Díky svému tajemnému francouzskému kontaktu jsem se minulý týden dostal na údílení čestného doktorátu Václavu Havlovi na univerzitě Sciences Po v Paříži. Velmi učenou přednášku pronesl Jacques Rupnik a Havel pak vystoupil s krátkým projevem na téma poučení dizidenta a prezidenta z východní Evropy. Havel ve své řeči zdůrazňoval pokoru, trpělivost a opatrnost, jakožto důležité a dnes opomíjené vlastnosti v politice. Havel nadnášel klasická konzervativní témata, až mě s ohledem na nedávné úmrtí Irvinga Kristola napadla paralela Havla s americkými neokonzervativci... Tedy antikomunističtí levicoví intelektuálové, pro které na politické mapě nezbylo místo a kteří se postupně propracovávali ke kulturně konzervativním názorům a v oblasti zahraniční politiky k tvrdé ochraně hodnot západní civilizace... Dvacet let trvající proměna Havla levicového intelektuála v Havla atlantistu, podporovatele radaru a války v Iráku, prezidenta připomínajícího morální apely Masaryka či politika oslavujícího trpělivost a pokoru toto kulhající přirovnání snad trochu podporuje. Sám Havel svému konzervatismu dodal tradiční punc, když demokratické instituce přirovnal ke kvalitnímu (snad anglickému?) trávníku:"Trávník, jak známo, nevyroste tím, že za něj budeme tahat."
Z tohoto pohledu vedle sebe Havel měl již dlouhá léta silného zastánce "dobrého trávníku", tedy Petra Pitharta. Ten esenci britského konzervatismu nasál během krátkého pobytu v Anglii v 60. letech a na začátku 70. let vše sepsal během svých cest v maringotce podniku Vodní zdroje jakožto odstavený právník a dizident. Pithart ve své knize Obrana politiky (vydaná až v roce 1990) často připomínal myšlenky Karla Čapka (které často v knize cituje) a jistě si připomněl i jeho paralelu politiky a tradičně skvělého anglického trávníku. Ten totiž nelze přesadit, ale je možné pomocí trpělivosti a praktického úsilí vytvořit si svůj vlastní. Neméně hustý a stejně tak pevný ve svých kořenech...
Ale zpět k Havlovi. Ten během svého vystoupení tradičně pokáral české politické strany za jejich technokratičnost, přidal trochu apelu na ochranu životního prostředí a ještě jednou zdůraznil nutnost větší trpělivosti při budování demokracie. Připoměl i Masarykova slova "Nebát se a nekrást". Havlův projev nebyl nijak extra výbušný nebo provokativní, ale byl prostě dobrý. Apel proti zbytečné ideologičnosti, snaha připomenout francouzským akademikům lekce východoevropských zemí a trocha sebepokárání za vlastní netrpělivost v úřadě prezidenta během divokých 90. let. Závěrečný aplaus ve stoje tak nepřekvapil.
Příspěvky
4 komentáře:
Zde Havlův projev: http://hn.ihned.cz/c1-38762860-podezrely-je-ten-kdo-je-prilis-pripraveny.
Lukáši, díky za pěkný post a závidím tu událost. Jen k tomu Havlovu dvacetiletému přerodu v atlanticistu... musím se přiznat, že mi připadal Havel jako atlanticista odjakživa. Pro USA měl slabost vždy, podporoval už nálety v Kosovu (btw. dá se to považovat za konzervativní postoj?), spousta mých levicově orientovaných kamarádů mu nemohla odpustit kde co. Výstižně je to popsané např. zde: http://www.blisty.cz/art/46500.html.
Havel byl silný atlantista patrně až od první poloviny 90. let, proto jsem psal dvacetiletý přerod. V disentu a krátce po revoluci totiž navrhoval rozpustit nejen Varšavskou smlouvu, ale i NATO! Na jeho přerod v podporovatele NATO a USA asi měl velký vliv A. Vondra.
Na té polovině 90. let něco bude, dost lidí mu taky vyčítalo, nakolik po revoluci zatočil s vojenským průmyslem u nás. Kdo za tím úplně stojí, to těžko rozklíčovat, pravda, mohl by to být Vondra, ale také Pehe, Šedivý, Medek, Žantovský, Kabeš. Havel se vlastně docela dost obklopoval atlanticisty (takže je otázka, co bylo dřív). Třeba se to dočteme v nějakým pamětech nebo už teď to je k dispozici v Prosím stručně či někde jinde.
Okomentovat