V letních (žel již uplynuvších :( ) měsících se objevily dvě zajímavé studie, které spojuje jedno téma: arabský národ. První – 2010 Arab Public Opinion Poll – je výzkumem veřejného mínění v šesti arabských státech; vydal ji na webu Brookings Institute Shibley Telhami (*). Druhá – The Arab State: Assisting or Obstructing Development? – se zabývá arabským státem a jeho vlivem na rozvoj arabských společností; napsal ji v rámci působení v Carnegie Endowment Paul Salem (+).
První uvedenou studií se zabývá tento článeček, příspěvek k té druhé se na Politica Mundi objeví za pár dní. Takže pro začátek to zajímavější: arabský výzkum veřejného mínění. „Arabský“ v jeho názvu znamená, že dotazováni byli občané Egypta, Jordánska, Libanonu, Maroka, Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů. Výzkum je relativně podrobný a přichází s několika zajímavými zjištěními. Především pak těmito:
· Bin Ládin dostal pouze 6 % hlasů v odpovědích na otázku „Kterého světového vůdce (mimo vaši zemi) obdivujete nejvíce?“; ještě hůř dopadl Mubarak – jen 4 %; naopak nejvíce hlasů dostal turecký premiér Erdogan (20 %), následují ho Chávez (13 %) a Ahmadínežád (12 %). Vyplývá mi z toho, že pokud už někdo cítí potřebu aplikovat k situaci na Blízkém východě a vztahu regionu k okolnímu světu co možná nejvíce zobecňující paradigma, je lepší volbou než „střet civilizací“ model „centrum-periferie“. Chávez a Ahmadínežád, představitelé významnějších rozvojových států, jsou (v rétorické rovině) revizionističtí politici par excellence (viz nedávná řeč (http://www.bbc.co.uk/news/world-middle-east-11402101) druhého zmíněného na půdě OSN – on je vskutku nefalšované pako); Erdogan v zahraniční politice symbolizuje, alespoň na Blízkém východě, odklon od USA, snahu o emancipaci a znovu-uznání některých tradičních hodnot (sic přitom také provádí liberální reformy).
· Až 77 % dotázaných věří, že Írán má na jaderný program právo; 57 % si také myslí, že Írán usiluje o jadernou bombu; a opět 57 % si také myslí, že pokud Írán vyrobí jadernou zbraň, následky budou pro Blízký východ spíše pozitivní (!). Pokud jde o komentář, v zásadě viz ten předchozí.
· Popularita nové vlády USA značně poklesla: v roce 2009 se o Obamovi pozitivně vyjádřilo 45 % tázaných a o rok později už jen 20 %, negativní postoj k němu v roce 2009 mělo 23 % a o rok později už celých 62 %. V podstatně stejný trend ukazují odpovědi na otázku „Jak byste popsali své postoje k politice Obamovy administrativy ve vztahu k Blízkému východu“ (16 % – nadějné; 63 % – zklamané). Toto vnímám jako (obecně pozitivní) doklad skutečnosti, že veřejnost vnímá více činy nežli slova. Obama vůči Blízkému východu v zásadě pokračuje v politice, kterou nastolil už Bush v posledních dvou letech vlády, a s podstatnou změnou přístupu (strategie) nepřichází (viz např. příspěvek Nika Hynka nebo Marca Lynche k tématu) .
· Pokud jde o řešení izraelsko-arabského konfliktu, 56 % dotázaných je připraveno na uzavření míru, pokud by byl Izrael ochotný vrátit veškeré území získané v roce 1967, ale současně nevěří, že by se jej Izrael „snadno“ vzdal. 12 % by bylo pro pokračování v boji i po stažení Izraele do hranic platných před rokem 1967. Potvrzuje se, že pro arabskou veřejnost je palestinská otázka nadále nejpalčivějším tématem; a že popis Izraele jako státu obleženého nepřáteli usilujícími o jeho zničení (v hodně kruzích stále vžitý názor) neodpovídá realitě.
…a mnoho dalšího; přečtěte si sami.
* Telhami např. vydal spolu s M. Barnettem zajímavou knížku Identity and Foreign Policy in the Middle East . Čicháte-li konstruktivismus, jste na správné stopě.
+ Salem byl v roce 2002 členem komise, která dohlížela na vznik Arab Human Development Report. Je jedním z autorů píšících pro Project Syndicate.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat