Netrpím žádnou rozhovorovou obsesí, nicméně tady máte další interview - Hospodářským novinám se podařilo tentokrát ulovit skutečně velkou rybu a Daniel Anýž se nadto zhostil role tazatele vskutku velmi dobře (chválím místo Toma Šmída, aby tu mohl zase dštít síru - u toho se zasměji určitě víc). Madeleine Albrightová prohodila několik docela jízlivých narážek na současnou americkou zahraniční politiku (viz nadpis), což doufám konečně vyhecuje našeho valašského jestřába Peťu Vilímka k pořádné reakci a premiérovému příspěvku na blogu.
Z hlediska propedeutiky mi přišla poučná následující pasáž:
"HN: Bushova "idealistická" politika šíření demokracie z pohledu Američanů přinesla Spojeným státům jen problémy. Nebude přirozenou reakcí příštího prezidenta naopak realismus, nezačne se Amerika zase starat především sama o sebe?
Myslím, že tohle pojetí - realismus kontra idealismus - je umělé a v praxi to takto jednoznačně rozhodně nefunguje. Každý prezident byl měl mít širší vizi, kam by se měl svět ubírat a jakou roli by v něm měla hrát Amerika. Ale to samozřejmě nestačí, zároveň musí umět velmi pragmaticky řešit aktuální problémy, které život přináší.
Studentům radím, aby brali zahraniční politiku jako horkovzdušný balon. Bez "hélia principů" by se nevznesl; bez "zátěže národních zájmů" by byl zase neovladatelný a nedalo by se s ním přistát... "
Myslím, že tohle pojetí - realismus kontra idealismus - je umělé a v praxi to takto jednoznačně rozhodně nefunguje. Každý prezident byl měl mít širší vizi, kam by se měl svět ubírat a jakou roli by v něm měla hrát Amerika. Ale to samozřejmě nestačí, zároveň musí umět velmi pragmaticky řešit aktuální problémy, které život přináší.
Studentům radím, aby brali zahraniční politiku jako horkovzdušný balon. Bez "hélia principů" by se nevznesl; bez "zátěže národních zájmů" by byl zase neovladatelný a nedalo by se s ním přistát... "
Jen drobná poznámka k otázce, abych autora zase nepřechválil - realismus neznamená starat se sám o sebe, jak by mohl dotaz implikovat.
1 komentář:
Nechtěl bych zastupovat Petra Vilímka, ale nejsem si jist, jestli ministryně zahraničí Clintonovy administrativy může takto prudce kritizovat zahraniční politiku Bushe na Blízkém východě. Za vlády Clintona došlo k akceleraci íránského jaderného programu, Irák nebyl jakýmkoliv způsobem odrazen od ignorování rezolucí RB OSN, skrývání rozsahu svých programů ZHN a navazování kontaktů s teroristy a boj USA proti mezinárodnímu terorismu byl značně neúspěšný. Irák je jistě pro USA velký problém, ovšem dosavadní hodnocení této války ze strany demokratů se mi jeví jako značně nedůvěryhodné.
Okomentovat