Obama vs Cheney

Před pár dny se na třaskavé téma svoboda a bezpečnost v boji proti terorismu střetli ve svých projevech současný prezident Barack Obama a Bushův viceprezident Dick Cheney. Zatímco Obama hovořil ve washingtonském národním archívu o minulosti, přítomnosti i budoucnosti, Cheney v neokonzervativním think-tanku American Enterprise Institute obhajoval kroky Bushovy administrativy, týkající se waterboardingu a Guantánama.

Ve svém příspěvku bych rád vytáhnul to nejdůležitější, co obě protichůdné osobnosti sdělily a zaměřil se zejména na jejich shody a neshody.

Hned na úvod je nutné podotknout, že Obama svým projevem a koneckonců i praktickými kroky nenadchnul ani jeden z pólů - pro neokony je málo pro-security, pro liberály zase málo pro-liberty. Obamův posun směrem k větší odpovědnosti za bezpečnost se však dal po inauguraci očekávat, což 44. prezident předznamenává hned na úvod svého projevu ("(M)y single most important responsibility as President is to keep the American people safe.").

Cheney pálí ostrými hned od startu - předně se snaží rozdělit publikum na dva tábory - na ty, kteří pojímají útoky z 11. září jako ojedinělou událost a na ty, kteří v 9/11 vidí pouze jeden bolestivý zářez v déletrvajícím boji proti Spojeným státům. Do jaké skupiny patříte pak samozřejmě determinuje vaši reakci. Cheney patří pochopitelně ke druhé skupině, ovšem zřejmě k jeho překvapení se ke stejnému vnímání přihlásil i Obama ("We know that al Qaeda is actively planning to attack us again. We know that this threat will be with us for a long time, (...).").

Cíl a/nebo principy

Cheney se vyznává ze silného otřesu, které v něm útoky vyvolaly ("But I'll freely admit that watching a coordinated, devastating attack on our country from an underground bunker at the White House can affect how you view your responsibilities."), což mělo za následek vytvoření ucelené strategie, jejímž hlavním cílem bylo ochránit USA před dalšími útoky. A to se Cheneymu a spol. podařilo. Opravdu velmi zjednodušeně řečeno: Cheney předvedl přístup, který bych nazval "Cíl nebo principy" (aka "Security or Liberty").

Obama naproti tomu tvrdí, že země nebude dlouhodobě bezpečná, pokud zároveň nebude respektovat základní hodnoty, tedy "Cíl a principy", "Security and Liberty", čímž se přibližuje například Radě Evropy či evropským zemím nezasaženým teroristickými útoky. Ty zasažené jako Anglie či Španělsko se pohnuly ve směru Cheney. Obama upozadění hodnot a principů kritizuje a rozhodnutí, která k nim vedla, označuje za uspěchaná, činěná ze strachu a ideologických pozic a nikoliv z prozíravosti.

Mučení

Ve svém projevu se Cheney pochopitelně přímo o mučení nezmiňuje, užívá obrat zesílený výslechový program (enhanced interrogation program) za účelem získání informací od nejhorších teroristů nezbytných pro bezpečnost země, přičemž v některých případech tyto informace mohly být získány pouze za použití tvrdších metod, které však podle něj byly legální, ospravedlnitelné, úspěšné, správné a především zabránily smrti tisíců nevinných. Morální odůvodnění zní následovně: "But no moral value held dear by the American people obliges public servants ever to sacrifice innocent lives to spare a captured terrorist from unpleasant things. And when an entire population is targeted by a terror network, nothing is more consistent with American values than to stop them." Mimochodem, podle Cheneyho se nechvalně proslulý waterboarding, výrazně napomáhající sdělit i to, co nevím, použil pouze u tří nejhorších vězňů.

Obama to tak jasně nevidí, tvrdí, že informace šly získat i jinak než mučením. Tento problém je těžké rozetnout, Obama se možná zbytečně zamotal do problematiky úspěšnosti výslechu, protože otázkou ještě zůstává, co kdyby pouze mučení bylo cestou, jak získat informaci vedoucí k záchraně tisíců nevinných.

Svoboda informací

Cheney je kritický k počínání médií, a to jak v otázce samotného zveřejnění zpráv o výsleších ("It impressed the Pulitzer committee, but it damn sure didn't serve the interests of our country, or the safety of our people."), tak o jejich výběru a obsahu. Noviny totiž podle něj vůbec nereferovaly o tom, jaké důležité informace výslechy pomohly Američanům zprostředkovat, a pouze pomohly teroristům při výcviku. Přitom sám Cheney žádal o deklasifikaci obsahu výslechů, aby se Američané dozvěděli, jaké informace se podařilo získat, ale současná administrativa odtajnění nepovolila.

Obama se rovněž k nespokojenosti některých lidskoprávních aktivistů rozhodnul neposkytnout k publikaci další fotky, které zobrazují chování dozorců k zadrženým, protože by pouze došlo k rozvíření proti-amerických nálad. V téhle dílčí věci Obama používá cheneyovskou argumentaci účelem, který je důležitější než princip (svoboda informací). Obama se nicméně ohání nutností nalézt správnou rovnováhu mezi transparentností a národní bezpečností. Ke cti však Obamovi slouží, že vyvinul proceduru k posouzení, jaké informace pustit k veřejnosti a jaké s ohledem na státní tajemství nechat v sejfu. Sadistické metody věznitelů však jistě nelze považovat za státní tajemství a jejich nepublikace slouží čistě Účelu.

Cheney proti Abu Ghraibu

Cheney se důrazně ohrazuje proti směšování Guntánama a iráckého vězení Abu Ghraib, kde docházelo k nechutnostem, které můžete vidět na obrázku. V případě Abu Ghraibu se jednalo o exces několika sadistických dozorců, kteří byli po zásluze potrestáni.

Guantánamo

Naproti Abu Ghraibu Cheney Guantánamo obhajuje a je hrdý na tamní pracovníky, kteří ochránili mnoho amerických životů. Naprosto kategoricky odmítá, že by tito mohli být za své skutky v kubánském vězení stíháni ("It's hard to imagine a worse precedent, filled with more possibilities for trouble and abuse, than to have an incoming administration criminalize the policy decisions of its predecessors."). Cheney se staví proti unáhlenému uzavření Gitma a vyzdvihuje, že osoby, považované za nízké riziko, již byly propuštěny, ale beztak každý sedmý z nich páchal opět nepravosti na Blízkém východě.

Obama Gitmo těžce kritizuje jako symbol, který napomáhá náboru teroristů a jako neefektivní systém, který neschválil Nejvyšší soud.

Jak si stojí Obama?

Nejprve soupis, co již Obama dokázal:

A) Zakázal tvrdé výslechové metody.

B) Vydal příkaz k zavření Guantánama. Otázka ovšem zůstává, co s těmi zhruba 240 lidmi, kteří tam stále zůstávají. Obama je rozřazuje do pěti kategorií:

1. ti, kteří porušili americké trestní právo, budou souzeni v souladu s americkou ústavou federálními soudy,
2. ti, kteří porušili válečné právo, stanou před válečnými komisemi (Obamu byl kritizován za nezrušení těchto komisí, přinejmenším však prosadil jejich změnu směrem ke spravedlivějšímu procesu, k vyšší transparentnosti a přezkumu),
3. 21 vězňů bude propuštěno, protože neexistuje legitimní důvod k jejich zadržování,
4. 50 zadržených bude přemístěno do jiných zemí,
5. do nejsložitější kategorie spadají zadržení, kteří jsou pro Ameriku nebezpeční, ale z různých důvodů nemohou být stíháni - Obama staví konstrukci, že tito lidé zůstávají ve válce s USA a nemohou být propuštěni, opět se jim zajistí ale lepší proces.

C) Reformoval vojenské komise.

D) Chystá transparentnější zveřejňování informací.

Nejlépe změny shrnuje sám Obama: "(W)e need not sacrifice our security for our values, nor sacrifice our values for our security, so long as we approach difficult questions with honesty and care and a dose of common sense."

A co já na to? Principy zůstávají pro Obamu určující, ale do hry se zapojuje i Účel a s ním též nutnost hledání rovnováhy.