V roce 1997 přijel německý Osnabrueck Symphony Orchestra do Teheránu a pomocí hudby Johannese Brahmse se pokoušel zmírnit napětí mezi Západem a Íránem. To se ovšem nepovedlo. Režim prezidenta Ahmadínežáda se podle některých pozorovatelů pomalu mění v militaristickou autokracii a směřuje k výrobě jaderné bomby. Brahmsova hudba však v (nepřímé) souvislosti s Íránem zazní znovu. Společně se čtvrtečními protirežimními demonstracemi v Íránu zazní v brněnském Janáčkově divadle Brahmsova symfonie č. 4. Uvidíme, jaký účinek bude mít tentokrát. :) Mimochodem, k Íránu jsem se rozepsal i v Revue Politika.úterý 9. února 2010
Brahms a Írán
V roce 1997 přijel německý Osnabrueck Symphony Orchestra do Teheránu a pomocí hudby Johannese Brahmse se pokoušel zmírnit napětí mezi Západem a Íránem. To se ovšem nepovedlo. Režim prezidenta Ahmadínežáda se podle některých pozorovatelů pomalu mění v militaristickou autokracii a směřuje k výrobě jaderné bomby. Brahmsova hudba však v (nepřímé) souvislosti s Íránem zazní znovu. Společně se čtvrtečními protirežimními demonstracemi v Íránu zazní v brněnském Janáčkově divadle Brahmsova symfonie č. 4. Uvidíme, jaký účinek bude mít tentokrát. :) Mimochodem, k Íránu jsem se rozepsal i v Revue Politika.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Příspěvky
7 komentářů:
Musím říct, Lukáši, že se v názoru na tuto aktuální íránskou otázku vůbec neshodneme. Mám na mysli hlavně tvůj závěr o "nutnosti využití příležitosti pro 'politickou změnu' v Teheránu".
Hlasy volající po tomtéž v USA sílí, jako by lekce z Bushovo dvou volebních období už byly zapomenuty.
I když vím, že nemáš na mysli vojenskou operaci, pořád vidím velký rozdíl v tom, zda chtějí USA nebo evropské země pomoci Íráncům v boji za svobodu, anebo převzít ten boj za svůj. Nemluvím obecně, ale v konkrétním případě Íránu mluví historie sama (i to jak se promítá do íránské současnosti) dosti jasně - to druhé neudělá dobrotu.
Celý ten myšlenkový posun ve vztahu administrativy USA k Íránu vůči myšlence "změny režimu", měl-li by nastat, účinně vyhodí z okna úspěchy a potenciál Obamovy politiky. Ta mi přijde přesně pro situaci, jako je íránská, daleko vhodnější - Obama se může silně postavit za lidi a jejich práva (doufejme pak rovnou i za univerzalitu těchto práv), a přitom být věrohodný.
Nakonec při přemýšlení nad Obamou, Bushem a změnou režimu člověka napadne, že americký prezident by neměl být hodnocený nejen za to, co udělal, ale i za to, co neudělal (= nepodělal).
Vždyť já jsem psal především o "pomoci v boji za lidská práva" a "postavit se za lidi a jejich práva". To by ale znamenalo skutečná opatření (např. zmíněné sankce) a ne pouze prohlášení. A k Obamovi. V čem vidíš úspěchy jeho politiky vůči Íránu?
Jak mohou sankce napomoci prosazovani lidskych prav? Jsem po zkusenosti s Kubou, Irakem velmi skepticky. Obama se teprve hleda, ale idea jednat s Iranem mi prijde mnohem efektivnejsi nez povazovat Iran za osu zla.Btw kategorii darebackeho statu bych doporucil zrusit, neni to nic nez normativne a ad hoc vybrana skupina statu.
K sankcim jsem take skepticky, ale mirene sankce na konkretni vojenske slozky rezimu by jej mohly oslabit a nezasahnout tolik beznou populaci. I kdyz v iranu ozbrojene slozky kontroluji do velke miry i celou ekonomiku.
Ohledne jednani s Iranem jsem skepticky, viz dnesni prohlaseni prezidenta Ahmadinezada.
Co se tyce darebackych rezimu, o tom nekdy priste. Osa zla ale dle meho nazoru mela racionalni zaklad v problematicnosti v nakladani s temi rezimy. S ostatnimi se v zasade jednat dalo.
Nebudu chytat za slovicka a pockam si na dalsi prispevek; jen par poznamek:
- i cilene sankce je treba vynutit, ozbrojene slozky nepotrebuji moderni technologie na potlacovani protestnich hnuti;
- jednani s Iranem by byla bez problemu, kdyby mel jadernou bombu :)
- "v problematicnosti v nakladani s temi rezimy": jedine snad z pohledu USA, Cina bez problemu jednala se Sev. Koreou, Rusko a EU s Iranem. Dokonce i Iran se nekolikrat pokusil s USA jednat nez nastoupil Ahmadinejad, respektive Bush..
Ale to nechame asi na delsi prispevek..
omlouvam se, jeste jedna vec. On se nekdo pokusil jednat se Sadamem?
Lukáši, zmiňuješ několik kroků, na kterých se shodnem, protože je může zahrnovat jak idea "změny režimu", tak "pomoci íráncům v ulicích". Ale jsem toho názoru, že první je dost problematická a ničemu nepomůže. Svůj názor jsem rozepsal na článek a zítra ho pošlu do Revue P., případně jinam, kdyby ho nechtěli. Hodím jsem pak odkaz.
Okomentovat