Blýská se??

V poslední době se skutečně zajímavým rozhovorům v našich novinách překvapivě daří. Snad je to i tím, že se "dočunkovalo" a snad poprvé se média obrací soustavněji i na zástupce soudní moci.

Výtečným příkladem zdařilého rozhovoru budiž interview Tomáše Němečka s předsedou NSS Josefem Baxou, které ozdobilo páteční vydání Hospodářských novin. Jen malá návnada:

"HN: Říkáte, že dnešní výsledky budí rozpaky i v samotné justici. Ale kárné senáty jsou přesvědčeny, že stále přitvrzují?
Všimněte si, jaké argumenty zaznívají proti ne-soudcům v kárných senátech: "Naši práci nemůže posuzovat někdo, kdo jí nerozumí, průtahy může zhodnotit jen jiný soudce..." Už v tom slyšíte shovívavost, toleranci a přesvědčení, že my soudci jsme jiní než ostatní.
Byl jsem minulý týden u ministra na poradě předsedů soudů. Jeden se tam rozhořčoval nad tím, že jistý okresní soud dostal pokutu za porušení zákona o odpadech: nechali vyhodit do popelnice nějaké staré tonery z tiskáren. Argument zněl: "Přece nemůžou znát všechny zákony!" Tak to jsem se zasmál. Každý občan, každá firma by dostali pokutu, mohli by se soudit u Nejvyššího správního soudu - a my budeme shovívavěji posuzovat profesionála, soudního funkcionáře? Co to je za blbost?
HN: Co říkáte na situaci na Nejvyšším soudu, kdy kárnému řízení čelí současně předsedkyně Iva Brožová i místopředseda Pavel Kučera?
To je strašné. Představuji si předsedu kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci, který má na starosti ty dva spisy: v jednom je obviněná Brožová a svědek Kučera, ve druhém obviněný Kučera, svědkyně Brožová. Co vezme dřív do ruky? To je absurdní divadlo, nevím, zda bychom našli obdobnou situaci v historii i ve světě. Dva nejvyšší soudci současně před kárným senátem - to nikdy nemělo tak daleko dojít.

(...)

HN: A Pavel Kučera? Sdílíte názor Otakara Motejla, že je to ostuda justice a že by měl Kučera rezignovat?
Ano. Doktor Kučera patří k inventáři české justice, ale v posledních letech ztratil soudnost ohledně toho, co soudce má a nemá dělat. Jsem soudce dvacet čtyři hodin denně: musím poznat, která pozvání je lepší odmítnout, s kterými lidmi se nemám stýkat, abych neohrozil důvěru v nestrannost a nezávislost justice.
Když prezident skládá přísahu nebo udílí státní vyznamenání, pak samozřejmě mají přijít i šéfové justice jako představitelé státu. Ale jít na prezidentskou volbu? To je přece ta nejsyrovější podoba politiky, kuloáry se hemží voliteli a lobbisty, co tam má soudce co dělat? Každý si řekne, že i on je součástí obchodů. Tady snad musí mít soudce vnitřní brzdu - aniž to má napsáno v nějakém zákoně. "

Se zajímavým rozhovorem se vytasila i sobotní MF Dnes, kde odpovídala Eliška Wagnerová. Opět drobné úryvky:

"A když už mluvíme o krutých dětských kauzách – dokázala byste soudit případ týraných chlapců z Kuřimi?

To je otázka! Ovšem zároveň velice těžká kauza, o jejíž skutkové podstatě zatím nevíme nic přesně. Uvidíme, co vyjde najevo. Neuvěřitelně těžké to však určitě bude. Zatím zde vidím spíš institucionální pochybení. Neprofesionální přístup Klokánku například. Informace, které o těch dětech poskytovali veřejnosti. Také že znemožnili styk dětí s otcem, u něhož od počátku nebyly žádné indicie, že by činil cokoliv protiprávního. O rodičovských právech přece nemůže rozhodnout nějaká zaměstnankyně dětského zařízení. Dokonce ani policie nemá co rozhodovat o tom, zda se rodič bude stýkat s dítětem. Takovou neúctu k základním právům jsem nečekala. Kdyby i existovaly jednoznačné indicie, že otec pochybil, pak je ovšem nutné jít nejprve k soudu, kde je třeba vyžádat si předběžné opatření o zákazu styku. A v Klokánku nic takového neměli. Selhala i média, která opakovaně zveřejňovala záběry toho týraného chlapce. Všude jinde by rodiče média zažalovali a vysoudili pro své děti velké odškodné. Venku se to možná s prudérií někde až přehání, ale jde přece o intimní sféru toho dítěte – a já znovu opakuji: to dítě je člověk. Byli by novináři, policisté, zaměstnanci v Klokánku rádi, kdyby je někdo svlékl a ukazoval v televizi? Ale z jejich spisů to uniklo. A ten týraný chlapec je přitom stejný člověk jako oni.
Společnost na podobnou kauzu nebyla připravená...

Určitě ne, ale život je velmi pestrý, pořád se v něm bude vyskytovat něco poprvé. A společnost si musí zakódovat základní respekt a úctu k osobnosti druhého, jejichž prizmatem k těm novým situacím bude automaticky přistupovat. Když jsem se vrátila do republiky a začala vysílat televize Nova, šokovalo mě, že zveřejňuje záběry ze silničních bouraček – těch ubohých zraněných nebo mrtvých lidí. Strašně mě to pobuřovalo, nebyla jsem na to ze zemí, kde jsem žila, vůbec zvyklá. Tam by si televize nic takového nedovolily, protože by je okamžitě příslušná rodina zažalovala – když už to tedy vezmu z pragmatické stránky – a vysoudila by velké peníze. Ale hlavně to – bráno eticky – zkrátka není lidské. Prodávat prekérní soukromé situace nezakládá na respektu k osobnosti člověka. No, ze západního způsobu života jsme si prvně vyďobli bulvár. Zbytek bohužel ne."

Jen tak dál!