Weihai stories: „Nevím, ale miluju Nedvěda“

Tak už máme po prvním testu, který mi přinesl mnohá překvapení. Devatenáctileté čínské děti se za pár dní zvládly naučit právo EU lépe než dost českých bakalářů za celý semestr. S nejlepší skupinkou studentů jsme debatovali horizontální účinek směrnic a přelom v judikatuře, který přinesl případ Keck. Jak už jsem psal dřív – nevím, k čemu jim to bude, ale byl jsem nadšen. Zase na druhé straně, našlo se i dost takových, kteří nezvládali naprosté základy, ale tam to dost vysoce korelovalo s neznalostí angličtiny. Asi nejlepší odpovědi tasil jeden borec, co dosáhl cca 10% úspěšnosti v testu. Zostra začal hned na první stránce odpovědí: „I don’t know, but I love Nedved.“ To jsem ještě akceptoval jako legraci, jenže zanedlouho přišlo: „I don’t know, but I love Petr Cech.“ Pak ještě přidal to samé u následujících: Manchester United, Thomas Necid, Wayne Rooney a Rosicky.

Další zaznamenáníhodná odpověď na můj dotaz „What can happen if an EU state does not implement an EU directive?“ zněla: „Wars“.

Jako docela netradiční vnímám sousední přednášecí místnost, kde často na plátně běží videoprojekce a vážná hudba, posledně třeba Čajkovský. Studenti, kteří zrovna nemají výuku, tam spokojeně pospávají – slovy děkana Dančáka „čilují“.

Jinak bohužel, co se jmen týče, tak letos se žádná tutovka typu Simple nekoná. Zkusím aspoň pár: Candy, Anchor, Iris, Ophelia, Adela, Lotus, Sherry Lee, Violet, Greyson – po této stránce zklamání…

Vojenský výcvik prvákům skončil, škoda, bylo docela zábavné sledovat, jak si děvče v uniformě samo pro sebe večer trénovalo před knihovnou s hlavou na bok správný pochodový krok. Fotbaloví fanoušci ocení, že na čínském výcviku se každý večer hromadně pěla You Will Never Walk Alone, mráz běhal po zádech.

Jídlo excelentní, občas to zkouším ve zdejším „krmítku“, kde je výběr cca z padesáti žrádelniček, a hlavně vidíte, co si dáte (ne jen rozsypaný čaj v jídelníčku). Jindy jdeme s Bríd (přednášející z UK, která tu učí common law) do některé ze zdejších korejských hospod na nějaké překvápko (dnes polívka z buvolí oháňky, nic moc).

Snídaně si stále držím čínské (hodně čili a česneku), zatímco Číňani v hotelu jedí toasty s džemem.

Party po čínsku

Studenti nás s Bríd jakožto vzácnou zahraniční návštěvu v neděli pozvali na večeři ve velkém stylu. Pronajali si bar na pláži a v něm navařili, každý něco donesl. Prý se budou hrát hry, z první jsme se naštěstí vymluvili, jednalo se o nějakou poloběhací polointelektuální hru. Druhá byla čistě sedací, něco ve stylu Aktivity smíchané s Městečko Palermo a přineslo například při charakterizování slova “gay” následující odpověď: “It is becoming more and more popular.” Mobily samozřejmě valily naplno, lahváče cinkaly, už se nefotím jinak než s véčkem z prstů.

Všemu velel Chris (neduživý chlapec v modrém tričku), zdejší největší intelektuální kapacita, který hry organizoval a když jste prohráli, tak jste museli “tell the truth, or do something very risky”. Když byla jako špeh odhalena jedna slečna a vybrala si pravdu, tak se jí Chris dotázal – “What is your weight?”. Všichni to brali jako zcela standardní dotaz, akorát my jsme se s Bríd dávili smíchy. Číňánci to trochu nechápali, pročež Bríd raději Chrise v zájmu jeho zdraví trochu dovzdělala: “Chris, you never, never ask a girl that question!” Chris přikyvoval, že teď už tedy jen senzitivní dotazy, načež při další příležitosti na další nešťastnou poraženou vychrlil: “Vzala by sis raději pěkného, ale chudého, nebo škaredého a bohatého?” Teď už je náš smích ani moc nepřekvapil…

Profi video z akce by mohlo být zde.

Komunikační radosti a strasti

Za celou třídu tu se mnou komunikuje ta místní kráska (dobře to vybrali!), která se nebojí vystavět působivá smajlíková sousoší. Z evropského pohledu není její styl komunikace s přednášejícím zcela standardní… Jen pro ilustraci něco málo z úchvatné palety smajlíků (toto je ještě velmi uměřené):

„Have a nice dream~😘

Yours, (Jméno)😍“

Jiná výtečnice se dvakrát v mailu nepodepsala, tak jsem chtěl působit pedagogicky a poučil ji, že by měla pozdravit a uvést své jméno. Toto mi došlo jako odpověď: “Because of my poor results, I am too ashamed to tell my name... But my handsome and kindly teacher, I am wondering is it possible for me to get the questions on the written test?” Totální pankáči…

Bríd udělala tu chybu, že si zřídila „WeChat“, což je jakási místní populární integrovaná sociální síť, tudíž neustále dostává od studentů nějaké zprávy, včetně hlasových. Mé vysvětlení, že mě sociální sítě nějak neberou, tak si nic takového zakládat nebudu, po dlouhém nechápání snad nakonec akceptovali. Na druhou stranu Bríd viděla třeba konverzaci o nedělní beach party, kterou mi pobaveně přeposílala – označují nás zásadně jako „gods“.

LP PS

Jak jsem se tu na začátku rozněžňoval, že čínská vláda se zdá být více naladěna postupnému pronikání lidskoprávních nádechů, tak se typicky ukázala tendence člověka s pouze povrchními znalostmi tématu důvěřovat pár anekdotálním “důkazům”. Asi je to trochu jinak, čínská vláda prý teď v zásadě rozprášila komunitu odvážných místních právníků (viz Economist a článek čínského lidskoprávníka, t. č. na pobytu na NYU)…