Ráda bych poukázala na několik zajímavých aspektů diskuse o smlouvě mezi USA a Ruskem, která je poněkud optimisticky nazývána “nejrozsáhlejší odzbrojovací smlouvou za posledních dvacet let". Celou diskusi je nutné vidět v kontextu nové Nuclear Posture Review (strategického konceptu americké vlády v oblasti jaderných zbraní), která byla s několikaměsíčním zpožděním publikována krátce před podpisem smlouvy. V následujícím textu ukáži problematické body nové smlouvy.
Na první narazíme hned u pravidel počítání arzenálů obou států. Kvůli pravidlu jednoho bombardéru a nestanovení jakýchkoliv podlimitů pro strategickou triádu (mezikontinentální balistické střely, bombardéry, střely odpalované z ponorek) bude možné během platnosti smlouvy rozmístit více hlavic, než je současný limit stanovený Moskevskou smlouvou z roku 2002.
Problémem bude také přesná definice pojmů. I přes poměrně obsáhlý Protokol, který je součástí smlouvy, není například jasné, co se rozumí pod pojmem současná protiraketová obrana. V tomto kontextu je zajímavé, že přestože současná administrativa opakovaně tvrdila, že ve smlouvě nebude žádná spojitost mezi strategickými útočnými zbraněmi a protiraketovou obranou, ve skutečnosti je to jinak. Nejen, že je tato spojitost vyjádřena v preambuli smlouvy, ale paragraf 3 článku V omezuje rozmístění interceptorů protiraketových balistických systémů. Bude zajímavé sledovat, jakým způsobem budou tyto limity vysvětleny.
Poměrně diskutovaná je také otázka verifikace. Nesmíme zapomínat, že platí nepřímá úměra – čím méně zbraní, tím důležitější se stává verifikační režim. V tomto směru nový START nabízí dva způsoby: verifikaci pomocí tzv. Národních technických prostředků, a pomocí inspekcí na místě. Inspekce musí být předem nahlášené a zároveň nikdy nesmí probíhat více než jedna současně. Z hlediska verifikace jsou tak bezcenné.
Poté, co se Američané podvolili ruskému tlaku a stáhli své inspektory z továrny na střely dlouhého doletu ve městě Votkinsk, nemají efektivní způsob, jak kontrolovat modernizaci strategických sil. Národní technické prostředky Spojených států jsou ve špatném stavu a mají nedostatečné kapacity vzhledem k tomu, že jsou zaměstnány sledováním Severní Koreje a Íránu. Připomínám také, že do roku 2015 by Rusko mělo mít zmodernizováno 85 procent svého nukleárního arsenálu.
Není bez zajímavosti, že stejná osoba, která byla hlavním vyjednavačem smlouvy za Spojené státy, bude zodpovědná za přípravu zprávy pro americký Kongres. Tato zpráva má objektivně hodnotit smlouvu. Necítíte konflikt zájmů?
Kolem a kolem – smlouva, která možná nic neomezuje (možná s výjimkou budoucí americké protiraketové obrany, o čemž měla administrativu od počátku dobré důvody neříkat pravdu), není přesně definována, neobsahuje žádný účinný verifikační režim a zbavuje Spojené státy jednoho z nejcennějších zpravodajských zdrojů o postupující ruské modernizaci, podle mého názoru není v zájmu USA a neměla by být Kongresem odsouhlasena.
Autorka vystudovala mezinárodní vztahy na FSS MU, v současné době studuje Bezpečnostní a strategická studia na Missouri State University a v rámci stáže pracuje pro Missile Defense Advocacy Alliance.
Příspěvky
2 komentáře:
Slečno Bendíková,
1) píšete, že Pražská smlouva (PS) zbavuje USA jednoho z nejcennějších zprav. zdrojů - inspekce ve Votkinsku. Nejsme si zcela jistý, jestli to je pravda. Z Votkinsku se USA stáhly za Bushe. A Bushova administrativa se také rozhodla nezahranout další participaci na misi ve Votkinsku do dalších vyjdenávání. Jakmile byl tento požadavek z jednacího stolu, tak už neměla Obamova administrativa páky, jak ho tam vrátit. Čili se jednalo jen a pouze o ústupek Bushovy administrativy, určitě to není vina PS, Votkinsk byl už dávno ztracený (více info např. http://www.washingtontimes.com/news/2009/dec/01/us-to-stop-counting-new-missiles-in-russia/?page=2, komentář http://www.armscontrolwonk.com/2553/revisiting-votkinsk).
2. Co se týče údajného omezení raketové obrany, tak bych si dovolil odkázat na trochu jinou argumentační linii: http://www.armscontrolwonk.com/2692/missile-defense-and-the-prague-treaty. Samozřejmě už úplně stranou ponechávám výhrady ke konceptu raketové obrany jako takového, zejména toho předchozího zamýšleného v Evropě. Zdá se, že věci rozumíte, proto je Vám určitě známý dopis dvou desítek předních fyziků(!) z MIT, Princetonu, Harvardu atd., kteří tvrdí, že raketová obrana z roku 2009 je netestovaná, neúčinná a pouze nákladná hračka (http://www.ucsusa.org/assets/documents/nwgs/scientists-letter-to-obama.pdf). Vývoj raketové obrany bude nadále omezovaný hlavně ekonomickými a technologickými limity.
I kdybychom přistoupili na argument, že nová smlouva omezuje budování raketového deštníku (který doposud administrativa rázně vylučuje, což je podstatné), Rusové rovněž nezahálejí a vyvíjejí jako diví. Dopadalo by to proto i na ně. V českých médiích o tom píše např. Visingr ve své analýze (http://www.blisty.cz/2010/4/9/art52004.html)
3. Co se týče verifikačního režimu, mohl by být lepší, samozřejmě, ale musíme si uvědmit, že byl zanedbatelný už v předešlé smlouvě, proto už i zakotvený "mírný pokrok v mezích zákona" v PS jistý posun přináší. Každá smlouva je otázka kompromisů. A to, že jsou NTM ve špatném stavu a administrativa je nedovede dobře využít, to přece není vina PS.
4. A jestli kladete takové nároky na objektivní hodnocení smlouvy v Kongresu (což je problém Kongresu a ne smlouvy), neměli bychom proto obezřetně přistupovat také k hodnocení smlouvy (o omezení zbrojních systémů) psaný z náruče organizace placené zbrojařskými firmami? (:
Kolem a kolem - i když PS není dokonalá, je to oproti minulosti posun, který by neměl být pohřbený jen proto, že zde není vyhověno všem přáním kritiků. To by se potom nepodepsala smlouva žádná. Její podpis má daleko širší implikace, je signálem navenek, že spolu USA a Rusko jednají, že je pro ně otázka odzbrojení důležitá a jsou schopni se shodnout. Doufám, že racionální a od ideologie oproštěná debata bude probíhat v Kongresu. Lugar už svou podporu vyjádřil, uvidíme co dál. Jestli by to neprošlo jen pro to, že se někdo opírá o nějakou interpretaci danou Rusy, byl by to, myslím, špatný signál mezinárodnímu společenství.
-John-
Podle mych informaci je Votkinsk jeden z tech pripadu, kdy Obamova administrative nevyuzila nabizene sance, ale podlehla ruskemu tlaku.
"Unilateral Statements", ktere tuto smlouvu doprovazeji budou jeji soucasti a budou legalne zavazne pro signatarske staty, pokud nebude podan formalni nesouhlas. Administrative zatim ve veci prostiraketove obrany, zejmena 4. faze "Phased Adaptive Approach" nic takoveho neudelala.
Dopis odborniku z MIT znam, vim, jaka jsou omezeni probihajicich testu. Presto protiraketova obrana netvori ani dve procenta celkoveho rozpoctu na obranu. Uspechy vyzkumu a vyvoje od roku 2001 jsou obdivuhodne a nevidim zadny duvod proc ve vyvoji protiraketoveho systemu nepokracovat.
Verifikacni rezim neprinasi naprosto zadny pokrok, v tomto nemohu souhlasit.
Nazory uvedene v clanku jsou me vlastni a zalozene na rozsahlem studiu problematiky. Nesouvisi s organizaci, kde pracuji. Naopak - Missile Defense Advocacy Alliance oficialne podporuje novy START.
To, ze se vyjedna smlouva, ktera nic nelimituje a neni verifikovatelna neni zadnym posunem oproti minulosti, prave naopak.
Okomentovat