Minulý týden bylo jasno: Lisabonská smlouva je zpět a s ní i tuny nepřesností, omylů a nesmyslů. Začnu Respektem, který na mě čekal po návratu z Istanbulu (na obálce s náckem zezadu). Silvie Lauder popisuje v dlouhém příspěvku názorové neshody v Senátu, tady nemá smysl nikterak reagovat, to, co předvádí někteří senátoři ODS je až směs paranoie s mesianismem (my, vyvolení, vidíme dál). Škoda, že jak to už u mesianistických proudů bývá, tam kde přebývá přesvědčení a víra, nedostává se argumentů. Nicméně, je třeba rozlišovat, ona nepěkná poznámka se týká pouze pár osob, navíc usuzuji na základě mediálních výstupů, nikoliv na základě vlastních rozhovorů, proto mohu těžko odlišit hru pro voliče od vlastních názorů.
K příspěvku Marka Švehly nazvaném příhodně Svéráz českého Lisabonu se již kriticky vyslovím. Jinak solidní článek devalvuje poznámka jak z úst Jo Leinena či Cohn-Bendita: "České „ne“ je zkrátka příliš malý důvod k tomu, aby půlmiliardová Unie podstupovala celou dohadovací a schvalovací štrapáci znovu, navíc s rizikem, že Češi nakonec opět zakroutí hlavou. Česko by se dostalo do izolace, ztratilo by jakýkoli vliv, a pokud by nezměnilo rozhodnutí, přišla by výzva k opuštění Unie." Skutečně netuším, z jakého ustanovení M. Švehla tento postup odvozuje, s takovým scénářem prostě primární právo nepočítá, takže hrozby vyloučení či jakékoliv ostrakizace jsou nepodložené.
Ve včerejších Hospodářských novinách jsem zpozorněl okamžitě po přečtení nadpisu O svobodách nemá rozhodovat EU, přičemž má pozornost dále nebyla na intenzitě, jelikož u autora Michala Petříka se skvěl titulek Autor je poradcem prezidenta republiky, což obvykle slibuje čtenáři pobavený úsměv, popřípadě namožený krk po neustálém kroucení. V případě poradců VK totiž Ústa či Přitakání často bývají ještě sebejistější a přesvědčenější než sám Sám. První polovina článku je popisná, žádný velký exces, ze druhé vyplývá nejistota, zda autor četl Listinu základních práv EU a jistota, že nečetl odborné články na dané téma. Akademických příspěvků bylo na téma základních práv v EU napsáno víc než dost (pro zlomek se stačí podívat do seznamu zdrojů mé disertační práce), proto nechci opakovat známé. Jen bych rád autorovi sdělil, že o základních právech rozhoduje SD již pár desítek let, díky Listině by mohlo být konečně jasné, o jaká práva se přesně jedná. I pokud Lisabon (a s ním Listina) neprojde, lucemburští soudcové budou rozhodovat o našich právech i nadále. Obvykle se snaží rozhodovat na základě práva, když se jim to nepodaří, bývají odbornou kritikou, případně ústavními soudy odkázáni do příslušných mantinelů. Článek vrcholí zvoláním: "Nesoulad některých vnitrostátních českých právních norem s Listinou tedy shledáván být může. Tento experiment je však zcela bezprecedentní změnou v chápání základních práv a svobod. Až dosud se tato konstrukce ani v evropském, ani v mezinárodním právu nevyskytovala." Slyšel pan Petřík někdy o Evropském soudu o lidská práva? Cožpak ten neshledává nesoulad mezi českou praxí (třeba na základě vnitrostátních norem) a Evropskou úmluvou o lidských právech? O jaké bezprecedentní změně v chápání je tedy řeč?
Nakonec mě zaujala tradiční jazykozpytná svízel s Radou v podání Martina Komárka v článku Máme se bát Lisabonu, který opět Rady náramně popletl. Ale uznávám, že evropská terminologie není příliš uživatelsky příjemná a vyžaduje notnou míru zažitosti. M. Komárek však posunul míru popletenosti na vyšší úroveň, kdy nejenže bojuje s terminologií, ale navíc zjevně i s funkcemi a hlasovacími mechanismy, které Rada/Evropská rada má - zdá se, že autor je prostě smíchal dohromady.
K příspěvku Marka Švehly nazvaném příhodně Svéráz českého Lisabonu se již kriticky vyslovím. Jinak solidní článek devalvuje poznámka jak z úst Jo Leinena či Cohn-Bendita: "České „ne“ je zkrátka příliš malý důvod k tomu, aby půlmiliardová Unie podstupovala celou dohadovací a schvalovací štrapáci znovu, navíc s rizikem, že Češi nakonec opět zakroutí hlavou. Česko by se dostalo do izolace, ztratilo by jakýkoli vliv, a pokud by nezměnilo rozhodnutí, přišla by výzva k opuštění Unie." Skutečně netuším, z jakého ustanovení M. Švehla tento postup odvozuje, s takovým scénářem prostě primární právo nepočítá, takže hrozby vyloučení či jakékoliv ostrakizace jsou nepodložené.
Ve včerejších Hospodářských novinách jsem zpozorněl okamžitě po přečtení nadpisu O svobodách nemá rozhodovat EU, přičemž má pozornost dále nebyla na intenzitě, jelikož u autora Michala Petříka se skvěl titulek Autor je poradcem prezidenta republiky, což obvykle slibuje čtenáři pobavený úsměv, popřípadě namožený krk po neustálém kroucení. V případě poradců VK totiž Ústa či Přitakání často bývají ještě sebejistější a přesvědčenější než sám Sám. První polovina článku je popisná, žádný velký exces, ze druhé vyplývá nejistota, zda autor četl Listinu základních práv EU a jistota, že nečetl odborné články na dané téma. Akademických příspěvků bylo na téma základních práv v EU napsáno víc než dost (pro zlomek se stačí podívat do seznamu zdrojů mé disertační práce), proto nechci opakovat známé. Jen bych rád autorovi sdělil, že o základních právech rozhoduje SD již pár desítek let, díky Listině by mohlo být konečně jasné, o jaká práva se přesně jedná. I pokud Lisabon (a s ním Listina) neprojde, lucemburští soudcové budou rozhodovat o našich právech i nadále. Obvykle se snaží rozhodovat na základě práva, když se jim to nepodaří, bývají odbornou kritikou, případně ústavními soudy odkázáni do příslušných mantinelů. Článek vrcholí zvoláním: "Nesoulad některých vnitrostátních českých právních norem s Listinou tedy shledáván být může. Tento experiment je však zcela bezprecedentní změnou v chápání základních práv a svobod. Až dosud se tato konstrukce ani v evropském, ani v mezinárodním právu nevyskytovala." Slyšel pan Petřík někdy o Evropském soudu o lidská práva? Cožpak ten neshledává nesoulad mezi českou praxí (třeba na základě vnitrostátních norem) a Evropskou úmluvou o lidských právech? O jaké bezprecedentní změně v chápání je tedy řeč?
Nakonec mě zaujala tradiční jazykozpytná svízel s Radou v podání Martina Komárka v článku Máme se bát Lisabonu, který opět Rady náramně popletl. Ale uznávám, že evropská terminologie není příliš uživatelsky příjemná a vyžaduje notnou míru zažitosti. M. Komárek však posunul míru popletenosti na vyšší úroveň, kdy nejenže bojuje s terminologií, ale navíc zjevně i s funkcemi a hlasovacími mechanismy, které Rada/Evropská rada má - zdá se, že autor je prostě smíchal dohromady.
Příspěvky
8 komentářů:
Pěkný post.
Dovolím si nesouhlasit.
1. M.Švehla - Většina jeho věty je imho v pořádku. Myslím, že jestli by ČR opravdu jako jediná země LS neratifikovala, tak opravdu "Česko by se dostalo do izolace, ztratilo by jakýkoli vliv". S opuštěním Unie nevím, k tomu by nás nikdo nepřiměl, ale určitě by to posílilo snahu o vícerychlostní Evropu, takže bychom opravdu mohli být nakonec sice uvnitř, ale odsunováni jako nespolehliví více na okraj. Netvrdím, že s tím souhlasím, ale oprostil bych se od čistě právnického pohledu, ve skutečnosti stejně všechno funguje trochu jinak - na to, aby jednoho nebrali v Unii vážně, ostrakizovali, není potřeba žádný paragraf.
2. Michal Petřík píše neobratně, má tam spoustu nesmyslů, ale zároveň má trochu pravdu i v té bezprecedentnosti. Váhu a závaznost rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva může chápat každý stát jinak. Některé země chápou Úmluvu na úrovni obyčejných zákonů přeci. Kdežto u rozsudků Evropského soudního dvora jednoznačně platí přednost a přímý účinek. V tom je ta bezprecedentnost.
Jinak si myslím, že právě úkolem odborníků z univerzit, je minimálně vstupovat do veřejného diskursu a tyto názory korigovat. Jinak jsme zbyteční. A ruku na srdce, když si ve svém kroužku na konferenci nebo ve sborníku postěžujeme na úroveň politiků, dostaneme za to sice "čárku", má to ale mnohem zanedbatelnější dopad, než napsat odpověď přímo do tisku. Bez odpovědi faktické nesmysly pouze s našim vědomím zaplevelují veřejný prostor.
Ad 1) Když si přečteš můj komentář, zjistíš, že se vztahuje k oné výzvě k opuštění, která nemá sebemenší oporu. Celou větu (nebo dvě) jsem tam dal kvůli nevytrhování z kontextu. Nepřišlo mně ale, že by došlo k nějakému vyobcování Dánska po Maastrichtu, Irska po Nice, Francie a Nizozemé po euroústavě... Čímž samozřejmě nechci říci, že nám naše neschválení extra pomáhá :)
Ad 2) "Některé země chápou Úmluvu na úrovni obyčejných zákonů přeci. Kdežto u rozsudků Evropského soudního dvora jednoznačně platí přednost a přímý účinek." Proč tady pleteš dohromady Úmluvu a rozsudky ESD? Když už, tak můžem srovnávat právo ES a Úmluvu nebo rozsudky obou soudů, ale ne právní předpisy a rozsudky křížem.
Ad 3) Od toho máme blog, když jsem do novin napsal věcnou nesenzační odpověď na jeden nesmysl, dostal jsem se do kolonky názory čtenářů, přičemž můj příspěvek byl zkrácen cca na třetinu a bez chybějících pasáží moc nedával smysl. Nemám zájem tohle absolvovat znovu.
Ad 1). Nezlob se, ale nepíšeš jen o vyloučení, ale i o ostrakizaci (a to hlavně má na mysli Švehla). Na což přesně reaguji - na to, abychom byli ostrakizováni, není potřeba žádný paragraf. Stačí, když s tebou přestanou konzultovat, dostaneme nejméně vlivné komisařské místo, nebo jak se děje už teď - na naše předsednické schůzky začnou posílat úředníky druhé kategorie. Čili se Švehlou s výjimkou vyloučení souhlasím.
Ad 2). Myslel jsem, že to je z toho zřejmé. Některé země chápou Úmluvu na úrovni zákona, Charta bude mít po ratifikaci aplikační přednost u všech před zákonem a částečně i před ústavním zákonem. Každá členská země Rady Evropy dává jinou závanost rozsudkům ESLP, kdežto pro každou členskou zemi ES má rozsudek ESD přímý účinek a přednost.
Jak píše Bobek - "stanovením obou principů dosáhl Soudní dvůr kopernikovského obratu ve vztahu práva komunitárního a práva členských států." ... "K podobnému obratu v judikatuře ESLP nikdy nedošlo."
S Petříkem nesouhlasím v jiných věcech, ale zrovna ohledně té bezprecedentnosti, na kterou narážíš, bych se úplně nehádal. Suma sumárum - každá země RE si může s Úmluvou a rozsudky ESLP nakládat po svém (ostatně často se tak děje i teď), takovéto jednání by ale v případě ES bylo porušení komunitárního práva s náležitými sankcemi.
Ad 1) OK, jistě bychom nesli následky, to nepopírám. Zrovna s tím komisařem nevím, jestli je to nejlepší případ, Špidla mně přijde jako ideální eurokomisař jednající v evropském zájmu, ten toho ČR jako malou domů moc nepustil. Ale v každodenním fungování vycházím z toho, že drtivá většina práce se udělá na nižších úrovních, kde se lidé osobně znají a nepřestanou se s tebou bavit jen z toho důvodu, že máš prezidenta, jehož volbu nemůžeš úplně ovivnit, který prostě trpí pocitem neomylnosti a miluje pocit důležitosti. Takže výbory, COREPER apod., prostě vše to, co rozhoduje o každodenním fungování, pojede v zajetých kolejích, nějaké divadlo pro média proběhne případně jen v Radě na ministerské úrovni.
Když narážíš na setkání k Východnímu partnerství, tak to je podle mého spíš důsledek pádu vlády než Lisabonu. A těžko říci, jestli by i s Lisabonem v kapse a s vládou přijela do Prahy opravdu první liga.
Ad 2) Předně, přímý účinek a přednost má právní předpis, ne rozsudek! Dále, "Ustanovení této listiny jsou při dodržení zásady subsidiarity určena orgánům, institucím a jiným subjektům Unie, a dále členským státům, výhradně pokud uplatňují právo Unie." (čl. 51 Listiny), což znamená, že se uplatní na daleko menší počet případů, než třeba EÚLP. Cca v roce 2005 jsem se aplikace právně závazné Charty dotknul v jednom článku, kde jsem došel k závěru, že stejně přednost Charty nebude absolutní. K mému potěšení jsem tentýž závěr objevil nezávisle na mém v článku autorit Kumma a Comelly. Resumé: prostě při dodržení rozumných mezí výkladu nevidím s Listinou ZP EU problém. Mimochodem, SD předvádí pěkné skopičiny i bez právně závazné Listiny, viz Mangold.
1. Fajn, tak to se shodneme, naše neratifikace by na nás jisté dopady měla, nebylo by to vyloučení (Švehla mimo), k ostrakizaci by ale imho došlo.
Samozřejmě, příklad s komisařem a Východním partnerstvím měl jen ilustrovat možnosti odsunutí na vedlejší kolej i v rámci stávajícího právního rámce, žádná aktuální souvislost s ratifikací.
2. "Předně, přímý účinek a přednost má právní předpis, ne rozsudek!"
Dovolil bych si nesouhlasit. Judikatura ESD nese systémové účinky komunitárního práva, jako je přednost a přímý účinek (nebo myslíš, že nemá přednost před českou judikaturou, případně není dostatečně konkrétní, aby byla přímo aplikovatelná?), opět se opírám o M.Bobka.
Ano, je jasné, že se uplatní na daleko menší počet sporů, "lidskoprávních" jsou zatím před ESD desítky + rovněž v tom nevidím problém, v tom se shodneme. Šlo mi o to, že jsi usvědčoval Petříka z neznalosti s poukazem na štrasburský soud, přičemž recepce jeho rozhodnutí funguje trochu jinak, státy disponují větší diskrecí, čili jistou principiální bezprecedentnost platné Chartě opravdu nelze upřít (byť v malém rozměru).
(Zajímavé je, že on se dopouští podobné nepřesnosti, jen přesně v opačném ranku - ty tvrdíš, že ty dva systémy funguje stejně, proto nic nového, kdežto on argumentuje - funguje to úplně jinak, proto něco nového; pravda je tradičně někde uprostřed, bych řekl. Ostatně Petříkovi by šlo nejjednoduššeji odpovědět - však ESD Chartou už dávno operuje, Lisabon na tom fakticky moc nemění, křížek po funuse :-).)
Zdar Lubko, když se neshodneme, tak se nic neděje, jen se čtenáři zasmějí, jak se tu LPM štěkají :) Poznání jde vpřed cestou neshody, nikoliv kompromisu, ačkoliv si samozřejmě nefandím, že v naší diskusi dosahujeme bůhvíjak hlubokého poznání.
Ad 1) Je to taková debata co by, kdyby, dokud se to nestane, nemáme možnost naše prognózy ověřit. A spíš myslím, že ČR nakonec nebude pro Lisabon finální překážkou.
Jak to tak vidím, tak finální fáze naší neshody se ztenčila na rozdílné chápání pojmu ostrakizace...
Ad 2) Přímý účinek a přednost jsou v prvé řadě charakteristiky evropského práva - normativních právních aktů (zejména dostatečně konkrétních ustanovení SES a nařízení), samozřejmě přímý účinek a přednost mohou mít individuální právní akty (od případu Grad rozhodnutí, i když rozhodnutí nejsou čistě IPA). Prostě rozlišoval bych právní normu a akt aplikace právní normy.
Ad ESLP - ryze technicky máš pravdu, má výtka ohledně naříkané bezprecedentnosti směřuje ke dvěma věcem: a) Závazná Charta nic extra pro judikaturu nemění, Petřík zaspal dobu od rozsudku Stauder, tj. 38 let. SD stejně i na nezávaznou Chartu odkazuje - viz třeba Laval.
b) Z Petříkova článku jsem měl spíš dojem, že mu je proti srsti, že by nějaký evropský soudní orgán něco ordinoval ohledně lidských práv národní rovině (obecně). ESD by mu asi měl vadit méně než ESLP, vždyť EU je, co se norem a hodnot týče, mnohem koheznější než RE s Ruskem, kavkazskými republikami, Moldávií nebo Tureckem.
Ale celkově díky za plodnou diskusi!
Okomentovat