V minulém Respektu vyšel dost varovný rozhovor s odejitým šéfem rozvědky Karlem Randákem. Skutečně doporučuji přečíst!!! Tu to je. U problematiky tajných služeb a policejních kauz mám ale vždy problém s věrohodností a práh podezřívavosti se posouvá ještě o stupínek výš. K verzím Randáka jistě existují různé protiverze a já bohužel jako běžně obeznámený čtenář neposoudím, která strana má tu svou verzi postavenou na vodě a jaká se blíží pravdě. Neporadí mně kolegové z BSS?
Drobná ochutnávka:
Když už mluvíme o sledování a odposleších, myslíte, že se u nás zneužívají?
Odpovím trochu nepřímo. Pamatuji si na debatu s prezidentem Klausem asi před třemi roky, kdy si mě jako ředitele zavolal, protože z nějakého novinového článku usoudil, že zpravodajské služby monitorují někoho z jeho okolí. A nezavolal si jen mě, ale i ředitele jiných zpravodajských služeb. Byl velmi zneklidněn a chtěl věděl, je-li monitorováno jeho okolí, co je toho příčinou a tak dále. Tehdy jsme byli strašně rychle hotoví. Řekl jsem mu, že si mohl ušetřit psaní, protože tohle rozvědka vůbec nemá v kompetenci, nemá na to oprávnění.
Ale proč o tom mluvím – v demokratickém státě by to mělo fungovat tak, že pokud zpravodajská služba zachytí signál od nějakého Krejčíře, že si s ním telefonuje nějaký politik, tak by se ředitel služby měl sebrat, jít za příslušným ústavním činitelem a říct mu: Podívejte se, máme o tom člověku takovéhle informace a vy byste se s ním neměl kontaktovat, protože jinak se vystavujete problémům. A on by měl odpovědět: Děkuji vám, já to s ním skončím. Ale u nás kdybyste něco takového udělal, tak to politici vůbec nepochopí. Naopak poběží za tím chlápkem a řeknou mu: Hele, odposlouchávají tě. A ještě z toho udělají aféru „odposlouchává mě zpravodajská služba“.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat