Za případovou studií do Lublaně

„Metodologie“ je častým strašákem studentů, doktorské nevyjímaje. Rozhodla jsem se proto ukrojit si z horkého léta plných 16 dní a vypravit se vstříc jejím nástrahám do malebné Lublaně. Ve dnech 30. července – 14. srpna 2010 zde totiž Evropské konsorcium pro politický výzkum (ECPR) pořádalo pátý ročník již poměrně věhlasné Summer School in Methods and Techniques s podtitulem Between Unity, Diversity, and Complementarity.

Duch letní školy je možné vystihnout v několika bodech. Předně je letní škola koncipována jako dialog a plodná konfrontace mezi různými disciplínami a studijními obory, zejména politologie a sociologie, ale i dalších – mezi spolužáky nechyběli pedagogové, ekonomové, právníci ani např. zjevně stále trendy environmentalisté. Za další je program navržen tak, aby pokrýval všechny fáze výzkumného projektu, zahrnoval metody na makro- i mikro-úrovni a uspokojil příznivce „kvali“ i „kvanti“ metod a jejich kombinace, a to vše s neskromným cílem – překonat tradiční dělení na několik metodologických světů, navzájem často jen těžko prostupných. V neposlední řadě byla hojně podporována neformální interakce v průběhu kurzů i mimo nich, a to jak mezi účastníky letní školy, tak mezi nimi a lektory, případně jejich asistenty. Téměř každý skutečně využil příležitosti k prodiskutování svého výzkumného projektu nad šálkem kávy v přilehlé kafetérii s předním odborníkem na tu kterou metodu; mezi samotnými účastníky pak byla témata spojená s výzkumem vítaným předmětem ať už osmělovacího small talku v prvních dnech či serióznějších debat ve dnech následujících.

Při pohledu na nabídku kurzů vás pravděpodobně nemine dilema, který z nich si vybrat, a budete si slibovat, že příští rok musíte přijet znovu. Kdo měl potřebu se metodologicky rozehřát, mohl dorazit už na víkendový kurz – buď na obecnější téma výzkumných designů, nebo specifičtěji na téma základů inferenční statistiky, lineární algebry či práce s R nebo SPSS. Hlavní menu letní školy sestávalo z úctyhodných 21 dvoutýdenních kurzů. Na ochutnávku těch z mého pohledu nejzajímavějších uvedu např. Methodologies of Case Studies (Ingo Rohlfing), Quantitative Text Analysis (Ken Benoit, Will Lowe), Grounded Theory (Joerg Strubing), Political and Election Forecasting (Michael Lewis-Beck), Political Game Theory (Nolan McCarty), Mixed Methods Designs (Katrin Niglas) či Expert Interviews (Alenka Jelen). Kvantitativci si mohli přijít na své při Multiple Regression Analysis (Bernhard Kittel), Confirmatory Factor Analysis (Peter Schmidt, Bart Meuleman), Multivariate Statistical Analysis (Bruno Cautres) a mnoha dalších. První den výuky probíhá „Monday Mix“, kdy můžete kromě úvodní hodiny ke zvolenému kurzu navštívit až tři další a naladit se tak příznivě na další ročníky. Pokud budete na konci úvodní přednášky ke svému kurzu zdrceni z vlastního výběru, je zde prostor k vyjednávání o přestupu.

Já jsem si zvolila výzkumné designy a případovou studii. Jestli vám nevadí nepříliš dynamický styl přednesu (neříkám přímo nudný!) a dokážete se srovnat i s německou angličtinou, vřele doporučuji. Samotná výuka trvá tři hodiny denně, nicméně další čas strávíte nad každodenními úkoly, četbou a trávením látky – jedná se tedy o poměrně intenzivní záležitost. Vyplatí se poslechnout radu vyučujícího a nastudovat si objemný reader dopředu. Jinak hrozí, že vás na místě nemine akademická melancholie, v horším případě deprese, což je myslím to poslední, co si může jakýkoli student během letních prázdnin přát. Já jsem to neudělala a zmíněné stavy mě po zásluze neminuly.

Zajímavým zpestřením letní školy byl doprovodný akademický program v duchu metodologického „cross-fertilisation“. Zahrnoval např. dva kulaté stoly s názvy „Political science methodologies: is Europe lagging behind the USA?“ (ano, zaostává, zbývalo jen řešit proč) a oblíbené „How to get a journal article published?“ Zde stojí za zmínku rady Michaela Lewis-Becka z University of Iowa: články začněte posílat do těch nejlepších možných žurnálů (slevit můžete vždy); po zamítnutí článku neotálejte s jeho přepracováním; nikdy nemějte dva články v jednom žurnálu; navazujte (pokud možno osobní) kontakty s editory; ignorujte oponenty, kdykoli je to možné (stejně se v tom nevyznají); a hlavně, věřte si! Nejedna rada vyvolala debatní přestřelku s Nolanem McCartym z Princeton University, který zřejmě nedovedl ocenit svérázný humor svého krajana. Doprovodný program zahrnoval i „poster session“, kde mohli účastníci načerpat cennou inspiraci, jak (ne)dělat poster. Vyhlášení vítěze „soutěže“ o nejlepší výtvor tragikomicky narušila technika, která na plátně předčasně ukázala vítězný poster ještě v průběhu slavnostní řeči Dirka Berg-Schlossera, zakladatele Summer School in Methods and Techniques a bývalého předsedy ECPR.

Více než třem stovkám studentek a studentů poskytla příjemné zázemí pro studijní i světské aktivity moderní Fakulta sociálních studií – jedna z 22 (!) fakult šedesátitisícové lublaňské univerzity. Také hostitelské město, Lublaň, bylo velmi přívětivé a každý si v něm mohl užít, co mu bylo milé – ať už Plečnikovu architekturu, Prešerenovu poetiku, posezení v kavárnách podél Ljubljanice nebo příjemnou dávku alternativy v areálu Metelkovy ulice. I přes určitou provinčnost Lublaně tak pořád existují důvody, proč se do ní vracet – třeba právě kvůli metodologii.

Jana Urbanovská je studentkou doktorského programu Mezinárodní vztahy na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU.