Irské NE - proč a jak

Doba od irského referenda poněkud pokročila, tak se alespoň na poslední chvíli pokusím zprostředkovat své dojmy z nedávné návštěvy Dublinu. Rád bych přiblížil a dokumentoval fotkami irskou kampaň a nastínil důvody, proč Irové hlasovali, jak hlasovali. Popíši rovněž, jakou variantu podporovaly politické strany, silné zájmové skupiny a další důležití společenští aktéři. Jednu pasáž věnuji i variantám příštího osudu Lisabonské smlouvy.

Nebudu nikterak adresně odkazovat na zdroje, protože jsme si výpisky dělal poněkud nedbale, ale v tomto příspěvku vycházím z desítek článků v Irish Independent, International Herald Tribune, Financial Times, Wall Street Journal, EU Observer a the Economist.

Mé podtitulky plně respektují široce akceptovanou makabrózní rétoriku, která se uchytila po negativním výsledku referenda.

Po funuse pouze NE

Protože jsem do Irska přiletěl až pár dní po referendu, mohu osobně zprostředkovat pouze realitu následnou, ohledně předchozí jsem se však důkladně informoval u dublinských novousedlíků. Tedy po referendu jsem v ulicích neviděl jediný billboard či aspoň plakátek, který by podporoval ANO, setkal jsem se pouze s NE. Těžko říct, jaký je důvod - jestli si vláda zaplatila svědomitější agentury, které propagaci rychle po referendu odstranily, nebo si zastánci NE užívali svůj triumf a na chvíli vývěs prodloužili, kdo ví. Přitom podle místních byla ANO kampaň v ulicích před samým hlasováním zřetelnější, strany navíc posílaly voličům SMS a telefonovaly jim (což však taky může být spíš lehce kontraproduktivní).

Zajímavé je, že zatímco finančně se na ANO kampani podílely vedle vlády zejména politické strany, NE kampaň hradila soukromá iniciativa Libertas, která spojovala sice pro-evropské, ale proti-lisabonské podnikatelské kruhy, které se obávaly daňového diktátu z Bruselu. Libertas na kampaň vynaložila víc peněz než politické strany dohromady! Sesbírala je prý z drobných příspěvků svých sympatizantů, což vyvolalo velmi nedůvěřivou (mírně řečeno) reakci irského premiéra Cowena. Fakt, že NE kampaň financoval soukromý subjekt se projevil i na její podobě - politické strany by si asi tolik nepravd vypustit nedovolily. Stačí se podívat na fotky, které ukazují, že NE-propagátoři strašili Iry hesly, které však jdou nad rámec Lisabonu! V nejdůležitějších daňových otázkách by zůstala i v případě platnosti Lisabonu jednomyslnost, irští chlapci by se z bojišť v igelitových pytlích nevraceli, Brusel by Irům potraty a experimenty na embryích nepřikazoval a tak podobně. Vzhledem k nízké informovanosti Irů o obsahu Lisabonu tato krátká úderná (a nepravdivá) hesla padala na úrodnou půdu. Subjekty podporující Lisabon to naopak neměly vůbec jednoduché - Lisabon nepřináší žádnou velkou novinku, která by šla lehce prodat v jedné větě. Když byl například irský premiér televizí požádán, aby ve 20 sekundách smlouvu představil, vyklubalo se z toho minutu a půl dlouhé expozé...

Pověste ji vejš!

Podpora politických stran jasně směřovala ke schválení smlouvy, v čemž se dokonce shodovala koalice s opozicí. Idylu narušovali jen spoluvládnoucí Zelení, kteří byli v podpoře/oponentuře Lisabonu rozdělení. Dříve však Zelení vždy hlasovali proti EU, nyní již říkal NE jen pro-neutrální pacifistický tábor uvnitř strany. Jediný subjekt sevřeně a hlasitě vystupující proti smlouvě tak zůstal radikální a nepříliš relevantní Sinn Fein, vystupující proti volnému trhu a požadující privatizaci vzdělání a zdravotnictví. Sinn Fein se po zveřejnění výsledků pasoval do role vítěze referenda a začal klást požadavky a hlasitě nabízet (místy nereálná) řešení. Zajímavé srovnání pozic politických stran s ČR si můžete lehce udělat sami.

Co se různých sdružení živnostníků a obchodních komor týče, s významnou výjimkou Libertas se stavěly za smlouvu. Farmářská sdružení (silná lobby chovatelů ovcí, krav a mlékařů) nakonec po delším váhání Lisabon podporovala, ale příliš pozdě a navíc většina jejich členů hlasovala proti vůli vedení farmářů. Medvědí službu tu z pohledu výsledků referenda vykonal komisař pro obchod Peter Mandelson, který prezentoval svůj plán snížení některých zemědělských cel až o 60 %, čímž spolehlivě poštval zemědělce proti EU.

Historicky pro-evropští irští odboráři se obrátili proti Lisabonu zády. Velké odborové svazy, včetně například učitelů či státních zaměstnanců, ponoukaly své členy ke vhození lístku NE, a to s odůvodněním, že Lisabon jim vezme jejich sociální práva. Zatímco ČR se obává, že Lisabon nám sociální práva vnutí...

Suma sumárum:

Ano tábor: politický mainstream, obchodní komory, farmáři
Ne tábor: Sinn Fein, Libertas, pacifisté, protipotratové skupiny, antiglobalizační aktivisté.

Proč Irové Lisabon pohřbili

Nejprve pouze v krátkosti rekapituluji předchozí výsledky irských referend:
Smlouva Pro Proti Účast (v %)
JEA 70 30 44
Maastricht 69 31 57
Amsterdam 62 38 56
Nice I 46 54 35
Nice II 63 37 50
Lisabon 47 53 53

Proti Lisabonu hlasovalo 862 415 oprávněných voličů, což jak poznamenávají Financial Times, představuje méně než 2 promile populace Evropské unie. 53% účast je velmi solidní, přitom se však před referendem tipovalo, že čím více voličů přijde, tím větší pravděpodobnost pro schválení.

A nyní se pokusím dát dohromady důvody irského ne. Zaprvé, krátce před samotným hlasováním byla zveřejněna dost špatná čísla týkající se vývoje irské ekonomiky a strmě vzrostlé nezaměstnanosti, které jen doprovodily šplhající se ceny potravin a energií. Negativní očekávání změnám nepřejí. Zadruhé, kampaň pro se nevydařila, chybělo jedno úderné heslo, podle výpovědí místních byla kampaň zmatená. Zatřetí, Irové smlouvu neznali a uvěřili nepravdivým burcujícím tvrzením proti-smluvních agitátorů. Začtvrté, nepředvedli se ani evropští politikové (např. Daniel Cohn-Bendit: "Když řeknete NE, opouštíte Evropu"), kteří Iry varovali, aby si dobře rozmysleli, jak budou hlasovat. Na hrdé Iry to samozřejmě působilo jako červený hadr. Zapáté, podle průzkumů Evropské komise si téměř 3/4 Irů mysleli, že smlouva půjde lehce přejednat k jejich větší spokojenosti, jak se stalo v případě Nice. Souhrn těchto faktorů dle mého názoru zapříčinil negativní výsledek hlasování. Řečeno s Charlesem de Gaullem - položte lidem otázku v referendu a odpoví vám na něco jiného.

A jak Irové hlasovaly s ohledem na věk a pohlaví? Mladí voliči hlasovali v poměru 2 ku 1 proti Lisabonu a stejně tak i velká většina žen. Proti hlasovali i lidé ze zemědělských oblastí a lidé s nižšími příjmy a vzděláním, což jen potvrdilo trend z Francie 2005. Zajímavé je, že se referenda zúčastnilo mnoho voličů, kteří obvykle nehlasují v parlamentních volbách.

Varianty řešení

tak ty si přeci jen nechám na příště...

Omlouvám se, ale nemám síly to po sobě číst, tak to prosím zohledněte při divení se nad chybami.