pátek 12. prosince 2008

Pár poznámek k venezuelským volbám

Před 14 dny proběhly ve Venezuele volby, jejichž kampaň jsem měl možnost sledovat. K pár postřehům týkajících se výsledků voleb se dostávám bohužel teprve nyní, to jim ale snad neubere na zajímavosti.
K předvolební kampani - Chávezova PSUV měla jednoznačně dominantní propagaci (propoagandu?:)), sahaje od médií chválících počiny vlády, přes počet plakátů, které se lepí úplně všude (kmeny stromu, vysí mezi domy na ulici, jsou na kandelábrech), po chávistický Rojobus (kam se hrabal Miloš Zeman se Zemákem) a vládními petrodolary placené ohňostroje. Hlavně venkov chodil oblečen v rudém kroji v podobě triček PSUV, která byla zdarma distribuována prakticky v neomezeném množství. Ostatní strany bylo vidět o hodně méně.
Výsledky - možná trochu překvapivý obrat a nárůst popularity Cháveze. PSUV získala o milion a půl více hlasů než loni v referendu, které mělo Cháveze udržet v prezidentském sedle na další období (ostatně se dá očekávat, že se silnějším mandátem se o to opět pokusí). Na druhou stranu bohaté a zalidněné státy už mají socialistického pokroku pokrk a volily opozici. Chávez tak ztratil Caracas či ropnou Zulii. Tento progres pro něj dobudoucna asi nevěští nic dobrého, Venezuela má vysoký podíl městské populace a přes vesnice se tam vítězit nedá. Pokud by městská bohatší populace pokračovala v přesunu k opozici, má Chávez do budoucna problém.
Vítěz? - Spíše Chávez. Opozice sice posílila a získala hlavní město i perlu turismu - ostrov Isla Margarita, oblíbenou destinaci evropských turistů, nicméně na druhou stranu Chávez má více, než měl před rokem. Blbá nálada ve venezuelské společnosti se tak obrátila zpět čelem k bolívarské revoluci. Bude zajímavé sledovat, jaké kroky Chávez podnikne k dalšímu pokusu o svoji politickou nesmrtelnost. Jeden z důvodů, proč opozice není silnější, přednesl ostatně sám prezident hned den po volbách. Dle něj se opozice více zaobírá tím, jak si vrážet kudly do zad, než tím, jak jej má porazit. Bohužel má pravdu a nic nenasvědčuje tomu, že by se formovala pevná protichávistická fronta. Škoda.

čtvrtek 11. prosince 2008

Budete to muset podepsat.

Přepis hovoru prezidenta Klause s delegací z Evropského parlamentu zde. Mně to jako drzost od Cohn-Bendita příjde. No, i když těžko říct, co je vlastně ve vrcholné evropské politice drzost, po tom, co jsme měli možnost číst v přepisu ze schůzky Sarkozy Topolánek...
Každopádně pěkná "palba":

Daniel Cohn-Bendit (Greens/EFA): Lisabonská smlouva … Budete to muset podepsat. …Za další, chci, abyste mi vysvětlil, jaká je míra Vašeho přátelství s panem Ganleym z Irska. … Ve Vaší funkci se s ním nemáte co scházet.
Václav Klaus: … Tady nejste na pařížských barikádách.
Hans-Gert Pöttering: Ne, my máme času dost. …
Václav Klaus: To je neuvěřitelné, něco takového jsem ještě nezažil.
Daniel Cohn-Bendit: Protože jste tady ještě neměl mě.

středa 10. prosince 2008

Kde končí pomoc pro Gruzii?

Času není nazbyt, ale o tuto perlu jsem se nemohl nepodělit!

úterý 9. prosince 2008

Tip na dáreček pro sebe sama

Blíží se Vánoce, tak je potřeba udělat si radost. Už jsem dlouho žádnou beletrii nečetl, před spaním jsem rád, že horko těžko přelouskám pár článků z Economistu nebo dočtu noviny. Služební cesta do Benátek mě tedy potěšila i z toho důvodu, že si čekání na letišti vedle četby knihy pro Kořkyho recenzi ukrátím též něčím čtivějším. Po shlédnutí silného divadelního kousku Šamhorodský proces jsem si předsevzal přečíst předlohu a náhle se objevil vhodný časový prostor.
Při četbě knihy Night od Elie Wiesela jsem se třepal snad ještě víc než naše letadélko v docela častých poryvech větru. Kraťounká knížka, ale o to silnější zážitek, zařadil bych ji mezi povinnou četbu ještě na střední, než kluci začnou nosit bombery a významně operovat s čísly 18 či 88.
Vážně - pár hodin věnovaných Noci stojí za to, zamrazí, otřese, zhnusí, donutí k přemýšlení, jako romantický dárek nedoporučuji, jako cokoliv jiného ano.

pátek 5. prosince 2008

And Now for Something Completely Different

Budoucí prezident USA je zvolen, ale koho si to Američané vlastně vybrali? Tradiční pohledy na jeho tým poradců či program bych doplnil o jiný, ne méně zásadní… Nepůjde o jeho smysl pro humor, který by mohl být otestován například dle návodu jedné studie. Ta se pomocí hodnocení vtipů lidmi snažila potvrdit, že konzervativci se více smějí tradičním vtipům obsahujícím rasové či sexuální stereotypy, zatímco liberálové se smějí nekonvenčním vtipům (např. absurdnímu humoru). Z výzkumu vyplynulo, že konzervativci jako více vtipné hodnotí všechny druhy vtipů… asi se radši smějí, nevím. Nepůjde ani o pohled na auta, která Obama řídil, a která měla podtrhnout jeho politické názory, když z náročného Chrysleru 300C přesedlal na šetrný Ford Escape Hybrid.
Půjde zde o Obamovy favority populární kultury. Jaký je Obamův oblíbený film?
  • Oh, I think it would have to be The Godfather. One and two. Three not so much. Umm. So-so, but, but that--that saga--I love that movie. … I mean there's this combination of old world gentility and, you know, ritual with this savagery underneath. It's all about family. So it's a great movie. Lawrence of Arabia. Great film. One of my favorites--and then Casablanca. Who doesn't like Casablanca?

No, Casablanca není můj šálek čaje, ale budiž. Na své stránce na Facebooku k tomuto výběru dodal i Přelet nad kukaččím hnízdem. Lepší. :) Ze stejného rozhovoru:

  • If you could be any superhero, which superhero would you be?
    I was always into the Spider-Man/Batman model. The guys who have too many powers, like Superman, that always made me think they weren't really earning their superhero status. It's a little too easy. Whereas Spider-Man and Batman, they have some inner turmoil. They get knocked around a little bit.
Zajímalo by mě, copak říkal Obama na nového Batmana (Dark Knight) s jeho pochybnostmi ohledně prostředků a cílů? Hmm, jako odborník na ústavní právo se mu možná superhrdina nad zákonem moc nelíbil. No, uvidíme, jak bude nakládat s mocí supervelmoci.

Přednáška Elišky Wagnerové

Vážené dámy a pánové,
Přijměte srdečné pozvání na přednášku místopředsedkyně Ústavního soudu Elišky Wagnerové s názvem 60 let Všeobecné deklarace lidských práv, která se uskuteční ve čtvrtek 11. prosince od 13 hodin v přednáškovém sále P51 na Fakultě sociálních studií (Joštova 10, Brno).
Přednáška se koná při příležitosti oslav 60. výročí VDLP pod záštitou českého zastoupení EIUC (European Inter-University Center for Human Rights and Democratization).


Ruská zahraniční politika ruským pohledem

Vážené kolegyně, vážení kolegové
Přijměte prosím pozvání na přednášku profesorů z Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů Alexandra Lukina a Borise Martynova na téma Rusko–čínské vztahy a Vztahy Ruska a Jižní a Latinské Ameriky v bezpečnostní dimenzi, která se uskuteční ve středu 10. prosince od 14 hodin v místnosti U42.
Alexander Lukin získal doktorát z politologie na Oxfordské univerzitě, publikoval u Oxford University Press a působil mimo jiné i na Harvard University a v prestižním Brookings Institute. Pracoval na ruském ministerstvu zahraničních věcí a na ruském velvyslanectví v Číně. V současné době slouží jako ředitel Centre for East Asian and Shanghai Cooperation Organization Studies a zabývá se zejména rusko–čínskými vztahy.
Boris Martynov získal doktoráty z historie a politologie a již od roku 1976 působí na Institutu Latinské Ameriky ruské Akademie věd. Publikoval více než sto článků a řadu knih, především s tématikou mezinárodní bezpečnosti a terorismu a vztahů mezi Ruskem a zeměmi Latinské Ameriky.
Jednacím jazykem je angličtina, po přednáškách následuje diskuze.

čtvrtek 4. prosince 2008

Stalin by se divil...


... kdyby věděl, jakého má jmenovce:D

pondělí 1. prosince 2008

Recenze

Drazí, nerad zneužívám tohoto ctěného fóra, ale co už... Zoufale potřebuji, rychle, recenzi do charismatického a váženého periodika Mezinárodní vztahy, kniha by měla být nikoli starší než 2 roky, alespoň trochu relevantní k problematice mezinárodních vztahů. V současné době mám k dispozici recenzní výtisk publikace Úpadek amerického federalismu? Posilování federální vlády na prahu 21. století. Kdo chce knížečku za recenzi? Prosím, prosím...

Muž na odstrel

Najpozitívnejšie vnímaným ministrom slovenskej vlády je nepochybne minister zahraničných vecí Ján Kubiš. Jeho význam je daný predovšetkým tým, že jeho nominácia bola apolitická a do funkcie bol menovaný ako veľmi kvalitný odborník v oblasti medzinárodných vzťahov. Práve renomé, ktoré má v zahraničí (v rokoch 1999 až 2005 pôsobil ako Generálny tajomník OBSE), viedlo Róberta Fica k jeho výberu. Fico vedel, že zloženie vládnej koalície (prítomnosť kontroverzných subjektov SNS a HZDS) vyvolá rozporuplné reakcie a že potrebuje extrémne skúseného ministra zahraničných vecí, aby obratne tlmil negatívne prejavy partnerov v zahraničí. Preto mu bol ochotný garantovať určitú nezávislosť.
Toto manželstvo z rozumu istý čas fungovalo (odhliadnuc od občasných rozporov – Kubiš musel napríklad tu a tam mierniť Ficové nadšenie so spolupráce s problémovými aktérmi a korigovať jeho problematické výroky). Zdá sa ale, že idylka sa blíži ku koncu. Je pomaly verejným tajomstvom, že sa na poste ministra zahraničných vecí pripravuje zmena a že pre Kubiša sa už hľadá nová pozícia (ideálne na vysokom poste v niektorej medzinárodnej organizácií).
Dôvodom má byť kritika ekonomickej dimenzie zahraničnej politiky. Fico sa dlhodobo snaží o to, aby slovenská diplomacia viac akcentovala rozvoj obchodu so zahraničím a to aj za cenu opustenia pôvodných hodnotových priorít (podpora slobody, rozvoj demokracie, dodržiavanie ľudských práv), čo sa prejavuje snahou o prehĺbenie spolupráce s Ruskom, Čínou, Vietnamom apod. V tom mu celkom evidentne Kubiš oponuje. A zdá sa, že niektorým ľuďom z premiérovho okolia (s podnikateľským pozadím a ambíciami) došla trpezlivosť.
Ak sa potvrdí, že Kubiš z funkcie odchádza, je to špatná správa pre slovenskú zahraničnú politiku. Ťažko si predstaviť lepšieho garanta jej stability. Ficov vplyv na túto oblasť bude určite oveľa výraznejší, čo bude mať zhubné následky na renomé SR u strategických spojencov. Navyše bude ťažké nájsť vhodného nástupcu. A čo je horšie, okrem mien z diplomatických kruhov sa objavili aj kandidáti s politickým pozadím, ktorý v obore nemajú absolútne žiadnu šancu uspieť – napríklad súčasný minister kultúry Marek Maďarič by bol obzvlášť nešťastnou voľbou.