Bay Area Echoes: UC Berkeley

UC Berkeley, často nazývaná zkráceně Cal, je vůbec prvním kampusem mamutí University of California (UC), která v současné době zahrnuje plných deset škol. Cal vznikla v roce 1868 a plní funkci veřejné výzkumné školy. Navštěvuje ji přes 25 tisíc tzv. undergrads a více než 10 tisíc postgrads, kteří mohou získat diplom z neuvěřitelné nabídky tří stovek programů. Berkeley si vybrala krásné motto, které zní "Fiat Lux" (Budiž světlo). Oficiálními barvami jsou modrá a zlatá, což poznáte velmi jednoduše, stačí, když zavítáte do kampusu a rozhlédnete se - každý druhý má tričko daných barev s nápisem Cal.
Berkeley proslavila zejména v poválečné éře velmi živá a aktivistická levicová scéna, v období mccarthyismu řada zdejších učitelů odmítla podepsat antikomunistickou přísahu věrnosti a byla propuštěna. V 60. letech se silně protestovalo za svobodu projevu a proti vietnamské válce, v současnosti étos angažovanosti utichnul, ale liberální světonázor přetrvává - obliba demokratů vůči republikánům je zhruba 9 ku 1.
Jak jsem již zmiňoval posledně, podle některých žebříčků je Berkeley dokonce nejlepší na světě, případně druhá, podle jiných zase třeba třicátá, nebo až třiasedmdesátá. Cal se však zřejmě daří držet vysokou úroveň v mnoha oborech, protože podle United States National Research Council má nejvyšší počet studijních programů v top 10. Kampus je tu moc pěkný, rozlehlé důstojné budovy posazené v zeleni, přičemž všemu vévodí 90 metrů vysoká zvonice postavená podle benátského vzoru z náměstí San Marco. Podle mé zdejší kamarádky, absolventky Yale, nejsou kampus ani škola zas tak extra, bohužel, nemám srovnání, abych k tomu řekl své. Přijde mi, že knihovna je zásobena velmi slušně, již před lety počet svazků překročil 10 miliónů a odebírá se na 70 tisíc periodik. S rozlohou skoro 50 tisíc metrů čtverečních patří komplex univerzitních knihoven k největším na světe.
Každopádně, na škole v současnosti působí osm laureátů Nobelovy ceny (celkem jich s Berkeley spojilo život 65) a čtyři držitelé Pulitzerovy ceny. Zdejší studenti a absolventi by mimochodem poskládali dohromady přes sto olympijských medailí, pro nejzářivější příklady není třeba chodit hluboko do historie, před dvěma lety v Beijingu si Natalie Coughlin (BA psychologie, 2005) doplavala hned pro šest cenných kovů.
Na tablo slavných absolventů by se jistě vešli Earl Warren (předseda Nejvyššího soudu ze začátku 20. století), Steven Chu (držitel Nobelovy ceny a současný americký ministr pro energetiku), Steve Wozniak (spoluzakladatel Apple Computer), herec Gregory Peck či Robert McNamara (bývalý prezident Světové banky, americký ministr obrany a prezident společnosti Ford).
Snažím se udržovat jakýs takýs přehled v právu, politologii a ekonomii, tak aspoň pár jmen, na které tu můžete narazit. Zahájím samozřejmě právnickou fakultou, v rámci níž svůj fulbrightovský pobyt absolvuji. Číslem jedna je můj supervizor Martin Shapiro, nestor subdisciplíny Law and Politics; Andrew Guzman, autor důležité knihy How International Law Works; či velmi kriticky přijímaný John Yoo, známý jako autor právní doktríny, která ospravedlnila za Bushe užívání mučení.
Ekonomie je možná našlapaná ještě více, začít lze přirozeně nobelisty: George Akerlof, Daniel McFadden, loňský laureát Oliver Williamson, dále Clintonův ministr práce a i u nás hojně překládaný Robert Reich, z Obamovy administrativy právě se navrátivší předsedkyně Rady ekonomických poradců Christina Romer, z dalších veřejně známých pak třeba Brad deLong či Barry Eichengreen. Skutečně inspirativní prostředí...