Neúspěch pozitivní diskriminace v USA?

Jste poměrně dobrý student na střední škole, na dobrém okresním gymnáziu. Nejste mezi těmi úplně nejlepšími ve svém ročníku, ale jste výrazněji nad průměr. Patříte mezi menšinu X a v Česku funguje pozitivní diskriminace menšiny X na vysokých školách. Když se hlásíte na univerzity, máte tak celkem dobrou šanci se dostat na ty nejlepší univerzity a nejnáročnější obory, protože jste jednak poměrně dobrý student a jednak patříte k menšině X, takže škola vás potřebuje, aby naplnila svoji "kvótu". Máte ale také mnohem větší šanci, že studium nedokončíte, protože na vás bude prostě příliš náročné. Zatímco na dobré univerzitě a na realisticky vybraném oboru byste měl vysokou šanci uspět, na nejlepší univerzitě v zemi to bude velmi těžké, protože budete soupeřit nejen s těmi nejlepšími studenty z ČR a SR, ale i nejlepšími studenty z jiných zemí, kteří budou také členové menšiny X.

Výsledek? Méně členů menšiny X s dokončeným vysokoškolským vzděláním.

Alespoň tak zatím rozumím (zřejmě klíčovému?) argumentu Jasona L. Rileyho proti affirmative action, jak jej sepsal v jedné z kapitol knihy Please Stop Helping Us: How Liberals Make It Harder for Blacks to Succeed. Skrze odborné studie provedené např. na MIT nebo Harvardu (dlouhodobé sledování výsledků přijímacích politik těchto univerzit, atd.) autor tvrdě kritizuje výsledky afirmativní akce na podporu černých studentů. Prý vyvolal bouřlivé reakce, zatím jsem našel spíše pozitivní (konzervativní) recenze… Zdá se ale, že kniha je opravdu založena na mnoha a mnoha odborných studiích. Kniha se zabývá i dalšími liberálními programy jako minimální mzda, voličské průkazy, atd.

Výborný rozhovor s autorem je na C-Span. K affirmative action viz čas 8:00.



Celý rozhovor s autorem pro BookTV zde.
Přednáška Rileyho na Heritage Foundation. 

Je to třaskavé téma a velmi zajímavá politicko-právní otázka - např. s ohledem na judikaturu SCOTUS za poslední dekády a vzhledem k výměně pozic, kterou liberální právníci a konzervativní právníci k affirmative action (respektive k možnosti diskriminovat na základě rasy) za posledních 50 let v USA prodělali. Nuž, ještě mít trochu času na to, abych se k té knize dostal.

Letní knihy Billa Gatese

Přes rozhovory s Václavem Smilem na iDnes a Wired jsem se dostal k blogu Billa Gatese. Hodně čte. Naposledy vyvěsil seznam knih, které doporučuje jako letní čtení. O ekonomické krizi, o Theodoru Rooseveltovi, o byznysu, o klimatických změnách, o americké reformě zdravotnictví a jeden román. Já bych asi začal tím Rooseveltem. V ČR se o něj asi moc lidí nezajímá, ale byl to teda pašák.

"Roof knocking"

Izraelci se zřejmě mnohdy snaží co nejvíce omezit civilní oběti svých vojenských akcí v Palestině. Viz např. "roof knocking".

"Knocking the roof" is the Israeli military practice of warning the residents of a building they are targeting that they should get out. Warnings can come via a phone call or a warning missile: In this case, the occupant of the house, Samir Nofal, received both, Watania reports (it's worth noting that the video's description says the second missile strike came five minutes after the first, so the footage may have been edited). The practice has become one of the most controversial aspects of the current conflict." (viz WashPost)

0:12 - roof knocking
1:20 - opravdový útok



Okolo času 1:15 je vidět střih (viz kouř prachu vycházející z okna zasažené budovy ve 2. patře). Nevím, co si myslet o načasování. Pokud je popisek správný, je 5 minut vhodný časový odstup?

Kritici tvrdí, že telefonní hovory jsou často spíše prostředkem psychologického teroru a že "roof knocking", tedy střílení raketami, nelze považovat za efektivní "varování".

2014 EP Elections: Disappointing Mullet Contest

Jak jste si možná povšimli, naše atraktivní anketa o nejlepší deku v podání kandidátů ve volbách do Evropského parlamentu se zcela nečekaně vynulovala. Samozřejmě podezříváme ruské hackery, kterým nekonvenovala možná difamačně laděná interpretace výsledků. Každopádně z průběžných výsledků bylo zřejmé, že Jan Keller válcuje. Ano, za svou majestátní řepu a dlouholetou rezistenci s ní cokoliv dělat si triumf prostě zasloužil. Pro mě osobně bylo zklamáním, že více přízně nezískal Roman Škrabánek, jenž – jak správně poznamenal kolega Emdžej – měl ten správný kolotočářský šmrnc. Získal jsem ten samý dojem, že zkrátka tento okamurista své image věří a je s ní plně ztotožněn. Těch typů z istanbulského bazaru, co za vámi s úlisným úsměvem a slovy „ma frend“ přijdou, aby vám prodali jakoukoliv dečku jako „handrid prsent silk, gud prajs ounly for ju“ není nikdy dost.
Ale proč vlastně dissapointing? Stačí se podívat na zlatá léta mulletu a takového Mílu Pennera. Ultimativní sbírku pak představuje naše fotbalová repre z krásných raných devadesátých. Díky za všímavou péči Petra Ocelíka a jako bonus dodávám něco, čemu se obvykle říká „scholarly discussion“. Má to hloubku!

Zdroj: http://www.czechsoccernet.cz/suvenyry/postcards-Czechteam_1995.asp