Američané chápou CIA

Podle výzkumu veřejného mínění organizovaného pro WSJ/NBC a podle jiného průzkumu PewReserech většina Američanů považuje tvrdé výslechy CIA prováděné po 11. září 2001 za ospravedlnitelné.

Výstava: Remembering 9/11

Procházet se poblíž Times Square v New Yorku během 31. prosince není úplně dobrý nápad, aneb strhne mě dav, procpu se skrz živé Sochy Svobody a hračky z Toy Story nebo se raději někam schovat? Útočiště nabídlo International Center of Photography a jeho tři výstavy. První výstava byla o jakémsi časopisu Harper's Bazar s krásnými slečnami a výraznými pohledy. V katalogu zmiňují i s tímto plátkem spojeného a slavného Richarda Avedona, autora skvělých fotografií Lennyho v New Yorkeru. Ale o tom jsem už v Politica Mundi psal...

Dále je v ICP výstava společensky angažovaných fotek ze 30. let. Dánský fotograf Peter Sekaer tehdy objížděl Ameriku a fotil zemi zasaženou hospodářskou krizí. Na objednávku různých ministerstev a úřadů USA fotil propagační fotky (např. propagace elektrifikace a práce federální vlády obecně) nebo prostě mapoval, jak vypadají slumy, města, vesnice... "Sekaer photographed alongside Walker Evans in the American South during the Farm Security Administration years, and photographs by the two are sometimes indistinguishable. But Sekaer, who was a painter and who made a living as a sign painter, was an accomplished and prolific photographer who combined a strong sense of advocacy with a highly attuned graphic eye."

Třetí výstavou je Remembering 9/11, pět menších výstav/projekcí k tématu teroristických útoků a jejich dopadu na město.

- Memory Remains: 9/11 Artifacts at Hangar 17, a major installation by Francesc Torres; 
- Photographs from Eugene Richards' Stepping Through the Ashes; 
- A five-channel video installation, cedarliberty, by Elena del Rivero and Leslie McCleave; 
- Above Ground Zero, photographs and proof sheets by Gregg Brown; and 
- Excerpts from Here is new york: a democracy of photographs.

Asi nejzajímavější byl výběr černobílích fotografií Eugena Richardse "Stepping Through the Ashes", který několik dní po útocích obcházel Manhattan a fotil (výběr také viz zde). Skvělé fotky, často mazaně vypointované a nebo hrozivě monumentální či pouze dokumentující místo a lidi. Také jejich černobílost jim dodává kouzlo.

Poněkud slabější částí výstavy byly fotky artefaktů abylých po dvojčatech - kusy železa, trámy a drobnější předměty (viz photo výše), které byly vybrány a skladovány v jednom z hangárů u New Yorku. Byly rozvezeny po celém světě pro památníky 11. září nebo rozdány do muzejí. Je to pochopitelná součást výstavy, ale nijak působivá pro mě nebyla. Nejmenovaná newyorská odbornice na umění ji přísně označila za "zbytečnou"... Své kouzlo ale artefakty měly, například lodička z papíru nalezená v troskách dvojčat.

Další součástí výsatavy byl výběr z projektu Here is new york: a democracy of photographs. Šlo o výběr z tisíců a tisíců fotografií raněného Manhattanu, které fotografové nebo obyčejní turisti pořídili. "... because anyone and everyone who has taken pictures relating to the tragedy was invited to submit their images to the gallery, where they were digitally scanned, printed and displayed on the walls alongside the work of top photojournalists and other professional photographers." Více o projektu viz zde.

The Visitor vs. The Day the Earth Stood Still

K vánočnímu času se hodí spíše poodstoupit od akutních politických témat nebo na ně alespoň pohlédnout z méně striktního úhlu. Jedním ze způsobů, jak tohoto dosáhnout je upozornit na zajímavé filmy či knihy, které s tématy Politica Mundi souvisí, ale které zároveň nejsou strohými analýzami či dokumenty. Vyzívám tak ostatní bloggery, aby nám k sezení ve vánočním křesle doporučili nějakou tu prózu či film… Jelikož své knižní doporučení si nechám na příští post, při této příležitosti bych upozornil na dva filmy, které jsem v poslední době viděl. Jde o skvělý film The Visitor a hrubě podprůměrný „spektákl“ The Day the Earth Stood Still.

Film The Visitor z roku 2007 ukazuje na příběhu stárnoucího ovdovělého profesora (zabývá se globalizací, atd.), který již řadu let po odborné stránce chřadne, a který se při své cestě do New Yorku setká se dvěma nelegálními přistěhovalci, realitu zpřísnění imigračních předpisů v USA po 11. září 2001. Poklidný příběh o poměrně nesourodé skupince lidí graduje zadržením jednoho z profesorových nových přátel (syna bývalého syrského politického vězně), ukázkou nejistoty ohledně jeho dalšího osudu a tvrdosti procesu vyhoštění. Závěrečné hořké přirovnání praxe v USA k Sýrii ze zpětného pohledu sice působí přehnaně, ale z hlediska konkrétních postav příběhu postižených tvrdostí striktních procesních pravidel zcela pochopitelně.

Na druhé straně stojí sci-fi The Day the Earth Stood Still s Keanu Reevesem a Jennifer Connelly. Podprůměrně hodnocený remake protiválečného filmu z roku 1951 nenabízí ani příjemně plytkou zábavu, ani příliš napětí a hlavní „zelená“ zpráva působí spíše směšně. Mimozemská civilizace totiž přichází planetu Zemi zachránit před lidskou civilizací, která ji svou nešetrností ničí. Film nezachrání ani obamovské heslo „We can change“, ani montypythonovský John Cleese v roli nositele Nobelovy ceny za „altruistickou biologii“ a nakonec ani Keanu Reeves. Z tohoto pohledu je snad lepší podobně apokalyptický a podobně podprůměrný „trhák“ I am Legend s Willem Smithem. Smířlivější tón nabízí alespoň recenzent The New York Times:

Still, any movie that awards a former Monty Python cast member a Nobel Prize in anything cannot be all bad. And “The Day the Earth Stood Still” could be worse.

Horší by tedy skutečně být mohl… no ale, ani to není úplně lichotivé hodnocení.