S týdenním zpožděním se vracím k velkému komentovanému rozhovoru, který uskutečnil s Václavem Klausem renomovaný americký deník The Wall Street Journal. Přestože právě WSJ by mohl svými preferencemi (neokonzervativní zahraniční politika, liberální ekonomie) našemu prezidentovi zcela vyhovovat, Klaus neváhal tamní diskutéry konfrontovat se svým klasickým stylem nálepkování a předběžného vyloučení jiného než vlastního názoru.
Na druhou stranu, musím přiznat, že je to od Klause nejlepší mediální vystoupení, se kterým jsem měl možnost se seznámit. Přestože rozhovor není krátký, výborně se čte a VK skutečně neuhýbá. Oproti původním poněkud rozdivočelým klimatologickým vystoupením své postoje korigoval a v současnosti prezentovaná forma představuje skutečně nepominutelný a důležitý vklad do celosvětové diskuze. Zároveň se vyznává k odporu ke klasickému evropskému principu předběžné opatrnosti (a tedy cesty přísných bezpečnostních norem, všelijakých certifikací apod.) a vyslovuje sympatie k (spíše americkému) přístupu analýzy nákladů a výnosů. Klaus dále vyjadřuje pochyby ohledně uznávání samostatnosti Kosova, kárá odpůrce radaru a hlásí se k udržení významné transatlantické vazby.
Jako jedinou výrazněji problematickou pasáž rozhovoru shledávám vyprávění o Rusku, či spíše odhodlanou obranu současných poměrů a vedení v Rusku. Zvláště poté, co se tématem v nedávných měsících zabýval docela podrobně (a samozřejmě ne naprosto oslavně) například the Economist, po procedurálně "zajímavých" prezidentských volbách, po vraždách novinářů, opozičních politiků atd. atd.
Mimochodem, i "mistr deník" se utne - podle WSJ má Česká republika významnou maďarskou menšinu, jež je po desetiletí zdrojem vnitrostátního pnutí.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat