Džíny nebo Maroko

Evropu asi čeká další kolo rozohněné debaty na téma imigrace a soužití s menšinami. Minulý týden deníky informovaly o případu muslimky z Maroka, která nezískala francouzské občanství i proto, že odmítala jiné oblečení než niqáb, zahalující ji kromě očí po celém těle. V krátkém shrnutí případu vycházím z článku z International Herald Tribune, následující zajímavá debata se odehrála na stránkách PostGlobal, na nichž spolupracuje Fareed Zakaria a z Newsweeku a David Ignatius z Washington Post (foto ze serveru about.com).

27. června 2008 vydal nejvyšší francouzský správní orgán rozhodnutí, že Faiza X vyznává radikální verzi náboženství, které se neslučuje se základními hodnotami francouzské společnosti, zejména s principem rovnosti pohlaví, a proto nesplňuje podmínky asimilace, tudíž nemůže získat francouzské občanství. Bohužel nemám k dispozici samotné rozhodnutí, takže se nijak nemohu vyjádřit ke kvalitě a síle argumentů, ani k tomu, jak velkou roli hrál při zamítnutí žádosti o udělení občanství její oděv. Nicméně média při referování o celé záležitosti celou věc dost zjednodušila na odmítnutí žádosti kvůli obleku (já jsem ostatně v nadpise učinil totéž). Podle toho co jsem četl, však byl argument týkající se niqábu nikoliv jediným či hlavním, ale jedním z vícero. Pro kontroverzní mediální zkratku se ale zřejmě hodil výtečně.

Francouzští politikové se postavili za rozhodnutí Státní rady, reakce muslimské komunity byly smíšené či negativní.

Zakaria a Ignatius si na PostGlobal pozvali zástupce z Německa, Jižní Koreji, Íránu a Spojených arabských emirátů, aby jim k tématu sdělili pár řádek. Nejzajímavější výňatky můžete číst níže, celé příspěvky objevíte po kliknutí na dané jméno. Za pozornost stojí i diskuze pod články.

Thomas Kleine-Brockhoff - "The modern Western nation-state is a community of political values. Citizenship is not based on cultural values, not on blood and not on ethnicity. (...) German philosopher Dolf Sternberger has coined the term “constitutional patriotism” for a citizen’s necessary identification with the basic political principles and procedures of the democratic state. (...) Citizenship may be created by birth as well as free will. This type of republicanism includes the right to emigrate as well as to immigrate. The state may reject an immigrant’s petition to become a citizen if and when an applicant rejects the basic constitutional principles (zvýraznil HS)." Autor dále popisuje celkem detailně okolnosti případu, ze všech prezentovaných se jedná o nejpropracovanější příspěvek; s rozhodnutím by v zásadě mohl souhlasit, ale kritizuje Státní radu za přílišný důraz na niqáb jakožto viditelný znak nedostatku asimilace.

Shim Jae Hoon rozhodnutí podporuje: "Requesting citizenship, to me, implies readiness to accept the cultural, political and secular values of the country whose legal membership the applicant seeks. It involves seeking all the privileges defined under the law for citizens of France, as well as the obligation to respect its laws and conventions."

"Wearing a burqa, however, is a different matter. As a religious practice, it represents an extreme form of discrimination against women, even a hint of sexual bondage, as a burqa is mainly intended to keep its wearers from the gaze of males. It's more than a simple matter of religious practice or ethnic custom. (...) If an Arab woman insists on wearing it in France, she should not seek its citizenship." Řekněme, že Jihokorejec s Němcem se shodnou, trochu jinak je to ovšem se zástupcem SAE a úplně jinak s Íráncem.

Anwer Sher - "Has the concept of nation-state reached a point where rigid lines of acceptance or rejection become the sole driving force for cultural preservation? I can understand the overwhelming desire for people to protect their 'culture.' But in an interdependent world, 'assimilation' should absolutely not be the only criteria for immigration. While I personally do not think the veil is an issue and think it is and should continue to be a matter of personal choice, to use it as the sole reason for rejecting an applicant is short-sighted and closed-minded." Tady je nutno poznamenat, že "veil" nebyl "the sole reason", ale jedním z vícero důvodů.

Ali Ettefagh - íránský poradce Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky příliš pochopení pro rozhodnutí neměl, titulek "France's Choice Defies Logic" ostatně hovoří za vše. "This particular case is a leap beyond the logic that separates the church from the state, especially in one of the EU melting pot countries. The hyper-mad combination of intolerance, ignorance and distorted logic is mistaken as fact for reason and clever mixture of modern thought. (...) Laws and administrative views now tilt towards impeachment of personal choices; breaching personal freedoms seems to be fair and just. The recent decision of the Conseil d’État, essentially a body of decision making in the interest of the French state — not the people – is a remarkable change of principles in a democracy that promotes Liberté, Égalité & Fraternité." Zde se trochu ztrácím, chybí mi odůvodnění, proč by měla být Státní rada orgánem přijímajícím rozhodnutí v zájmu francouzského státu a nikoliv lidu - to se snad vylučuje?? Už to je přeci jen pár desítek let, kdy absolutismus z Francie odkvačil.

"Successful civilizations and liberal democracies tend to find a cause for convergence and cross enrichment within their societies. Mandated assimilation to the diktat of the State can only lead to formation of ghettos and invisible walls within the society, especially in a European Union made up of 27 different cultures." Ano, ale kultury v rámci EU k sobě mají přeci jen o něco blíž než kultura evropské země a země mimo starý kontinent.

Pokusím se vytvořit nějaký základ pro debatu a nalézt hlavní linie argumentace protilehlých táborů a lehce je zasadit do kontextu vývoje. Protilehlým táborem myslím spíše diskutující v Evropě, íránský hlas bych charakterizoval jako "religion first", v tomto duchu se asi mezi politiky debata nepovede. Za studené války bylo vše jasné, státní suverenita čněla vysoko nad nějakými univerzálními lidskými právy. Nadšení po druhé světové válce rychle vystřídala realita a Všeobecná deklarace zůstala deklarací. Po roce 1989 idealistická rétorika opět zesílila, kvůli porušování lidských práv se dokonce vojensky intervenovalo (a tedy nejhrubším způsobem se zasahovalo do principu státní suverenity), založil se (potenciálně) univerzální Mezinárodní trestní soud a z dřívějších ojedinělých kosmopolistických výstřelků se náhle stal, alespoň v lidskoprávní literatuře, naprostý mainstream - nutno říct, že nenásledován teorií mezinárodních vztahů a koneckonců ani jejich realitou. Ona univerzalistická a kosmopolitní rétorická obec však narostla natolik, že by neměla rozhodně být opomíjena.

Odvážil bych se současnou situaci nazvat jakýmsi dřímajícím paradigmatickým svárem - na jedné straně liberální republikáni, kteří vycházejí z práva komunit (ať už založených na krvi jako dřív nebo spíše na sdílených hodnotách jako dnes) rozhodovat si samy o sobě a pro sebe a shodnou se na hranicích, které "jejich" stát nesmí při výkonu svých funkcí vůči jednotlivcům překročit (s tím se nikterak nebije svobodné rozhodnutí dodržovat univerzálně dohodnuté základní standardy - pokud odpovídají vlastním společným hodnotám). Na druhé straně stojí kosmopolitní přístup tvrdící, že v centru všeho je lidský jedinec, obdařený právy, která by státy měly respektovat. Svobodné rozhodnutí nosit niqáb a chovat se v souladu i s radikálnějším islámským učením by tedy měl stát tolerovat (asi ale můžeme s úspěchem pochybovat, nakolik svobodné ono rozhodnutí bylo...). Komunita sdílející jisté hodnoty, sdružená ve stát, však může naproti tomu říci, že takové jednání zkrátka jejím hodnotám neodpovídá a skrze svůj rozhodovací aparát jej eliminovat. Souhrnně řečeno - důraz na pravidla, která si přijímá komunita vs. důraz na abstraktního (univerzálního) jednotlivce s právy.

Problémy s kosmopolitním přístupem - kdo normy obsahující práva stanovuje? To ještě není tak těžké, nějaká nadstátní autorita (třeba OSN) to být klidně může, ale pravé obtíže nastávají při aplikaci - nevěřím, že může docházet k uniformní bezvadné aplikaci univerzálních norem, k "porušení" norem jistě bude docházet s přesvědčením, že místní aplikace je ta správná (bavíme se o časovém horizontu klidně století). V tom případě je zapotřebí na univerzální úrovni autoritativně rozhodnout, jakou konkrétní podobu má norma mít. O univerzální interpretaci tedy rozhoduje partikulární pojetí.

Jsem si plně vědom nedostatečného osvětlení mých předpokladů a vývodů, jinak by se ale příspěvek natáhnul na dvacet stran...

Suma sumárum - paradigma společenství, sdruženého ve stát, které si prostřednictvím politického procesu rozhoduje o svých normách dle mého názoru stále jasně převažuje, ale na síle nabývá i paradigma "světoobčana" s právy, takže dochází ke střetům a nepochopením, kdy se nové paradigma roubuje na stávající realitu. Vůbec netvrdím, že dojde v dohledné době k nějaké výrazné erozi státního paradigmatu či triumfu kosmopolitismu, ale vidím riziko v přílišném prosazení kosmopolitistického paradigmatu při zachování reálné moci států a následném výkonu moci "novou" většinou, která nemusí být vůbec tak tolerantní jako většina původní.