Tento týden vrcholí na obou stranách Atlantiku dva historické okamžiky. Na Starém kontinentě byla odstraněna poslední překážka pro vstoupení Lisabonské smlouvy po deseti letech vyjednávání v platnost. Hned poté se rozhořely debaty nad kandidáty pro dva nové posty - prezidentem EU a "ministrem zahraničních věcí" (přesněji vysokým představitelem pro zahraniční otázky a bezpečnostní politiku).
Na Novém kontinentě, ve Valném shromáždění OSN, byla schválena rezoluce podporující závěry Goldstonovy zprávy, jež posuzovala dodržování humanitárního práva při posledním zásahu izraelské armády v Gaze na přelomu roku 2008-2009. Jakkoli byla zpráva kritizovaná za svoji nevyváženost, předložila důkazy, že se obě strany konfliktu dopustily vážných porušení humanitárního práva na úrovni válečných zločinů či zločinů proti lidskosti.
Co je tak historické na tomto hlasování? Goldstonova zpráva byla totiž předána Radě bezpečnosti a obě strany konfliktu byly vyzvány, aby do tří měsíců podnikly nazávislá vyšetřování těchto obvinění. Na takto vysoké úrovni se nikdy v minulosti dodržování humanitárního práva takto bedlivě nesledovalo. Proti všem očekáváním se Velká Británie, Francie a Rusko zdržely a Čína hlasovala dokonce pro. Velká pětka by se přitom mohla obávat, že toto založí precedent pro přezkum jejich vojenských operací v budoucnu. Díky tomu, že se jednalo o nepopulární Izrael, do kterého si na půdě OSN kdekdo rád kopne, bylo porušeno tabu, že se Rada bezpečnosti nezabývá "vnitřními záležitostmi" jednotlivých zemí. Zároveň padla obvinění i proti Palestinské samosprávě, která bude muset taky čelit nepříjemným otázkám.
Jaké má ale hlasování význam pro Evropu? Ukázalo, jak těžké je najít v zahraničních otázkách společnou řeč. Víc se už unijní pozice rozpadnout nemohla: část členských zemí hlasovala pro rezoluci, část se zdržela, část hlasovala proti (včetně ČR). Jaké reálné společné stanovisko bude v takovýchto případech zastávat budoucí unijní ministr zahraničních věcí, zůstává záhadou. Buď předloží vyprázdněný postoj představující nejnižšího společného jmenovatele, nebo bude při podobném hlasování potřebovat jednu ruku navíc.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Příspěvky
2 komentáře:
Schválně jsem se mrknul na "koalice" v rámci EU a vypadá to následovně:
Pro: Cyprus, Ireland, Malta, Portugal, Slovenia (5)
Proti: Czech Republic, Germany, Hungary, Italy, Netherlands, Poland, Slovakia (7) (a taky USA, Izrael, Austrálie, Kanada - tj. zajímavé, asi nejvíc LP státy v zahraniční politice proti - myšleno Nizozemsko a Kanada).
Zdržely se: Austria, Belgium, Bulgaria, Denmark, Estonia, Finland, France, Greece, Latvia, Lithuania, Luxembourg, Romania, Spain, Sweden, United Kingdom (15).
Dávají ty vnitro-EU-koalice nějaký smysl?
Lubko, tušíš, proč byla ČR proti? Prostě držíme linii nebo se k Tobě doneslo něco blíž?
Nečekal bych, že bychom hlasovali jakkoli jinak. Naše MZV je stabilně proamerické a proizraelské (vzpomeňme na Zemana - socialistu volajícího po členství Izraele v NATO).
Jinak obecně 18 zemím, které hlasovaly proti, vadily dvě věci - zapojení Rady bezpečnosti a to, že Valné shromáždění zprávu endorsed spíše než welcomed, čili že dostala oficiální posvěcení.
Okomentovat