Pozvánka na sympozium k české zahraniční politice

Vážení, dovoluji si pozvat Vás na zcela první a ojedinělé multiperspektivní, multidisciplinární a multiobědové sympozium "Česká zahraniční politika a její výzkum", které proběhne 11.2. a 12.2. 2009. Kromě atraktivity prostorů Zrcadlového sálu a Hudebního salónku Ministerstva zahraničních věcí, pozvaných hostů a probíraných témat jistě není bez zajímavosti, že se sympozia aktivně zúčastní i řada pravidelných přispěvatelů Politica Mundi (více zde: http://iir.cz/events_calendar.asp?action=description&idi=86&ecid=259). Vše, co potřebujete učinit je zaregistrovat se do následujícího pátku na conference_service@iir.cz či na telefonním čísle 251 108 260, dorazit v úterý a středu 11. a 12. února na Loretánské náměstí a stát se svědky unikátní události, založení tradice akademických celorepublikových sympozií k české zahraniční politice :-)

CIA jak jste ji ještě neviděli

Včera jsem po delší době zamířil do kina na nový spektákl mých oblíbených bratrů Coenových "Po přečtení spalte" (Burn after reading). Po úspěchu filmu Tahle země není pro starý byla laťka nasazena pekelně vysoko a Po přečtení spalte po pravdě tak vysoko nevyskočilo, i když je to stále velmi dobrý film.

Celý film je postaven jako dosti černá komedie s prvky osobních dramat, herecky v něm vynikají především Brad Pitt v roli věčně energií nabitý zaměstnanec fitness centra a John Malkovich jako bývalý agent CIA propuštěný ze služby kvůli problémům s pitím. Právě přístup k CIA, která se v celém filmu má neustále spoustu informací, ale není z nich schopna vyvodit žádné důsledky, je v celém filmu asi nejvtipnější a výborně zahraný. Samozřejmě je to dotáhlé ad absurdum, nicméně výzvědné služby dostávají v tomto filmu "pěknou sodu", přestože hrají jakousi vedlejší roli. Za vše hovoří závěrečný rozhovor, následující po zametení všech stop:

CIA Superior: What did we learn, Palmer?

CIA Officer: I don't know, sir.

CIA Superior: I don't fuckin' know either. I guess we learned not to do it again.

CIA Officer: Yes, sir.

CIA Superior: I'm fucked if I know what we did.

CIA Officer: Yes, sir, it's, uh, hard to say.

CIA Superior: Jesus Fucking Christ.

A tady je celá závěrečná zametací scéna:

http://www.youtube.com/watch?v=ccaOAAScJho

Kam s nimi, s Guantanámci?

Podle všeho to vypadá, že v ČR Guantanámce s otevřenou náručí vítat nebudeme. Nejdříve se pokusím rozebrat důvody pro převzetí vězňů z Guantanáma a následně problémy s tím spojené.

Logika přijetí
Nejpodrobnější vysvětlení, proč se do převzetí Guantanámců nehrneme, představila Veronika Kuchyňková, bezpečnostní ředitelka MZV:

"Pokud vím, tak o tom česká strana neuvažuje. Ze dvou důvod: byl to od začátku americký projekt a také Česko nikdy nebylo zemí, která by proti Guantánamu výrazně protestovala, jeho logiku jsme více méně uznávali."

Oba dva argumenty se dají snadno zpochybnit. Nutnost vzniku tábora pro válečné zajatce (ponechávám stranou debatu o jejich přesném právním statut) se objeví v každém větším ozbrojeném konfliktu (dobře to dokumentuje např. tato publikace mapující nakládání s válečnými zajatci v konfliktech po druhé sv. válce). Jakkoli USA pochytaly vězně z Guantanáma samy, celé operaci podpořené i Radou bezpečnosti vyjádřila Česká republika solidaritu. NATO zde totiž poprvé ve své historii aktivovalo čl. 5 Washingtonské smlouvy tvrdící, že útok na jednoho člena organizace je považovaný za útok na členy všechny. Co víc, o dva roky později byly jednotky NATO v Afgánistánu nasazeny a i naše tam do dnes působí. Je proto s podivem a krátkozraké od vládních představitelů slyšet, že válka proti terorismu a její důsledky jsou čistě projektem USA. Má odbornice zamini přístup k tajným informacím o tom, že pominuly důvody našeho angažmá ve válce proti terorismu? Nestojí ještě dnes před Rádiem svobodná evropa v centru Prahy zátarasy a další bezpečnostní opatření právě proti teroristickým útokům?

S druhým argumentem se to má podobně. ČR sice zřejmě proti Guantanámu nikdy na bilaterálních jednáních nevystoupila, to lze těžko ověřit, nicméně minimálně v rámci rezolucí vydaných Evropskou unií a Radou Evropy (výčet zde) Guantanámo kritizovala. To, že odkazujeme na chápání naší logiky vzniku Guantanáma poněkud přehlíží fakt, že v Bílém domě sedí už jiný šéf, jenž onu logiku zcela nesdílí. I kdybychom ale v minulosti stáli za Guantanámem jako jeden muž, je to stále dostatečný důvod nyní nepomoci ho uzavřít? Velmi snadno zapomínáme na to, jak USA držely ochrannou ruku nad bezpečností Evropy po dobu studené války, že na našem území nasazovaly vlastní životy za osvobození od nacismu a neptaly se, kdo si tu šlamastiku přivodil. Nenajde se u nás dostatek ochoty na to převzít hrstku (Británie jich převzala 9) mužů?

Koho přijmeme?
Na Guantanámu se nyní nacházejí tři skupiny osob. Ti, u nichž je dostatek důkazů k postavení před soud a souzení jako teroristy. Následně ti, které americká vláda z terorismu podezírá, ale dostatek důkazů vůči nim nemá. S těmito dvěma skupinami si opravdu musí Spojené státy poradit samy, což bude pro ně dostatečný oříšek lahodící argumentům "co jste si napekli...".

Evropské země byly ale osloveny s žádostí o převzetí skupiny vězňů, u kterých se předpokládá, že jsou nevinni. Jakkoli jsem principiálně pro vyhovění této žádosti, měli bychom na ni přistoupit jen za splnění několika podmínek. Pokud máme někoho přebírat do vězení, poté by mu měl být poskytnut nejprve v USA spravedlivý proces. Jestli mámě převzít někoho jako azylanta nebo imigranta, poté by měl být nejdříve v USA finančně odškodněn za protiprávní vazbu (jak to odpovídá běžným evropským standardům). Jestliže tyto podmínky USA splní, pak se k nám může nastěhovat třeba 8 ujgurských muslimů. Těm by hrozilo při navrácení do Číny pronásledování, v USA ale nebyli odsouzeni, proto platí presumpce neviny a nepředstavují pro nás žádnou bezpečnostní hrozbu. Nás to nebude stát skoro nic, pomůžeme vyřešit lidskoprávní problém a zároveň si získáme náklonnost nové americké administrativy, jež se nám bude do budoucna určitě hodit.

PS.
V Hospodářských novinách přednesl řadu zajímavých argumentů ve prospěch Daniel Anýž, s protichůdným názorem se mu dnes postavil Tomáš Němeček, oba články stojí za přečtení.

Zapomětlivý kníže

Tož dnes ještě jedna reportážní, přímo z pupku Evropy - Evropského parlamentu. Byl jsem se tam podívat na tradiční "grilování", tedy otázky europoslanců ministrům předsednictví. Z tria Julínek, Nečas a Schwarzenberg jsem zvolil jednoznačně posledně jmenovaného.

Projev páně Schwarzenbergův byl vyrovnaný, byl jsem s ním spokojený a na ministra patřičně hrdý. Jako červená nit se jím táhla nutnost společné evropské politiky k Rusku a nutnost energetické nezávislosti, vyrovnaně hovořil i o Gaze.

Přesto však projev nebyl bez chybičky. Zcela dle očekávání zástupci Europarlamentu zmínili i Lisabonskou smlouvu (bodejť by ne, už se těch svých rozšířených pravomocí nemůžou dočkat:)). Ministr jim na otázku odpověděl následovně: "I am absolutely sure we will ratify. But I am not a member of the parliament and which day or which week of February exactly it will happen, I cannot tell you,". Že by Karel Schwarzenberg nebyl členem Parlamentu, to mě překvapilo. Já jsem Senát vždy za jednu z jeho komor považoval a občas ho tu vídám. Otázka je, jestli jen zapíral jako svatý Petr, nebo skutečně pouze zapomněl;).

Povinná četba 22. 1. 2009

V minulých dnech bylo docela těžké najít něco jiného než oslavy změny v USA, tak alespoň pár drobků:

• Profesor z LSE Conor Gearty o Gaze a mezinárodním právu.
• Dlouholetý poradce GWB Karl Rove se zastává svého bývalého šéfa.
• Muammar Kaddáfí radí v NY Times, co s Izraelem a Palestinou.
• Javier Solana vysílá signál Obamovi.

Bush nám bude chybět

Poněkud provokativní nadpis, ale někomu George Bush skutečně chybět bude, dle BBC. Třeba v Izraeli nebo v Libanonu. A například skrze Afriku Bush vyvolává pozitivní ohlas u 80 % respondentů průzkumu Pew Research Center. Po osmi letech vlády republikánského prezidenta stále převažuje pozitivní náhled na USA v zemích jako Mexiko, Brazílie, Indie či Japonsko (viz zde). U evropských zemí (VB, Francie, Španělsko, Německo) samozřejmě došlo k poměrně výraznému poklesu příznivého hodnocení USA (viz zde). Ze stejného průzkumu však také vyplynulo, že během posledních osmi let u Muslimů výrazně klesla popularita bin Ládina, stejně jako podpora sebevražedných útoků.

Nejvíce postrádat však George Bushe budou prý američtí karikaturisté a kreslíři vtipů. Dle ankety Washington Post jim bude chybět mnohé:

Matt Wuerker (Politico.com): I'm going to miss having a president like Bush who writes all his own political cartoons.

Steve Breen (The San Diego Union-Tribune): The confidence and swagger. We love to hit people in power but especially prideful people in power. I'll also miss the squinty eyes.

Signe Wilkinson (Philadelphia Daily News): Is he still president?

Podobný přehled uveřejnil i web Vanity Fair, kde vyvěsili některé karikatury bývalého prezidenta. Výše je jedna z nich, Bush the Smaller, od Paula Davise.

Entropa národů

Navrátiv se z Bruselu nemůžu než poreferovat o největším tamním spektáklu těchto dní - Entropě. Měl jsem to štěstí a viděl ji poslední den, než bylo Bulharsko zahaleno do černočerné plachty.

Prvním dojmem byla velikost samotného díla. Naživo vypadá Entropa daleko impozantněji než ne fotkách , zabírá poměrně značnou část vchodu do Rady a celé hale dominuje. Jako druhou věc zaznamenáte velký zájem o dílo samotné. V pondělní poledne Entropu studovala nejméně stovka lidí, což je asi více, než ve stejnou dobu stálo před Monou Lisou v Louvru:) Většina se zdržela řádně dlouhou dobu a koukala se na hýbající se a hrající výtvor.

Sám se musím přiznat k tomu, že se mi Entropa jako nápad líbí, problém jsem měl pouze s určitou nevyrovnaností, kdy jedna země je čokoládovou pralinkou a druhá tureckým záchodem. Bulharsko bylo již přeci jen trochu za hranicí dobrého vkusu.

Ještě zajímavější bylo diskutovat o Entropě se zástupci různých národů. Z Entropy se pro Čechy stalo dobré "ice-breakingové" téma, všichni ostatní s nimi chtějí o ní diskutovat. Zaznamenal jsem bohužel reakce pouze pár národů, ale většinou byly pochvalné a souhlasné. Například všichni Belgičani si vyložili pralinky nikoliv tak, že by Belgie produkovala dobrou čokoládu, ale tak, že jejich země je tak nudná, že asi nic lepšího vymyslet nešlo:) Kolega z holandského Senátu pak komentoval zatopené Nizozemsko následovně: "Já to plně chápu. Proti vodě bojujeme už nekolik století, no a ty mešity? Ty tam prostě dnes stojí:)". Britové se pak vůbec nedivili, že jejich ostrov v Entorpě chybí, stejný pocit měli ze své země. Slovenskou reakci bohužel nemůžu pokládat za plnohodnotnou, jelikož dotyčná byla slovenská Maďarka a s uherákem přepásaným trikolórou nadšeně souhlasila:).

Vzato kolem a kolem má Entropa mezi eurolidem celkem pozitivní přijetí. Vítězem celé kauzy je jednoznačně David Černý, ani bych se nedivil, kdyby po konci vystavování skončilo v nějaké věhlasné galerii (třebas Tate, aby se Britové mohli chodit dívat na chbějící Británii:)). Podařilo se mu kolem něj vyvolat pořádný humbuk a lidé na Entropu chodí. Poražený je asi také zřejmý - Alexandr Vondra, ze kterého si vystřelil (kterého podvedl) jeho kamarád David Černý a který se následně musel omlouvat.

Bush: z Oválné pracovny rovnou do vazby?

Když minulý týden George W. Bush ve svém závěrečném projevu hájil odchozí administrativu a když se v ten samý pátek ex-ředitel CIA Michael Hayden postavil za "enhanced interrogation techniques" včetně waterboardingu, ani jeden netušili, jak se obrazně zuby nehty brání novému trendu. V americkém tisku totiž mezi tím došlo k zvláštnímu posunu. Otevřeně a s každodenní frekvencí se na obou pobřežích začala diskutovat otázka stíhání bývalých vysokých představitelů odcházející administrativy. Aby toho nebylo málo, celý trend byl zároveň podpořen vládními úřady - v úterý vydal Výbor pro spravedlnost Sněmovny reprezentantů 500stranovou zprávu mapující obvinění z mučení, rendicí, neoprávněného odposlouchávání atd. Zpráva vyzývá k zahájení trestního stíhání, aby byla všechna tato dobře zdokumentovaná podezření ověřena před soudem. Doplňuje tak zprávu Senátního výboru pro ozbrojené síly, který vydal podobnou zprávu v prosinci. V té byla naznačena trestní odpovědnost vrcholných bushových kolegů včetně Donalda Rumsfelda.
Ve čtvrtek byl nový trend zpečetěn, když kandidát na nového ministra spravedlnosti Eric Holder odmítnul užití waterboardingu s tím, že se rovná mučení.

Jaké jsou možnosti stíhání bývalých vysoce postavených představitelů Bushovy administrativy? Jednak je možné je postavit před běžný soud a trestně stíhat jako obyčejné občany. Tato varianta se zdá být ale extrémní, rozdělující společnost, zasahující do vod "doktríny politických otázek", tvrdící, že některá rozhodnutí jsou politická rozhodnutí, nemají být proto přezoumávána soudy. Ostatně osoby, které se dopouštěly těchto excesů, dostaly retroaktivní imunitu zákonem The Military Commissions Act of 2006 a není jasné, jestli by se tato vztahovala i na vysoké vládní představitele (imunity z mezinárodního hlediska by se už na _bývalé_ vysoké státní představitele podle rozsudku MSD Kongo proti Belgii z 11.4. 2000 nevztahovaly).

Další možností je založení "komise pravdy a usmíření", kam by se zajištěnou imunitou mohli předstoupit všichni zúčastnění a dobrovolně popsat události, jak k nim došlo, kdo vydával komu jaké rozkazy, kdo je plnil a kdo to odmítal. Toto je tradiční mechanismus užívaný po celém světě zeměmi v tranzici, které se potřebují nenásilně vypořádat se svou minulostí. Smyslem by bylo zjistit přesný historický záznam událostí bez obav, že by byl někdo stíhaný a otevíraly by se staré rány.
Další variantou, která přichází do úvahy je tzv. blue-ribbon panel, komise expertů s pravomocemi vyslýchat, pátrat v archivech opět s cílem sepsat závěrečnou práci nastiňující "chain of command", vazby mezi aktéry, odpovědnosti.

Poslední možností je verdikt vnějšího tribunálu, ať už mezinárodního tělesa, což se zdá být právně i politicky vyloučené, nebo národního soudu fungujícího na bázi tzv. univerzální jurisdikce (právní možnost soudit nejvážnější zločiny i bez vazby na soudící zemi). O toto se v případě Donalda Rumfselda dvakrát pokoušela německá justice. V roce 2004 D.R. málem nedorazil do Německa na konferenci, protože zde na něj čekala podobná obvinění jako ta dnešní. V roce 2007 bylo bez výsledku ukončeno i druhé stíhání proti Rumsfeldovi.

I kdyby se nakonec nepodařilo dotáhnout do konce žádnou z nabízených možností, už nyní je učiněn precedent v tom, jak otevřeně a detailně se propírá prošetřování těch "nejvyšších" na veřejnosti. Pro budoucí generace by bylo dostatečným dědictvím Obamovy administrativy, kdyby se jí podařilo nastavit do budoucna mechanismus, který by formalizoval podobná šetření, znemožňoval utajování důležitých memorand a udílení si imunit k schování nejdůležitějších osob do bezpečí.

Projevy

Dnes je odkaz jasný:

• Inaugurační řeč Baracka Obamy a jeho nové prezidentské stránky.
• A nyní sólo pro Václava Klause: dopis G. W. Bushovi; entropická omluva do Sofie aneb já říkám, co je umění; entropický dopis Topolánkovi.

Něco na dívání

Dnes nečtěte a podívejte se na nahrávku rozhovoru s Martinem Lutherem Kingem v BBC z roku 1964.
Jímavá vzpomínka Little Rock 9. Skutečně doporučuji věnovat dvě minuty vzpomínce BBC na černošské studenty, kteří pomáhali bořit rasovou segregaci v USA. Od této události uplynulo pouze 50 let!
Na závěr něco nevážného - oslavy v japonském městě Obama.