Jak to s tou krizí vlastně je?

Už nějaký ten měsíc pouští hospodářská krize světu pořádně žilou a bude hůř. Na tom se shodne většina ekonomů, kteří si mohou dovolit otevřeně říct, co si opravdu myslí. Ti, kteří mají nějakou zodpovědnost, se snaží naopak současné problémy bagatelizovat a při předpovědích do budoucna působit velmi optimisticky. Prim mezi nimi samozřejmě hraje muž se zdaleka největší zodpovědností - Ben Bernanke. Jak předpovědi této skupiny ekonomů končí, můžete velmi názorně vidět zde. Tak se pojďme raději podívat na to, co říkají ti, kteří si mohou dovolit říct pravdu, aniž by se druhý den na Wall Street pořádaly soutěže v hromadných seskocích z co nejvyšší budovy bez použití padáku.

Začnu "mainstreamem" a pěkně po pořádku z prava do leva. Velmi přínosných je v tomto ohledu několik blogů na Aktualne.cz, pod nimiž probíhá na české poměrny neuvěřitelně věcná a podnětná diskuze. Umírněnou pravici reprezentuje Milan Zelený, střed Tomáš Sedláček, mírně nalevo je pravděpodobně Robert Miller (pokud někdo radši více ideologie, mohu navrhnout Pavla Kohouta, či Jiřího Havla, záleží na osobních politických preferencích). Podotýkám, že je to pouze mé osobní hodnocení na základě mně dostupných informací. Na jakou část politického spektra by se zařadili sami zmínění pánové, nevím. Při velkém zjednodušení se dá říct, že podle Zeleného za krizi může státní intervencionistická politika, která začala Rooseveltem a byla eskalována Clintonem. Podle Millera nese větší zodpovědnost Bush díky ideologické snaze o co největší deregulaci a díky zanedbání státní kontroly kapitálových trhů. Všichni se naopak shodnou na tom, že všechny problémy pořádně znásobila politika FEDu. Sedláček více než jiní upozorňuje na morální rozměr krize, což mě osobně příliš neoslovuje. Lidi kradli a budou krást dál, kdykoli pro to budou mít příležitost a budou vědět, že riziko potrestání je malé a případné tresty nejsou nikterak vysoké, takže v tomhle se jednání současných makléřů nikterak neodlišuje od jednání jejich předchůdců dejme tomu v 80. letech. Kdyby někdo měl o tuto problematiku zájem nelze než doporučit výborný snímek Wall Street v hlavní roli s tehdy ještě nadějným Charlie Sheenem. Jak se mně daří získavat více a více dat, tak se začínám přiklánět k názoru, že krize má daleko více systémový charakter, než že by se jednalo o selhání pár jednotlivců, či o dočasné pokřivení veřejné morálky.

Jak Zelený tak Miller mají v tomto smyslu řadu narážek, nedotahují je ale do konce. Ono přeci jenom je potřeba dbát o dobrou pověst a radikální názory, jak ukázal již předchozí odkaz na pořad Glenna Becka, se mezi ekonomy raději moc nenosí. Nejlepší vysvětlení v tomto ohledu podávají dva naprosto nesmiřitelné (a přitom podle mě fakticky tak blízké) tábory. Na jedné straně u nás poměrně populární libertariáni, pěkné vysvětlení jejich pozice můžete vidět zde, velmi zajímavé jsou také příspěvky názorově spřízněné investiční legendy Jima Rogerse. Na druhé straně u nás daleko méně populární marxisté, co si myslí oni můžete vidět tady (v ČR to bude mnohým znít jako vtip, ale skutečně existují marxisté, co mají Ph.D. z ekonomie z MIT nebo Yale). K bližšímu rozboru těchto dvou skupin se vrátím v samostatném příspěvku. Ještě abych nezapomněl, doba krize je samozřejmě dobou orgií pro keynesiánce, tak jestli mate chuť, podívejte se na blog Paula Krugmana. Necítím se povolán dělat si z loňského nobelisty dobrý den, tak jenom upozorním, že jeho návrhy by vedly ke značnému prohloubení již teď obrovského schodku amerického rozpočtu...