Ingrid Betancourtová, asi nejznámější rukojmí na světě, je po šesti letech konečně svobodná. Operace "Šach", při které se tak stalo, je jednak ukázkou toho, jak se za poslední léta zprofesionalizovala kolumbijská armáda, na druhou stranu též rozpadu guerilleros z FARC, kteří si nyní nemohou být jistí kdo je kdo, popřípadě na které straně stojí. Pojďme se podívat na fakta.
Dříve než se budeme věnovat Batancourtové, je třeba se ohlédnout za případem Ivána Riose, jedním z kápů guerilly. Ten byl zavražděn v březnu tohoto roku jedním z příslušníků FARC, kterého ovládla touho po odměně vypsané za hlavu člena nejužšího vedení. Svůj nárok úřadům dokazoval poněkud naturálné - odetnutou rukou bosse. Věc v dřívější době zcela nevídaná, guerilla se vždy mohla chlubit vysokou mírou loajality. V težkých časech se ale objevují trhliny.
Při osvobození Betancourtové pak nešlo o zradu nikoho zevnitř organizace, ale o pečlivě plánovanou infiltaci členů kolumbijských tajných služeb do FARC. Těm se podařilo dostat mezi guerilleros a po několika měsících zorganizovat údajné přemístění zajatců do hlavního tábora k Alfonsu Canovi. Helikoptéra, která přiletěla, však patřila kolumbijské armádě, která tak nemusela ani užít násilí a na palubě jen zpacifikovala pár skutečných guerilleros.
Armádě se doposud nikdy nepodařilo takto infiltrovat FARC, pro které se nyní hrozba vnitřního nepřítele může stát velkým strašákem. Co je ale pro guerillu ještě horší je, že ztratila svoje trumfy při pokusu o vyjednávání. Uribe již za dané situace nechtěl opakovat Pastranovu chybu s vytvářením demilitarizované zóny pro mírové rozhovory, byl však pod tlakem zvenčí (například i z Francie, jejíž občanství Betancourtová spolu s kolumbijským má). Nyní lze očekávat, že tento tlak o něco opadne a Uribe bude moci pokračovat ve své úspěšné konfrontační politice.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat