Prezidentokratura

Občas si vzpomenu, jak Václav Klaus rozhorleně nadával po svých jasně prohraných bitvách u Ústavního soudu na nešvar jménem soudcokracie a jeho nohsledové v CEPu nelenili a vydali na toto téma sborník (byť ten se týká převážně kauzy Brožová a nějaké větší přesahy, snad kromě Třískova volání po privatizaci soudnictví, nemá).
Že Václav Klaus využívá nejasného znění Ústavy a odmítá podepsat Lisabonskou smlouvu, to ještě pochopím a pro budoucnost bych byl rád, aby se otázka ratifikace mezinárodních smluv (zda prezident podepsat musí) jasně vyřešila. Ale vůbec nechápu jeho odpudivou eskapádu se sudetskými Němci a mizivou reakci české politické scény. Může mně někdo vysvětlit demokratičnost a legitimitu doplňků k ústavními většinami schválené mezinárodní smlouvě, které učiní jediný člověk a tím přebije vůli Parlamentu? O případné české výhradě (byť nikoliv formou změny Lisabonu či protokolu k němu, ale jen formou příslibu Evropské rady) k Lisabonské smlouvě by snad měla být vedena důkladná parlamentní diskuze (jakkoliv jsem vůči schopnostem této politické garnitury dost skeptický) a ne, že pana prezidenta něco napadne a úřednické vládě se to také docela pozdává! Tedy - demokraticky zvolení zástupci lidu by měli rozhodnout o tom, že to, co schválili, se jim už nelíbí, a že chtějí, aby se na české občany nevztahovala Charta. Sice je to dost absurdní, chtít připravit občany o práva, která by měli vůči EU, ale co už. Současná situace, kdy jeden přímo nevolený člověk nejenže brání vůli Parlamentu, ale dokonce ji mění bez jeho svolení a bez hlubší diskuze, mně přijde nepřijatelná. Musel jsem se hodně krotit, abych nerozšířil drulákovské řady...
Foto: Novinky.cz.