Nizozemsko na britské vlně

Docela ostrý vzkaz přišel do Bruselu od sousedů spoluzakladatelů poválečné evropské integrace. 

"The Netherlands is convinced that the time of an ‘ever closer union’ in every possible policy area is behind us. (..). With this initiative, the Netherlands aims to initiate a process in the EU, based on the principle: ‘European where necessary, national where possible’." Pokračování na stránkách nizozemské vlády.

Mnohem podrobnější "uniklý" materiál se ukrývá zde, jedná se o memo poslancům, které specifikuje pozici nizozemské vlády a ohrazuje se (nejen) proti plíživému rozrůstání unijních kompetencí. Komu se nechce číst 19 stran s 54 body k pozdvižení obočí, ten vezme zavděk zhuštěnou podobou zprávy.
V současné době asi nelze po české vládě (?) chtít, aby se evropskými tektonickými posuny jakkoliv zatěžovala.

Četbu doporučuji podbarvit poslechem sklady Schiphol.

Security Challenges in Contemporary Central Europe

Web journal Global Politics, associated with the Department of International Relations and European Studies, Masaryk University, Brno, Czech Republic and supported by the International Institute of Political Science in cooperation with security web magazine Sekuritaci.cz announces a call for paper proposals for our second Special Issue on the topic:

Security Challenges and Practices in Contemporary Central Europe

Even though most Central European countries have been successfully integrated into Atlantic and/or European international organizations for nearly a decade, the region still faces security challenges that are in many ways distinctive from those of other countries on the continent. Due to the region's unique historical experience, we can observe for instance heightened securitization of energy security issues and relations with the Russian Federation in general, or various „internal“ challenges as well, such as far rights movements, transnational organized crime or exclusion of Roma minority. However, the Central European security experience is by no means limited only to these topics, and there are also very interesting developments in other areas, be it transnational cooperation on security issues or adaptation of security sector to contemporary security challenges (i.e. migration, terrorism, proliferation of WMD etc.).



The accepted papers are to be published as a peer-reviewed collective monograph. We welcome proposals employing both well-established and innovative methods of research and related to the security challenges and practices in contemporary Central Europe including but not limited to:

• Securitization in Central Europe

• Security policies of Central European countries

• Security cooperation in Central Europe

• Central European energy security issues

• Security sector reform and europeanization

• Central European response to transnational security challenges

• Internal security challenges and politics of coping

• New security practices in Central Europe (risk management, biopolitics,...)

Please send your paper proposals, in the form of maximum 250 words long abstract, by 15th July 2013 to redakce@globalpolitics.cz.

We especially encourage advanced students of Master's or PhD programmes to submit their abstracts. Please add brief information about your affiliation and level of studies. The final deadline for 20 - 30 pages long papers will be in late October/early November.

Kdo nahradí Ahmadínežáda?

V první řadě je potřeba uvést, že íránský prezident je sice důležitým prvkem íránské politiky, zdaleka však ne nejdůležitějším. Íránská islámská republika je zcela specifický druh politického systému, který kombinuje demokratickou a teokratickou moc podle předlohy vypracované ajatolláhem Chomejním. Zároveň platí, že moc teokratická, ztělesněná nejvyšším duchovním vůdcem země - rahbarem (od roku 1989 až do dneška jím je ajatolláh Chameneí) - a některými dalšími specifickými orgány, mívá v případě konfliktu mezi principy demokracie a teokracie poslední slovo.

Přesto nemusí být íránské prezidentské volby jen zmanipulované dle přání rahbara a jeho okruhu. Osoba prezidenta může vnést do politiky výraznější změny - což ostatně předvedl jak proreformní šíitský duchovní Chátamí (prezidentem byl v letech 1997-2005), tak i odcházející prezident Ahmadínežád (který však duchovním nebyl), jenž se stal vyjádřením tvrdého zahraničněpolitického kurzu Íránu a pro mnohé i ztělesněním prostořekého populismu či přímo agrese.

Nadcházející prezidentské volby, které zvolí v pořadí sedmého íránského prezidenta, se konají po jedenácté a budou se konat 14. června. Pokud žádný z kandidátů nezíská nadpoloviční počet hlasů, bude se 21. června konat druhé kolo. Současný prezident Ahmadínežád v nich již kandidovat nemůže, protože podle íránské ústavy vyčerpal svá dvě volební období. Zároveň proběhnou i volby do místních rad a Rady dohližitelů, což je další z důležitých teokratických orgánů. Má dohromady 12 členů, z nichž šest jsou právníci z různých oblastí íránského práva a šest faqíhové (odborníci na islámské právo). Rada dohližitelů může mj. interpretovat ústavu, vetovat volební kandidáty, vetovat zákony přijaté parlamentem a potvrzovat volební výsledky.

Na schválené kandidáty, z nichž jeden bude íránským prezidentem, se můžete podívat v přehledné tabulce ZDE.

Velký počet konzervativních kandidátů a naopak pouze dva "reformisté" může pro zastánce změny znamenat jistou výhodou, protože se proreformní hlasy nebudou tak štěpit. Je také zajímavé, že za jednoho z nejvíce proreformních kandidátů je považován opět duchovní (dokonce jediný, kterému bylo umožněno ucházet se o křeslo prezidenta) - Hassan Rúhání - přezdívaný "Šejch diplomat". Jinému duchovnímu - bývalému íránskému prezidentu Rafsandžánímu (1989-97) - establishment nakonec kandidaturu neumožnil vůbec.

@HRClinton hasn't tweeted yet

Zatím co všichni čekáme na první tweet od Hillary, připomeňme si jednu vlnu, kterou vyvolala její přísná fotka while texting... aneb http://textsfromhillaryclinton.tumblr.com. Já bych to asi nazval crowd-joking... teda democrats style. Kdo první pozná a do komentů napíše jméno osoby, která sedí za pravým ramenem Hillary, dostane diplom. A o čem bude první tweet? A kdo ví, co je to HBIC?

Vyšel květnový Bulletin Centra pro lidská práva

V době posledních korektur aktuálního čísla Bulletinu se tuzemský mediální svět upíral do zaplavené České kotliny a referoval o semknutí jinak hluboce znesvářených fotbalových fanoušků velké istanbulské trojky proti autoritářským postupům premiéra Erdogana. Ani jedno z témat bohužel pokryto ještě nenaleznete, toužebně očekávaným právem na pěkné počasí se nezabýváme a místo Turecka se věnujeme zhodnocení vývoje v Sýrii, jehož se zhostil Lukáš Hoder.

Dále přinášíme rozbor zajímavého případu ze Štrasburku a přehled lidskoprávních novinek od Soudního dvora EU. A jako tradičně monitorujeme i další dění na domácí i zahraniční scéně.

Bulletin ke stažení zde.

Izraelský velvyslanec a marocký premiér v Praze

Pro zvětšení klikněte na leták. Více viz Blízkovýchodní stránky Marka Čejky.