Letní školu s poetickým názvem Advanced European Union Legal Practice, kterou pořádá CEU v Budapešti, jsem si vybral zejména kvůli Josephu Weilerovi, velikánovi v oblastech, jež mě zajímají asi nejvíc (tedy EU a lidská práva, demokracie, legitimita apod.). Už jen kvůli včerejšku a dnešku jsem za účast na škole rád, vidět Weilera v akci rovná se velký zážitek. Ještě jsem nezažil, aby učitel přednášel tři a půl hodiny v kuse (s jednou patnáctiminutovou přestávkou na kávu) a já ani náznakem necítil vlezlou myšlenku, že by nebylo špatné, kdyby se lekce chýlila ke konci. Když mám jednou za rok podobnou nalévárnu pro Summer School University of Toronto, těším se na konec i já, co teprve studenti.
Co do zajímavosti projevu řadím Weilera po bok těch nejlepších, jejichž přednášky jsem navštívil - Jeana Blondela, Simona Hixe a Carlese Boixe. Všichni mají, vedle samozřejmých encyklopedických znalostí, odborné erudice a představivosti, nesamozřejmý dar zaujmout a velmi poutavě vyprávět. Věřím, že každá Weilerova hodina je neopakovatelná, blížící se divadelnímu vystoupení. Včera se věnoval evropskému občanství jakožto (doposud) zpackanému projektu a dnes demokratickému deficitu a zejména případům ESD ohledně práv evropského občanství. Po přednáškové místnosti Weiler doslova tancoval, neustále se dožadoval precizace argumentace a následně předvedl nádhernou právní analýzu. Místy jsem s ním nesouhlasil, za léta studia jsem se dopracoval k jiné optice, kterou se snažím porozumět politickému světu, ale raději jsem jej moc nepokoušel, zkusím to asi později prostřednictvím mailu. Ztělesněná autorita vícekrát zopakovala - "There is no democracy in my class!", ignorovala hlásící se studenty, nazlobeně koukala, když se někdo opovážil pohnout či s upřeným pohledem počkala, až se pozdě příchozí člověk usadí.
Mimochodem, Weiler hned na začátku zakázal notebooky a dost mě šokoval, když prohlásil, že u něj v hodinách na New York University si studenti nemohou dělat ani poznámky. U nás by na něj asi dost hleděli...
Jinak Budapešť je krásná, složení třídy dostatečně internacionální - kromě Kazacha, Peruánce, Australana a Tajwanky povětšinou lidé z evropských univerzit a praxe. Světe div se, nejvíce zastoupenou zemí je Česká republika, se mnou tu studují další čtyři Češi, velmi bystří mimochodem, právníci z Parlamentu i soukromé sféry.
Návrat do studentských let s sebou nese i další krásy - život na koleji, každodenní četbu bezmála stovky stran, přičemž se však stíhá zajít na jedno Soproni či Kozla, a dlouhé minuty různě zajímavých diskuzí.
Dnes jsem měl i tu čest seznámit se s tolik propíranou Maďarskou gardou, aspoň myslím - šli jsme se podívat k parlamentu, kde se odehrávala státní návštěva se všemi poctami, člověk celý v černém, potetovaný, s gladiátory na nohou se zeptal policajta, o co jde, obdržel informaci, že je to delegace ze Slovenska, načež holohlavý Gimli začal plivat kolem sebe a cosi hrubého vyřvávat. Raději jsem mu nevysvětloval, že policajt se spletl, že se jedná o slovinskou návštěvu...
Co do zajímavosti projevu řadím Weilera po bok těch nejlepších, jejichž přednášky jsem navštívil - Jeana Blondela, Simona Hixe a Carlese Boixe. Všichni mají, vedle samozřejmých encyklopedických znalostí, odborné erudice a představivosti, nesamozřejmý dar zaujmout a velmi poutavě vyprávět. Věřím, že každá Weilerova hodina je neopakovatelná, blížící se divadelnímu vystoupení. Včera se věnoval evropskému občanství jakožto (doposud) zpackanému projektu a dnes demokratickému deficitu a zejména případům ESD ohledně práv evropského občanství. Po přednáškové místnosti Weiler doslova tancoval, neustále se dožadoval precizace argumentace a následně předvedl nádhernou právní analýzu. Místy jsem s ním nesouhlasil, za léta studia jsem se dopracoval k jiné optice, kterou se snažím porozumět politickému světu, ale raději jsem jej moc nepokoušel, zkusím to asi později prostřednictvím mailu. Ztělesněná autorita vícekrát zopakovala - "There is no democracy in my class!", ignorovala hlásící se studenty, nazlobeně koukala, když se někdo opovážil pohnout či s upřeným pohledem počkala, až se pozdě příchozí člověk usadí.
Mimochodem, Weiler hned na začátku zakázal notebooky a dost mě šokoval, když prohlásil, že u něj v hodinách na New York University si studenti nemohou dělat ani poznámky. U nás by na něj asi dost hleděli...
Jinak Budapešť je krásná, složení třídy dostatečně internacionální - kromě Kazacha, Peruánce, Australana a Tajwanky povětšinou lidé z evropských univerzit a praxe. Světe div se, nejvíce zastoupenou zemí je Česká republika, se mnou tu studují další čtyři Češi, velmi bystří mimochodem, právníci z Parlamentu i soukromé sféry.
Návrat do studentských let s sebou nese i další krásy - život na koleji, každodenní četbu bezmála stovky stran, přičemž se však stíhá zajít na jedno Soproni či Kozla, a dlouhé minuty různě zajímavých diskuzí.
Dnes jsem měl i tu čest seznámit se s tolik propíranou Maďarskou gardou, aspoň myslím - šli jsme se podívat k parlamentu, kde se odehrávala státní návštěva se všemi poctami, člověk celý v černém, potetovaný, s gladiátory na nohou se zeptal policajta, o co jde, obdržel informaci, že je to delegace ze Slovenska, načež holohlavý Gimli začal plivat kolem sebe a cosi hrubého vyřvávat. Raději jsem mu nevysvětloval, že policajt se spletl, že se jedná o slovinskou návštěvu...
Příspěvky
4 komentáře:
Hned bych si taky střihnul nějakou takovou letní školu. Co lázně, zkoušeli jste? K tomu Weilerovi, vracel se v souvislosti s občanstvím ke své teorii "no demos/telos"? Jaké bys měl k tomu výhrady? Mi se na něm právě líbi, jak je schopný abstrahovat od jednotlivých případů u ESD a vidět integraci v mnohem širším kontextu. Něco podobné se u nás daří prof. Fialovi, škoda, že trochu utíká pozornosti právní akademické obce.
Čau Lubko, lázně teprv přijdou, není čas, musí se číst, naštěstí ale dost věcí už znám, tak se uliju příští týden :)
Weiler samo prezentoval svou triádu demos, telos, éros - o výhradách se raději pobavíme osobně, je to asi tak na celý článek...
Ono tato jeho teorie je už bratru 15 let stará, od té doby už ji jenom precizuje. Čili bych se nejdřív podíval na kritiky, které od té doby vyšly, ať neobjevuješ Ameriku (proto jsem se ptal na Tvé výhrady). Mě setkání s ním lehce zklamalo právě v tom, že nám na zlatém podnose prezentoval něco, čím se proslavil ještě v polovině devadesátých let, škoda. Ale je jasné, že letní školy nejsou místa pro seznamování odborné veřejnosti s výsledky posledního výzkumu. Nevynechej ty lázně, závidím.
Okomentovat