Rachel Moran: Challenges and Opportunities: My Personal Journey"

Center for Latino Policy Research (CLPR) při UC Berkeley pořádalo dnes přednášku Rachel Moran, nové děkanky právnické fakulty UCLA a jedné z mála žen latinskoamerického původu, kterým se podařilo dosáhnout tak vysokého postu. Docela mě zajímalo, jak se stane, že člověk se dvěma znevýhodňujícími atributy pro řídící funkci (původ a pohlaví) překoná společenské překážky a v konkurenci bílých mužů uspěje.
Že se pohybuji na půdě kulturně odlišného institutu, dávalo tušit množství extatických vzdechů a dramatických zlomů v hlase při vítání hlavní řečnice s místními známými. Naprostý vrchol v tomto ohledu přišel při závěrečné diskuzi, kdy se jedna tazatelka šla před položení dotazu s prof. Moran obejmout... Stále padaly výrazy jako exciting research, incredibly talented či wonderful book, ale na to už jsem si rychle zvyknul. Jinak příchodová disciplína je na seminářích podobná jako u nás, návštěvníci se trousí pár minut po začátku, ale všechna čest, sedí se i na zemi.
Sídlo CLPR se od ostatních zdejších center příliš neliší - je situováno do důstojné vily s reprezentativními prostorami, semináře se konají povětšinou v rozlehlejší místnosti s krbem, panuje zde otevřená a živá atmosféra. Něco jako kdyby Brno věnovalo IIPS vilu Tugendhat a pozvaní experti se realizovali u onyxové stěny.
Asi není třeba moc rozebírat zjevnou realitu - Latinos na tom nejsou ani náhodou v USA tak dobře jako bílé obyvatelstvo, zejména v kategoriích jako výše příjmu, vzdělání, schopnost porozumět textu a číslům apod. Situace je varující především v Los Angeles, Mekce Latinos, kterých tu žije z celkové populace LA více než 30 %, na právnických stavech se však podílí jen zhruba třemi procenty, zbytek zabírají hlavně bílí. Nové výzkumy ukazují na rozdíly mezi pohlavími, co se univerzitního studia Latinos týče. Zatímco muži mají problémy a studium si protahují, Latinoameričanky studují mnohem lépe a v hlavních charakteristikách se vyrovnají bílým mužům.
Prof. Moran pochválila úspěšné Latinos, kteří čím dál více dosahují na solidní posty, ale zejména nezapomínají na svůj původ a těžké začátky a všemožně aktivně pomáhají svým následovníkům. Doufám, že podobně šťastných příběhů se zanedlouho u nás dočká i romská komunita, i když ta zatím bohužel úspěšné lidi (z celospolečenského pohledu) kromě pár hudebníků moc negeneruje.