Nový neokonzervativní projekt

The United States remains the world’s indispensable nation - indispensable to international peace, security, and stability, and indispensable to safe-guarding and advancing the ideals and principles we hold dear.

Konferencí o Afghánistánu dnes odstartoval svoji činnost nový projekt Williama Kristola a Roberta Kagana – Foreign Policy Initiative (FPI). Mezi spoluzakladatele tohoto „think-tanku“ patří ještě Dan Senor, který působí v rámci Council on Foreign Relations a občas píše do Wall Street Journal, WashPostu nebo The Weekly Standard. Senor také působil jako poradce americké vlády v Iráku a Kuvajtu. Základním cílem tohoto projektu prý není opozice vůči nové administrativě Baracka H. Obamy a její zahraniční politice, ale spíše odpor vůči izolacionistickým tendencím v rámci americké zahraničně politické diskuse obecně. Autoři chtějí hájit tvrdou a silovou zahraniční politiku USA.

In fact, strategic overreach is not the problem and retrenchment is not the solution. The United States cannot afford to turn its back on its international commitments and allies--the allies that helped us defeat fascism and communism in the 20th century, and the alliances we have forged more recently, including with the newly liberated citizens of Iraq and Afghanistan. Our economic difficulties will not be solved by retreat from the international arena. They will be made worse.

Nadstranickost se autoři základního prohlášení FPI snažili zdůraznit i citací clintonovského výroku o USA jakožto „nepostradatelném“ národu, i když neokonzervativní téma „benevolentní hegemonie“ USA tradičně zůstalo na svém místě. Snad jen trochu zmírněné.

FPI se tedy již od počátku neubrání srovnávání s předchozím projektem Kristola a Kagana, což byl známý The Project for the New American Century (PNAC). Ten oba spustili po vydání svého článku Toward a Neo–Reaganite Foreign Policy v časopise Forreign Affairs, kde varovali před upoza­děním zahraniční politiky, obhajovali (benevolentně) hegemonní postavení USA a navrhli základní body neokonzervativní (neo-reaganovské) zahraniční politiky. PNAC shromáždil řadu výrazných neokonzervativců a mnohé budoucí členy administrativy G. W. Bushe (Gerecht, Krauthammer, Bolton, Kirkpatrick, Wolfowitz, Perle, Podhoretz, Fukuyama, Cheney, Rumsfeld, Jeb Bush). PNAC je možné považovat ze zpětného pohledu za jednu z klíčových institucí umožňujících zajištění vlivu neokonzervativců na zahraniční politiku Bushovy administrativy. Také cíle nového projektu FPI patrně zůstávají stejné, jak si všiml jeden z kritiků:

Like PNAC, it will become a watering hole for those who want to see an ever-larger U.S. military machine and who divide the world between those who side with right and might and those who are evil or who would appease evil.

Zájem o Afghánistán přitáhl na dnešní konferenci FPI například vlivného senátora McCaina či Fredericka W. Kagana (bratra Roberta), který se výrazně podílel na vytváření bezpečnostní strategie USA (tzv. surge) v Iráku po roce 2006. Jistě se bude řešit i nová strategie Obamovy administrativy pro tuto oblast. Ostatně Afghánistánu se dnes věnuje i konference v Haagu, mimojiné za účasti americké ministryně zahraničí či zástupců Íránu.

Úspěch „PNAC 2.0“ bude těžko měřitelný, ale pokud se pod prohlášení nové iniciativy budou podepisovat veteráni washingtonské politiky formátu Cheneyho nebo Rumsfelda, jak tomu bylo za časů původního PNAC, tak se o FNI ještě dozvíme.

Kde leží Andorra?:)

Tentokrat trošku nevážně;) Tohle sem nešlo nedat:D


Nation Of Andorra Not In Africa, Shocked U.S. State Dept. Reports

Okénko experta

K pádu vlády a důsledkům pro české předsednictví se snad již vyjadřovala i šatnářka na Zamini, je však na místě poptat se též experta.

Na mé dva dotazy:

1) Jak se podepíše pád vlády na českém předsednictví?

2) Rozšířilo se mínění, že se pádem vlády výrazně zkomplikuje ratifikace Lisabonské smlouvy – sdílíte tento názor? A proč?

odpovídá odborný asistent na KMVES FSS MU Petr Kaniok, autor monografie Předsednictví Rady EU: příběh půlstoletí a katederní guru právě pro otázky předsednitví a euroskepticismu.

1) Lehká otázka, zdlouhavá odpověď... Velkým štěstím je, že vláda padla až teď. Vzhledem k evropským volbám jak Evropský parlament, tak Komise skončí s politickou aktivitou v dubnu, tudíž z věcného hlediska by se stejně předsednictví příliš položek již vyřešit nepodařilo. Ale z politického hlediska, tedy z pohledu politických funkcí předsednictví (leadership a negociace v Radě) je předsednická vláda bez mandátu silně oslabená. Nehledě na to, že předsednictví v demisi oslabuje prestiž země jako takové. Sociálním demokratům nejspíše nedošlo, že v EU je předsednictví posuzováno jako předsednictví české, nikoliv jako předsednictví konkrétní vlády. Z úspěšného předsednictví mohla „žít“ libovolná příští vláda, tedy po podzimu třeba vláda sociálně demokratická. Je pravda, že v některých zemích došlo během předsednictví k alternaci (Dánsko, Itálie), tudíž nemusí jít o tragédii, vždy ale padla vláda s tím, že byla alternativa. V českém případě není: odvolat vládu bez toho, aby existoval scénář beta, je v dané situaci politický hazard, avanturismus a doklad omezenosti opozice. Pokud jde o technickou stránku předsednictví (organizace Rady, příprava podkladů), česká státní správa je natolik kvalitní, že zbytek předsednictví zvládne.

2) Sdílím, protože ve Sněmovně se ještě více prohloubily příkopy mezi zastánci Lisabonu a jeho odpůrci. ODS, pro zachování vnitřní soudržnosti, nebude do vyřešení vládní otázky podporovat žádný z jejího hlediska kontroverzní návrh. Lisabon takovou položkou bezpochyby je. Nehledě na to, že nátlaková vyjádření Komise či zástupců Evropského parlamentu, kdy je České republice dáváno de facto ultimátum, situaci také neprospívají. Troufám si tvrdit, že pokud by vláda nepadla, Lisabon by byl ratifikován. Takto se bude řešit především vnitropolitický chaos.

Džejpí nezklamal

Z pátečního rozhovoru Jiřího Paroubka s HN:

HN: Všechny poslední vlády měly své přeběhlíky. Vaše vláda měla přeběhlíka Kotta. A když teď Jan Schwippel položil vládu, je to přeběhlík, nebo "konstruktivní poslanec"?
Do ČSSD nepřeběhl, její vládu nepodporuje. Já jsem s ním nikdy předtím nejednal, jednal jsem s ním pět minut před úterním hlasováním. Něco jiného je, když Kotta vyloučili a když někoho koupí, jako byl zřejmě koupen Pohanka, nebo když kryjí defraudaci poslance Wolfa. No co krčíte rameny jako provládní médium?
HN: Protože si to můžeme myslet, ale nevíte to vy ani já.
No samozřejmě, že tam bylo krytí, copak by jinak státní zástupkyně odsouvala Wolfův případ?
HN: Jenže vrchní státní zástupkyně Hojovcová říká, že to bylo přesně naopak. Policie chtěla případ odložit, ale státní zástupci jim to nedovolili.
No tak budete si ze mě dělat legraci? Buďto pro Hospodářské noviny má význam se zabývat morálkou, nebo si tam napište, co chcete, a nepotřebujete rozhovor se mnou.

Poslední odpověď mi naprosto nedává smysl...

Osobně doufám, že ČSSD se onen politický nihilismus, který předvedla, hrubě v předčasných volbách nevyplatí. Když někdo umí pouze bořit a nenabídne konstruktivní alternativu, nezaslouží si nic jiného než spravedlivou odplatu. Funkcí opozice vy vyspělé zemi, navíc opozice s tak silným postavením, skutečně není neustále se snažit kazit práci vládě.

A nation in peril, aneb Margaritaville

Taaak a ekonomická kríza dorazila aj do Southparku :D



Ale on je velmi trefny cely diel, takze have a fun ;)

http://www.southparkstudios.com/episodes/220760

Šrotovacia mánia zasiahla Slovensko

Dalo by sa očakávať, že v čase volieb prezidenta bude pozornosť médií a celej verejnosti sústredená na súboj jednotlivých kandidátov. Slovensko ale prekvapivo viac vzrušuje otázka či vymeniť, alebo nevymeniť staré auto za nové? Ficom sľúbený štátny príspevok vyvolal u spotrebiteľov žiadaný efekt. Dotácia v celkovej výške 33 miliónov EUR (1500 EUR na jeden automobil) sa minula nečakane rýchlo. Ešte cez víkend sa predpokladalo, že už vydrží „iba“ dva týždne. Včera bola definitívne preč.
Je poctivé hneď na úvod priznať farbu a preto nepopieram, áno, aj my sme doma podľahli tejto lukratívnej ponuke a rozhodli sa vymeniť hrdzavého favorita za novučičký citroen. Celá rodina pochopiteľne netrpezlivo nový prírastok do rodiny očakáva – aj keď ja mám po viacerých skúsenostiach k žabožrútskym výrobkom trochu rezervovaný prístup. Pár mesiacov si ale budeme musieť počkať – objednávok je veľa a výrobné linky nestíhajú. To mi pripomenulo dve príhody: rozprávanie starých rodičov o poradníkoch a čakaní na nové auto za starých čias a pomerne nedávnu exkurziu v mladoboleslavskej Škodovke, v ktorej boli dodávky riešene systémom „Just-in-time“. Dramatický nárast dopytu ale asi výrobcom neuľahčia ani najmodernejšie logistické metódy.
Tzv. „šrotovné“ teda na Slovensku pomohlo oživiť predaj nových automobilov, čo je pre výrobcov bojujúcich s následkami svetovej krízy dobrá správa (a nezabúdajme, že slovenská ekonomika je vo veľkej miere závislá práve na automobilovom priemysle). Nepopierateľným pozitívnym dôsledkom je tiež obnova pomerne starého vozového parku. Slovenský príklad ale významne poukazuje aj na úskalia takéhoto krátkodobého a selektívneho stimulačného nástroja.

1) DPH z predaja nových áut, ktorú výrobcovia vyplatia štátu je vyššia (sic!) než výška samotného príspevku. Z pohľadu ľudí, ktorých motivoval výhradne vládny príspevok a inak by si nové auto nekúpili musí byť toto zistenie minimálne úsmevné, ak nie urážajúce. Ale ani z pohľadu samotného štátu nie je čo oslavovať – a) spotrebitelia iba zmenili preferencie (tzn. miesto iných výrobkov sa rozhodli pre auto, tzn. štát súčasne prichádza o DPH z nerealizovaných nákupov) a b) zabúdame na spotrebiteľov, ktorý by si nové auto kúpili aj bez príspevku, tzn. odviedli by ešte väčšiu čiastku.

2) Jedná sa o neodôvodnenú diskrimináciu. Štát selektívne vyberá odvetvie, ktorému pomôže, pričom podnikatelia z ostatných sektorov musia nájsť východiská z krízy vlastnými silami. Niektoré subjekty majú problémy dokonca v priamom dôsledku tohto opatrenia. Paradoxne samotné šrotoviská prejavujú nevôľu. Hrozia, že prestanú vyplácať recyklačný príspevok, pretože im dochádza hotovosť. Stoja tiež pred otázkou, čo s toľkým šrotom, pretože množstvo v ktorom je k dispozícií v konkurenčnom prostredí pochopiteľne znižuje jeho atraktivitu a tým pádom aj cenu.

3) Takéto riešenie je nesystémové a má krátkodobý účinok. Dianie na svetových trhoch, plány americkej administratívy na ekonomickú obnovu, ale aj iné faktory poukazujú na to, že kríza bude mať dlhšie trvanie. Jednorazový príspevok môže stimulovať výrobu iba krátkodobo. Myslím, že si všetci uvedomujeme, že súčasná kríza má svojim rozsahom potenciál ovplyvňovať naše životy za rok, za dva a viac a nielen v nasledujúcich mesiacoch.

Pozitívne preto vnímam dnešné potvrdenie z úst ministra Kalouska, že česká vláda o podobnom kroku neuvažuje. Bohužiaľ, pevnosť a stálosť tohto rozhodnutia bude daná tým, ako bude vyzerať nová vláda.

Překvapivá publikační smršť

Jak se někteří členové týmu Politica Mundi na blogu flákají, tak aspoň na papíře jim to jde - aneb brněnské číslo Mezinárodních vztahů (1/2009) a jeden zásek v Politologickém časopise (1/2009).

MV 1/2009

Petr Vilímek za asistence Petra Suchého: Britské a francouzské nukleární síly ve druhém jaderném věku

Michal Kořan: Jakou cestou po pozitivismu?

Marián Belko: Charakter medzištátneho vyjednávania na pode Rady Európskej únie

Hubert Smekal: recenze - Daniel C. Thomas: Helsinský efekt.

Politologický časopis 1/2009

Lubomír Majerčík: recenze - David Armstrong et al.: International Law and International Relations.

Gratuluji a hoďte sem aspoň abstrakty :)

Česká politika v The New York Times

Týden před setkáním G 20 se spory mezi USA a EU zdá se přiostřují, co se týče přístupu k řešení hospodářské krize. Silná slova premiéra Topolánka v Evropském parlamentu zapůsobila na americký tisk, když i list NYT na titulní straně své webové verze prezentoval článek s nadpisem "E.U. President Calls U.S. Stimulus the ‘Way to Hell’ ". Podle Topolánka USA opakují chyby z 30. let - rozsáhlé stimuly, volání po protekcionismu a kampaň za Buy American. Zajímavé je sledovat i americkou diskusi na toto téma. Srovnáním s neúspěchem japonských stimulů během recense v 90. letech či poukazováním na nekontrolovatelný přesun obrovských částek je poukazováno na problematickou účinnost Obamových návrhů. Trhy však zatím, zdá se, reagují pozitivně.
Česká politika je teď na NYT populární. Včera vyšel text o pádu topolánkovy vlády s komentářem Tomáše Sedláčka:

“This is a humiliation for the government that will now be hijacked by internal political infighting. ... What kind of respect can the president of the E.U. have in the eyes of the world when it is led by someone who is politically dead, who is a political zombie?”

Jestli je Topolánek politická zombie nechám na posouzení čtenáře. Já bych to tak černě neviděl.

ANKETA: Kdo vyřeší aktuální konflikt v Gaze?

Konflikt v Gaze už nepúta pozornosť svetových médií tak, ako na začiatku roka. Je na čase vyhodnotiť anketu, v ktorej sme sa vás pýtali, kto bude hlavným iniciátorom jeho riešenia. Nedá sa pritom jednoznačne určiť, aká je správna odpoveď. Tento krát preto zostaneme iba pri konštatovaní, že aj keď pár vašich odpovedí mierilo úplne mimo (vplyv G. Busha je dnes skutočne minimálny) :) tak z globálneho pohľadu sa dá súhlasiť s názorom, že žiadny konkrétny subjekt nebude tým hlavným „spasiteľom“ a tiež, že významnú úlohu zohráva samotná izraelská armáda.
Zároveň vyhlasujeme nové znenie ankety. Zdá sa, že nová americká administratíva pod vedením prezidenta Obamu mierne modifikuje doterajšiu zahraničnú politiku G. Busha. Týka sa to aj Českej republiky, na území ktorej má byť podľa pôvodných plánov umiestnený radar, ako súčasť protiraketového dáždnika. Obama sa chystá na návštevu ČR a očakáva sa, že sa vyjadrí aj k tejto otázke. Dôjde podľa vás k zásadnej zmene, alebo nie?

Neškodné letadélko Zlín v podání Tamilských Tygrů :)

A co sochy? Budou mít kde stát?

Před nedávnem jsem se nádherně zabavil četbou rozsudku Nejvyššího soudu USA Pleasant Grove City, Utah, et al. v. Summum z 25. února 2009. Hledáte-li něco čtivého pro chvíle před usnutím, neváhejte a ponořte se do textu. 32 stránek uběhne stejně rychle jako třeba Harry Potter a ještě si můžete trochu zapřemýšlet.

Náboženská organizace Summum chtěla ve veřejném parku městečka Pleasant Grove vztyčit památník obsahující Sedm aforismů Summum, jakousi obdobu Desatera, jehož umělecké znázornění již v parku stojí. Město však nový památník odmítlo s tím, že připouští pouze artefakty úzce spjaté s historií obce nebo věnované skupinou s dlouhodobou vazbou na místní komunitu. Summum se v následné žalobě ohánělo porušením prvního dodatku k americké ústavě, jelikož Pleasant Grove povolilo sochu Desatera, ale zamítnulo Sedm aforismů. Soud první instance dal městským úřadům za pravdu, leč u odvolacího soudu již Summum uspělo. Nejvyšší soud však zvrátil celou věc opět ve prospěch města a monument Sedmi aforismů v Utahu jen tak stát nebude.

Nejvyšší soud se na rozdíl od soudu odvolacího domnívá, že umístění stálého objektu v parku není soukromým projevem, nýbrž projevem "veřejné moci" (government speech), byť placeným ze soukromých peněz, a proto se na něj nevztahuje posuzování svobody projevu podle prvního dodatku. Veřejná moc si může sama vybrat, jaké názory chce zastávat, a tudíž jaké památníky chce vztyčovat. Kdyby měly obce vztyčit každý památník, který jakákoliv soukromá osoba chce, pak by se z parku stalo odkladiště monumentů.

Soudce Alito se nádherně rozepisuje o "government speech", o poselství, které zvěstují monumenty na veřejných prostranstvích, a o jejich měnícím se významu. V dlouhých narativních pasážích se dozvídáme, jak se mění interpretace kolem Sochy svobody, která původně demonstrovala republikánskou solidaritu a přátelství mezi Francií a Spojenými státy, načež za prezidenta Clevelanda koncem 19. století měla ztělesňovat mezinárodní přátelství a dalekosáhlý vliv amerických ideálů, aby se za Reagana stala pochodní vítající imigranty do země svobody. Pak už snad ani nezarazí, že v rozsudku je ocitována celá píseň Johna Lennona Imagine spolu s elaborátem nad jejím poselstvím. Jaký to balzám po tortuře nad extrémně nečtivými rozsudky Soudního dvora EU.

Zmíním poslední pozoruhodnost - na výroku se shodla jasná většina soudců, ovšem jen o něco menší většina se také prezentovala svým zvláštním stanoviskem!

Ilustrace: summum.us.

American Torture

Do odkazu prezidenta G. W. Bushe patří i posun ve vícero právních otázkách, které jeho administrativa znovunastolila. Ať už se jedná o přístup k Ženevským konvencím, vojenským komisím a jejich férovosti, mezinárodněprávním argumentům pro preemptivní vojenský zásah či o charakter výslechu osob podezřelých z terorismu a vůbec zacházení se zadrženými osobami.
S nástupem prezidenta (a právníka) B. H. Obamy se tyto otázky znovuotevírají. Několik hodin/dní starou kauzou je dosud nezveřejněná zpráva Mezinárodního výboru Červeného kříže z roku 2007 (!), která v právním kontextu hovoří o mučení a nelidském zacházení v amerických detenčních centrech (viz text WashPost). Pracovníkům ICRC byl v roce 2006 umožněn přístup k nejcenějším vězňům CIA na základně Guantánamo.

Many of the details of alleged mistreatment at CIA prisons had been reported previously, but the ICRC report is the most authoritative account and the first to use the word "torture" in a legal context.

CIA se nevyjádřila, někteří odborníci pak upozornili na to, že některé informace pochází pouze od zadržovaných osob. Nicméně, části tajné zprávy zveřejnil Mark Danner ve svém textu pro nejnovější The New York Review of Books.
O tvrdosti dvacetihodinových výslechů denně si můžete udělat vlastní obrázek z osmdesátistránkového zápisu americké armády z výslechu zadrženého č. 063.

A úspěch Guantanáma? Nemusíme mluvit jen o "úspěchu" ve smyslu prolomení jistých tabu, která se na Západě udržovala. O důležitosti takového zařízení pro bezpečnost USA a roli tvrdých výslechů hovořil o víkendu bývalý viceprezident Cheney, který dříve o velmi konkrétních (!) prostředcíh výslechů spolurozhodoval.

Cheney said the harsh interrogations of suspects and the use of warrantless electronic surveillance were "absolutely essential" to get information to prevent more attacks like the 2001 suicide hijackings that targeted New York and Washington.

O spolehlivosti informací získaných mučením a nebo o úspěšnosti odstrašení terorismu skrze "riziko mučení" zde ale dnes psát nebudu.

(kresba New Yorker)

Proč bylo Guantánamo úspěch?

Čtěte tu.

Humphrey Appleby a jeho výklad Mnichovské dohody

U příležitosti sedmdesátého "výročí" okupace Němci je možno celou věc pojmout i humorněji a podívat se ještě o pár měsíců zpět na Mnichovskou dohodu očima asi nejznámějšího státního tajemníka na světě, sir Humphreyho Applebyho z oblíbeného seriálu "Jistě, pane ministře." Ten si z ní vzal ponaučení a vytvořil z ní jednu ze svých univerzálních výmluv:)

Výmluva á la Mnichovská dohoda:

Humphrey: Došlo k ní dříve, než byla podepsána jistá fakta, a teď už se nemůže opakovat.
Jim Hacker: Jaká fakta?
Humphrey: Že Hitler chce dobýt Evropu.
Jim Hacker: To věděli přece všichni.
Humphrey: Ne naše Zamini:)

Český automobilový a energetický priemysel v Brne (pozvánka)

Vážení čitatelia, prispievatelia a sympatizanti Politica Mundi :),

týmto by som Vás rada pozvala na unikátnu konferenciu s názvom "Dopad legislatívy EU na český automobilový a energetický priemysel", ktorá sa uskutoční v pondelok 16. 3. od 13.00 v aule FSS MU a v ktorej rámci zaznejú príspevky speakerov z vedenia spoločností ČEZ, ČEPS, Škoda Auto, Volvo Trucks Slovakia, ako i zástupcov štátnej sféry (senátor Bedřich Moldán, poslanec EP Petr Duchoň) či konzultačných spoločností (Peter Kolesár, Candole Partners). Moderovať bude Jan Žižka (zástupca šéfredaktora denníka E 15) a Oldřich Krpec (zástupca riaditeľa IIPS MU). Registrovať sa môžete na adrese kovacovska@iips.cz (prípadne zakliknutím 'attending' :) na stránke udalosti na facebooku), registrácia však nie je nutná podmienka k účasti na akcii.

Samotnú konferenciu otvorí Petr Duchoň o 13.30, predpokladaný koniec je 18.00, po ktorom bude nasledovať raut.
Blok venovaný automobilovému priemyslu bude simultánne tlmočený (český a anglický jazyk).

Viac informácií vrátane programu nájdete na webe IIPS.

Konferenciu organizuje Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, Konrad Adenauer Stiftung a EPP-ED.

Hlavným mediálnym partnerom je E 15.

Mediálnymi partnermi sú RHK Brno, OHK Brno - venkov, EurActiv.cz, Euroskop.cz a Global Politics.

Marek Čejka na Metalopolis!

Tak tady bych rozhodně recenzi na novou knihu dr. Čejky nečekal!

Jak to s tou krizí vlastně je?

Už nějaký ten měsíc pouští hospodářská krize světu pořádně žilou a bude hůř. Na tom se shodne většina ekonomů, kteří si mohou dovolit otevřeně říct, co si opravdu myslí. Ti, kteří mají nějakou zodpovědnost, se snaží naopak současné problémy bagatelizovat a při předpovědích do budoucna působit velmi optimisticky. Prim mezi nimi samozřejmě hraje muž se zdaleka největší zodpovědností - Ben Bernanke. Jak předpovědi této skupiny ekonomů končí, můžete velmi názorně vidět zde. Tak se pojďme raději podívat na to, co říkají ti, kteří si mohou dovolit říct pravdu, aniž by se druhý den na Wall Street pořádaly soutěže v hromadných seskocích z co nejvyšší budovy bez použití padáku.

Začnu "mainstreamem" a pěkně po pořádku z prava do leva. Velmi přínosných je v tomto ohledu několik blogů na Aktualne.cz, pod nimiž probíhá na české poměrny neuvěřitelně věcná a podnětná diskuze. Umírněnou pravici reprezentuje Milan Zelený, střed Tomáš Sedláček, mírně nalevo je pravděpodobně Robert Miller (pokud někdo radši více ideologie, mohu navrhnout Pavla Kohouta, či Jiřího Havla, záleží na osobních politických preferencích). Podotýkám, že je to pouze mé osobní hodnocení na základě mně dostupných informací. Na jakou část politického spektra by se zařadili sami zmínění pánové, nevím. Při velkém zjednodušení se dá říct, že podle Zeleného za krizi může státní intervencionistická politika, která začala Rooseveltem a byla eskalována Clintonem. Podle Millera nese větší zodpovědnost Bush díky ideologické snaze o co největší deregulaci a díky zanedbání státní kontroly kapitálových trhů. Všichni se naopak shodnou na tom, že všechny problémy pořádně znásobila politika FEDu. Sedláček více než jiní upozorňuje na morální rozměr krize, což mě osobně příliš neoslovuje. Lidi kradli a budou krást dál, kdykoli pro to budou mít příležitost a budou vědět, že riziko potrestání je malé a případné tresty nejsou nikterak vysoké, takže v tomhle se jednání současných makléřů nikterak neodlišuje od jednání jejich předchůdců dejme tomu v 80. letech. Kdyby někdo měl o tuto problematiku zájem nelze než doporučit výborný snímek Wall Street v hlavní roli s tehdy ještě nadějným Charlie Sheenem. Jak se mně daří získavat více a více dat, tak se začínám přiklánět k názoru, že krize má daleko více systémový charakter, než že by se jednalo o selhání pár jednotlivců, či o dočasné pokřivení veřejné morálky.

Jak Zelený tak Miller mají v tomto smyslu řadu narážek, nedotahují je ale do konce. Ono přeci jenom je potřeba dbát o dobrou pověst a radikální názory, jak ukázal již předchozí odkaz na pořad Glenna Becka, se mezi ekonomy raději moc nenosí. Nejlepší vysvětlení v tomto ohledu podávají dva naprosto nesmiřitelné (a přitom podle mě fakticky tak blízké) tábory. Na jedné straně u nás poměrně populární libertariáni, pěkné vysvětlení jejich pozice můžete vidět zde, velmi zajímavé jsou také příspěvky názorově spřízněné investiční legendy Jima Rogerse. Na druhé straně u nás daleko méně populární marxisté, co si myslí oni můžete vidět tady (v ČR to bude mnohým znít jako vtip, ale skutečně existují marxisté, co mají Ph.D. z ekonomie z MIT nebo Yale). K bližšímu rozboru těchto dvou skupin se vrátím v samostatném příspěvku. Ještě abych nezapomněl, doba krize je samozřejmě dobou orgií pro keynesiánce, tak jestli mate chuť, podívejte se na blog Paula Krugmana. Necítím se povolán dělat si z loňského nobelisty dobrý den, tak jenom upozorním, že jeho návrhy by vedly ke značnému prohloubení již teď obrovského schodku amerického rozpočtu...

Jak je dobré míti Mareše

Při čtení ohlasů na výrok NSS o nerozpuštění Dělnické strany a zkazek o šlendriánu právníků Ministerstva vnitra, kteří nedokázali soud přesvědčit vůbec o ničem, jsem si jen tak položil hypotetickou otázku, co by se dělo, kdyby na případu aspoň radou participoval emeritní soudní znalec na terorismus Miroslav Mareš. Snad by se Vojtěch Šimíček a spol. trochu intelektuálně zapotili. Jenže Míra M. asi zatím s úsměvem, možná trochou zadostiučinění a odborným zájmem sleduje kolotoč, z nějž lehce znechuceně před nedávnem vystoupil.