšel ze strany vyučujících už proto, jaké mají znalosti. Oni samozřejmě často vstupují do debat, vznášejí nové otázky či potrhávají některé body, ale málokdy vynášejí jakékoliv soudy nad tím, co bylo řečeno. To má samozřejmě pozitivní efekt na ochotu studentů diskutovat. Dále Vás to nutí formulovat své stanovisko, což je často přínosnější, byť méně hmatatelné, než zapamatované údaje. Hlavně je zde kladen důraz na zpětnou vazbu. Ať už ve formě studentů, kteří studují stejné materiály, ale mají často odlišné názory, či když navštěvujete lektory v jejich úředních hodinách. Ovšem zcela zásadní jsou zde eseje. Vychází se zde z předpokladu, že právě v eseji se pozná, jak jste pochopil/a studovanou literaturu. Každou esej Vám hodnotí dva lektoři a jeden z nich (vedoucí kurzu) Vám k ní napíše komentář na polovinu A4. Zpětná vazba tedy není pouze známka (zde v podobě čísla), ale především podrobná reflexe Vaší snahy, která se zaměřuje na argumentaci, práci se zdroji, schopnosti kriticky myslet, plnit základní akademické povinnosti. Pokud do toho zapojíte meta-teoretické úvahy a dobrou metodologii můžete si být jisti, že se to pozitivně odrazí v hodnocení.

Studijní život ovšem neprobíhá pouze v seminářích. Velmi často se pořádají přednášky pro akademickou obec, průměrně jednou za čtrnáct dní. Zde představují akademici svůj výzkum či reagují na světové dění. Často sem jezdí zajímavé osobnosti mimo akademickou obec (novináři, vysocí úředníci či vojáci) představovat své nové knihy. Doktorandskými studenty jsou pořádány výzkumné semináře, různě tematicky zaměřené, kde se diskutují buď publikace či současný politický vývoj. Místní atmosféra je tedy velmi výzkumně naladěna a tím, že všichni jsou v jedné docela malé budově, chodí na zmiňované přednášky a potkávají se na chodbách, dochází k volné fluktuaci myšlenek a názorů. Neustále střetávání názorů se nutně odrazí na výzkumné kreativitě podobně jako na činnosti studentů při seminářích. Vedoucí výzkumu na University of Cambridge (která je beze sporu známější) přijala stejný obor v Aber právě kvůli zvěstem o místní výzkumné kultuře…

Jsem si vědom, že výše uvedené řádky zní jako eulogie. V duchu kritické teorie jednoznačně přiznávám své značně pozitivní normativní hledisko. Zároveň bych rád zdůraznil, že se nesnažím podávat jakákoli srovnání. K předchozímu a podstatněji kritičtěji laděnému článku o studiu v zahraničí bych rád dodal, že velšská kritická škola, kodaňská konstruktivistická škola a právě pařížská post-strukturalistická škola patří mezi nejdynamičtější myšlenková centra v bezpečnostních studiích. Dále se nabízí srovnání s FSS. Srovnávejme ale srovnatelné. Upřímně doufám, že až bude FSS či katedra MVES či Politologie slavit své devadesáté výročí, jako katedra international politics letos oslavuje, budeme jí moci vystavit podobně lichotivé zrcadlo, jako já vystavuji nyní. Inspirací, která katedra v Aberystwyth nabízí, je celá řada.

2 komentáře:

Jana Kovačovská řekl(a)...

Znie to skutocne vyborne, obzvlast ta velkost seminarov. Aj ked prednaska by mi asi chybala, obzvlast ked je vyucujuci zaujimavy, tak to zamrzi, ak neprekroci rolu "moderatora". Inak napriklad na LSE to funguje tak, ze tie erudovane hviezdy maju prednasky a seminare im vedu PhD studenti - to mi pride asi ako idealny model.

A co sa tyka toho maleho rypnutia do postov o Sciences Po v zavere (mimochodom posledny bude, ak nahodou v marci nakoniec skutocne poslu znamky :)), tak len par poznamok:
1. K studiu v zahranici ako takemu nie som kriticka - skutocne by som nerada videla ten moj postoj interpretovany v zmysle zatratenia studia v zahranici ako takeho. Nemam pocit, ze by to z niecoho tam napisaneho vyplynulo.
2. Myslienkove dedicstvo francuzskej akademickej obce nijak nespochybnujem, co som spochybnila, je kvalita konkretnych predmetov na konkretnej institucii _vzhladom na jej renome_. Toto je velmi dolezite - ocakavala som podstatne viac ako od MU, dostala som o nieco menej. A ked to porovnam s co i len pomerne uvodnym kurzom na letnej skole LSE, ktory je tam inak normalne vyucovany v ramci Bc. studia MV, tak skutocne meno Sciences Po je z mojho pohladu omnoho vzdialenejsie vzdelavacej realite tam ako napriklad meno LSE realite tamojsej. Na zaklade mojich limitovanych subjektivnych dojmov.

A este poznamka k parizskej poststrukturalistickej skole - citat si o nej moze student v kazdej lepsie vybavenej kniznici. A ci do tejto temy napriklad vdaka Sciences Po nejak viac prenikne, to si vobec nie som ista. A o to v tych postoch slo, o to, co ta skola studentovi preda, nie akych znamych vedatorov a politikov zamestnava ci spomina v zozname absolventov.

Petr řekl(a)...

Ahoj Janko, tak pradevsim to nemelo byt rypnuti do tveho postu. Pouze jsem se chtel vyhnout srovnavani obou skol a uz vubec dojmu, ze kdyz muj prispevek vyzniva pozitivneji a ten tvuj kriticteji, tak musi byt Aberystwyth lepsi skola..

K LSE, profesor Booth na jedne sve prednasce pro odbornou verejnost povidal o devadesatilete historii katedry a zminoval, ze se ho jeden kolega z LSE ptal, proc oslavuji takova zvlastni vyroci. Booth mu odpovedel, mno protoze mi na rozdil od Vas muzeme. To jen tak pro usmani.

Jinak si nemyslim, ze je stejne si o necem nacitat a byt tam osobne, mit s danym profesorem zapsany predmet, ucastnit se jeho prednasek pro verejnost a hlavne chodit na jeho uredni hodiny, kdyz si chces povidat o jeho praci.

Absence prednasek v predmetech je pro me take trosku zahadou. Asi je v tom vice faktoru. Mozna nechteji vystupovat z pozice autority, vsichni i profesori trvaji na krestnich jmenech. Samozrejme tykani je snazsi v anglictine nez treba francouzstine. Takze opet to povzbuzuje chut diskutovat. Oni navic stejne uci predmety o kterych jiz napsali nekolik knih, takze misto toho aby to z nich odrikavali, tak ti to zadaji at si to prectes. Samozrejme je tu i moznost chodit na jejich prednasky pro bakalarske studium coz jsem delal u jednoho predmetu a sice "Hamas in politics".