Evropské obavy z českého předsednictví

Česká politická situace se v posledních dnech stala výrazně protřásaným tématem po celé Evropě. Volebního úspěchu ČSSD si nešlo nevšimnout a o stabilitě vlády nyní panují značné pochyby. I z tohoto důvodu již vznikají scénáře, jak Čechům předsednictví ulehčit, rozuměj "obrat jej o to, co by normálně řešilo".

Mistrem v této oblasti je kreativní prezident Francie Nicolas Sarkozy, který přišel už s několika projekty, kterými by mohl vrátit zemi galského kohouta její "grandeur". Po neúspěšné Středomořské unii se nyní chopil finanční krize a svoje socialistické řešení hodlal exportovat do eurozóny skrze formální summity zemí, které jsou v ní sdruženy. Česká republika tomu naštěstí za pomoci Německa zabránila, nenechala si od Sarkozyho předsednictví slovy Václava Klause "vytunelovat" a finanční krizi tak bude jako předsednický stát řešit ona. Není bez zajímavosti, že kancléřka Merkelová již podruhé v krátké době vystavila stopku Sarkozyho plánům na posílení pozice Francie v Evropě. Sarkozyho elán se stal předmětem parodie i v samotné Francii, doporučuji shlédnout díl francouzských Gumáků zde :)

Obavy však současné politické problémy v ČR vyvolávají i v sousedním Německu, kde poslanci CSU dumají nad akceschopností naší oslabené vlády v otázce krize a jeden z nich dokonce přišel s nápadem na prohození si předsednictví se Švédskem, což by byl zcela bezprecedentní krok, nehledě na to, že Švédi by se za dva měsíce těžko připravili.

Reakce vyvolala i nedávná slova prezidenta Klause, že Evropu ovládají stejné státy, které před sedmdesáti lety podepsaly Mnichovskou dohodu. Česká republika by si pak neměla hrát na to, že její předsednictví něco změní. Klaus skutečně nevynechá jedinou příležitost, jak předsednictví bagatelizovat. Podle německého Die Presse tak není divu, že v Bruselu mnohým naskakuje husí kůže, když o roli Klause během předsednictví přemýšlejí.

Situace okolo českého předsednictví je v současné chvíli mimořádně zamotaná, jelikož nikdo neví, co po změně nálady voličů očekávat a jaká vláda nás jím provede. Navíc jsme první středně velký stát v rámci postkomunistického bloku, který se evropského vesla chopí, a to ještě v okamžiku, kdy EU vplula do finanční krize a problémů s ratifikací Lisabonské smlouvy, mimo jiné právě u nás, což nám opět nepřidává. Hned několik států, včetně pilného Rakouska, svoje první předsednictví nezvládlo. Další mínus bod pro nás. No a že jsme obecně vnímání jako euroskeptický stát asi není třeba dodávat.

Projekt evropské integraci je postaven mimo jiné právě na důvěře mezi jednotlivými státy. Ta v časech krize často mizí, stejně jako ochota spolupracovat, nebo spíše spolu s ní. Nezbude nám, než na obojím za zbývající dva měsíce zapracovat...