Možnost legislativní iniciativy v oblasti bývalého třetího pilíře (spolupráce v trestním právu a v policejních otázkách) je poslední zbytek kompetence členských států předkádat návrhy legislativních aktů. Lisabonská smlouva ji sice omezila tím, že vyžaduje nejméně čtvrtinu států, které se pod návrh podepíší, nicméně v praxi to nebrání tomu, aby návrhy z pera členských států vznikaly, což potvrdil začátek tohoto roku, kdy byly podány inicitativy v oblasti tlumočení a překladů v trestním řizení a evropského ochraného příkazu. Vývoj obou materií však ukazuje, že tato možnost podílet se na vytváření norem není bez problémů.
Nejprve se pozastavme u evropského ochraného příkazu. Je to opatření, které by mělo sloužit k tomu, aby osoba, v jejíž prospěch bylo vydáno ochranné opatření (naopak jiné osobě byl uložen zákaz styku či přiblížení se do některých míst, typicky bydliště chráněné osoby), mohla požívat ochrany i v jiných členských státech. Záměr bohulibý, problémem však je, že ne všechny státy mají ochranná opatření zakotvena výhradně v trestním právu. Alternativou je jak civilní, tak v některých případech správní právo. Článek 76 SFEU však omezuje iniciativu členských států právě a pouze na kapitoly 4 (Justiční spolupráce v trestních věcech) a 5 (Policejní spolupráce).
Co tedy nastalo? Dle mého názoru situace, kdy členské státy jsou ultra vires, tedy překročily rámec svých pravomocí Smlouvou jim svěřených. Stejného názoru je nyní i právní služba Komise, jejíž stanovisko ale nepochopitelně přišlo velmi pozdě. Ironické je, že podala-li by návrh Komise, tento problém odpadá, jelikož její pravomoc pokrývá celý rozsah návrhu. Nicméně pro předsednické Španělsko se jedná o prioritu v justiční oblasti a materii tlačí jako buldozer. Nebýt "soptění", pravděpodobně by byl minulý týden na Radě nad návrhem vyhlášena politická shoda.
Jaký je další možný vývoj? Z dlouhodobé snahy Komise posilovat svoji legislativní pozici (viz známé rozsudky ESD 176/03 a 440/05) lze usuzovat, že Komise bude obdobně chtít chránit své hájemství. Lze tedy očekávat, že bude li návrh Radou schválen (přes výhrady některách států, které ale vzhledem k novému rozhodování kvalifikovanou většinou nemají šanci návrh blokovat), podá Komise žalobu k ESD. Na tom bude, aby věc rozhodl, přičemž právě vzhledem k výše zmíněné judikatuře bude zajímavé, jak se k věci postaví.
Druhý návrh členských států netrpí právní vadou, ale přesto se neobešel bez kontroverze. Iniciativa ke směrnici totiž vychází ze staršího návrhu rámcového rozhodnutí Komise k téže problematice. S ohledem na nový právní režim pod Lisabonem muselo dojít k podání návrhu ve formě směrnice. Členské státy, které byly blízko dohodě nad textem, chtěly projednávání urychlit a vytvořily vlastní návrh, který je založen na textu, ke kterému se došlo při jednáních v rámci Rady. Komise však považovala tento text za málo ambiciózní a podala protinávrh, který vycházel z původního textu rámcového rozhodnutí.
Došlo tak k existenci dvou návrhů na stejné téma, ale různého obsahu. Situaci v zásadě vyřešil Evropský parlament, který si k připomínkování zvolil návrh členských států. Komisní návrh tak nyní je ve stavu "klinické smrti".
Snaha Komise omezovat legislaticní iniciativu člesnkých států v jediné oblasti je zjevná a do budoucna s ní je nutno počítat. To by však nemělo členským státům bránit v tom, aby podněty k právním aktům vytvářely. Právě naopak, měly by se aktivně držet tohoto práva podílet se na vytváření legislativy.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat