I tři týdny po příjezdu ve mně přetrvává pocit, že jsem si místo k fulbrightovskému projektu nemohl vybrat lépe. Center for the Study of Law and Society (CSLS) při Boalt Law School v Berkeley příští rok oslaví padesát let existence, takže můžeme mluvit o instituci etablované a, mohu-li já osobně posoudit, i výrazně respektované. Například Lawrence M. Friedman, autorita z konkurenčního Stanfordu a vůbec nejcitovanější právní historik, prohlásil: "The Center for the Study of Law and Society …… is the most significant center in the country -- and probably in the world -- for study and research on the relationship between legal systems and their social systems. It has been an enormous asset to Berkeley; and a magnet for scholars all over the world. There is probably no significant international scholar in this field who has not been at the Center, spent time at the Center, participated in the work of the Center, or passed through the Center; who has drawn from it, learned from it. Its international influence has been incalculable."Každý týden se tu pořádají semináře, kde významní akademikové, zabývající se vztahem práva a společnosti, informují kolegy o svém výzkumu. Tyto semináře v "obýváku" s krbem v Centru navštěvují sice i studenti, ale drtivou většinu auditoria tvoří lidé, kteří již mají nějaký ten diplom v kapse. V kruhu třiceti osob se potkají profesoři z práv, politologie, sociologie, ekonomie a kritizují, diskutují, či chválí. V průběhu jediného týdne jsem například hned třikrát narazil na děkana Christophera Edleyho, který na Harvardu učil Obamu a při prezidentské kampani mu dělal poradce. I tento pán, jenž jistě nemá času nazbyt, si vyšetří chvilku na Centrum a energicky se zapojuje do debat.
V Brně jsem co do šarže seniornější sestavu zaznamenal pravidelněji jen na politologickém sympoziu (bohužel za nezájmu jiných oborů), případně na habilitačních přednáškách. Přitom odborné disputace mezi kolegy jsem zažil i za svého krátkého přednáškového působení na Bilgi v Istanbulu. Doufám, že časem se něco podobného uchytí též u nás, snad k tomu dopomůže také naše Centrum pro lidská práva.
V rámci CSLS působí celá řada tzv. affiliates, například můj oblíbený Malcolm Feeley, ke kterému chodím na kurs "Courts and Social Policy", Robert Kagan, David Lieberman, Laura Nader či můj zdejší supervisor Martin Shapiro. Spolu se mnou se ve zdejší knihovně a prostorách často potloukají další "visiting scholars", kteří však mají kanceláře trochu jinde, vilka Centra přeci jen není nafukovací. Sedím v pěkné moderní místnosti s Charlesem z Galway, jehož irský hantec sice ještě vstřebávám, ale jinak je to bezproblémový kolega. Vedle něj se občas potkávám s Japonci, Španělem atd., na nějakou národnostní homogenitu si tu člověk stěžovat skutečně nemůže. Centrum jako celek funguje velmi profesionálně, všichni včetně ředitele se chovají přátelsky, takže se za chvíli ani nedivíte, že skoro všechny oslovujete křestním jménem.
Centrum provozuje i vlastní postgraduální program a visiting scholars se mohou se svolením profesorů účastnit kurzů. Vedle Feeleyho tak docházím na kvantitativní metody ke Quinnovi, docela mladému učiteli, který na Berkeley přešel z Harvardu a už stihnul posbírat pěknou řádku ocenění. Jeden seminář trvá tři hodiny (180 minut; plus ještě 120 minut procvičování ke kvanti, plus ješttě můžeme chodit konzultovat ke statističce Su Li), posledně jsem musel číst k Feeleymu 250 stran, ale kolem stolu vás sedí jen deset, což působí výrazně motivačně. Oba kurzy jsou úzce spojeny s mým projektem, takže rozhodně nelituji. Snad jen, když jsem potřetí četl příklad "Bayesian inference uses the idea of the Bayes' Theorem, in the way that the likelihood function is the conditional probability of claiming Black given each being black and the prior distribution is the unconditional probability of claiming Black, while the posterior distribution is the conditional probability of events being black given claiming black.", tak jsem zapochyboval a krátce přemýšlel, jestli se nevrátit k tradičnější analýze rozsudků. Teď už tomu naštěstí rozumím a vidím využití v praxi, tudíž chmury netrvaly dlouho.
Děkuji Fulbrightově komisi, bez jejíž štědré podpory bych se sem rozhodně nevypravil. Názory v rámci série Bay Area Echoes jsou čistě mé, nepředstavují stanovisko Fulbrightovy komise, ani americké vlády či kohokoliv jiného.
Foto: web CSLS.
V Brně jsem co do šarže seniornější sestavu zaznamenal pravidelněji jen na politologickém sympoziu (bohužel za nezájmu jiných oborů), případně na habilitačních přednáškách. Přitom odborné disputace mezi kolegy jsem zažil i za svého krátkého přednáškového působení na Bilgi v Istanbulu. Doufám, že časem se něco podobného uchytí též u nás, snad k tomu dopomůže také naše Centrum pro lidská práva.
V rámci CSLS působí celá řada tzv. affiliates, například můj oblíbený Malcolm Feeley, ke kterému chodím na kurs "Courts and Social Policy", Robert Kagan, David Lieberman, Laura Nader či můj zdejší supervisor Martin Shapiro. Spolu se mnou se ve zdejší knihovně a prostorách často potloukají další "visiting scholars", kteří však mají kanceláře trochu jinde, vilka Centra přeci jen není nafukovací. Sedím v pěkné moderní místnosti s Charlesem z Galway, jehož irský hantec sice ještě vstřebávám, ale jinak je to bezproblémový kolega. Vedle něj se občas potkávám s Japonci, Španělem atd., na nějakou národnostní homogenitu si tu člověk stěžovat skutečně nemůže. Centrum jako celek funguje velmi profesionálně, všichni včetně ředitele se chovají přátelsky, takže se za chvíli ani nedivíte, že skoro všechny oslovujete křestním jménem.
Centrum provozuje i vlastní postgraduální program a visiting scholars se mohou se svolením profesorů účastnit kurzů. Vedle Feeleyho tak docházím na kvantitativní metody ke Quinnovi, docela mladému učiteli, který na Berkeley přešel z Harvardu a už stihnul posbírat pěknou řádku ocenění. Jeden seminář trvá tři hodiny (180 minut; plus ještě 120 minut procvičování ke kvanti, plus ješttě můžeme chodit konzultovat ke statističce Su Li), posledně jsem musel číst k Feeleymu 250 stran, ale kolem stolu vás sedí jen deset, což působí výrazně motivačně. Oba kurzy jsou úzce spojeny s mým projektem, takže rozhodně nelituji. Snad jen, když jsem potřetí četl příklad "Bayesian inference uses the idea of the Bayes' Theorem, in the way that the likelihood function is the conditional probability of claiming Black given each being black and the prior distribution is the unconditional probability of claiming Black, while the posterior distribution is the conditional probability of events being black given claiming black.", tak jsem zapochyboval a krátce přemýšlel, jestli se nevrátit k tradičnější analýze rozsudků. Teď už tomu naštěstí rozumím a vidím využití v praxi, tudíž chmury netrvaly dlouho.
Děkuji Fulbrightově komisi, bez jejíž štědré podpory bych se sem rozhodně nevypravil. Názory v rámci série Bay Area Echoes jsou čistě mé, nepředstavují stanovisko Fulbrightovy komise, ani americké vlády či kohokoliv jiného.
Foto: web CSLS.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat