Remote-controlled freedom magic for Syria?

Zatím co se Obama propadá do "even deeper sh.t" po série skandálů, které připomínají tradiční kletbu druhého prezidentského období, tak debata ohledně Sýrie se moc neposouvá. Obamovo vyhlášení "red line" se změnilo spíše na "pink line" a občanská válka pokračuje. Přesvědčivý argument proti intervenci jsem četl od Fareeda Zakarii v jeho sloupku pro TIME:

Joshua Landis, the leading scholar on Syria, points out that it is the last of the three countries of the Levant where minority regimes have been challenged by the majority. In Lebanon, the Christian elite were displaced through a bloody civil war that started in the 1970s and lasted 15 years. In Iraq in 2003, the U.S. military quickly displaced the Sunni elite, handing the country over to the Shi'ites--but the Sunnis have fought back ferociously for almost a decade.

Menšinoví vládci bojují o přežití a to brutálně, protože vědí, že když prohrají, noví vládci je šetřit nebudou. Vnější intervence (např. no-fly zones, etc.) podle Zakarii spíše vyděsí Assadův režim, který bude bojovat ještě brutálněji.

If the objective is actually to reduce the atrocities and minimize potential instability, the key will be a political settlement that gives each side an assurance that it has a place in the new Syria. ... If some kind of political pact can be reached, there's hope for Syria.

Ale jak dosáhnout politické dohody? To je právě hlavní argument zastánců intervence. Např. Anne-Marie Slaughter (bývalá šéfka policy planning na US State Dept. za Obamy) říká, že teď Assada k jednání nic nenutí, když má za zády Rusko, Čínu a Írán. Je třeba ho přitlačit. Ale jak intervenovat? Zakaria cituje Jona Stewarta a jeho The Daily Show, který si ze zastánců intervence utahoval s tím, že není jasné, jak intervenovat a zároveň se nezaplést do války. Snad použít "remote-controlled freedom magic"?

Jednou z možností by bylo např. vyřazení některých vojenských schopností režimu (např. zničit letectvo použitelné k širšímu použití chemických zbraní, atd.) nebo podpora "těch správných" povstalců. Zřejmě to není zas tak nemožné. Slaughter říká, že je vcelku jasné, kteří jsou ok, a kteří ne. Jde o Syrian Support Group. To jsou ti, o kterých zastánci intervence mluvili jako o těch "dobrých" už před rokem a půl. Až teď jim ale Obamova administrativa začala posílat nevojenskou pomoc.

Hlavní otázka tedy zůstává... je vůbec možná politická dohoda? Z mého pohledu je tuto otázku možné přeformulovat následně. Dojde dřív k masivnímu použití chemických zbraní (předpoklad intervence dle Obamy) nebo k nějakému sjednocení syrské opozice (předpoklad vytvoření politického dialogu s režimem)? Pokud se nestane nic z toho, Sýrii zřejmě čeká dlouhá a krvavá občanská válka vzor Libanon, kde za 15 let bojů zemřelo 120 tisíc lidí a asi milion jich utekl ze svých domovů, přičemž konflikt se přelil i do sousedních států... Dnešní Sýrie je ale horší, žije v ní asi pětkrát víc lidí než v Libanonu a v regionu je mnohem větší napětí.