Týden dal

Týden dal zejména Řecko a monumentální unijní intervenci pro boj s krizí, většina odkazů tedy nutně směřuje právě tímto směrem. Začínáme ovšem něčím zábavnějším.
Srovnání členských zemí OECD ukazuje, že nejvíce hodin za rok odpracují Jihokorejci, následováni Řeky (!) a Chilany. Následuje pětka zemí bývalého Ostbloku vedená Českou republikou. Nejméně hodin za rok tráví v práci Nizozemci, Noři a Němci. "Lenošní" Francouzi odmakají (?) o více než sto hodin ročně více než druhá část evropského integračního motoru.
Pokračovala pro-proti debata The Economist o fair trade (Bhagwati - Columbia vs Woods - Oxford).
Erik Voeten komentuje zvolení Libye do Rady OSN pro lidská práva. Ben S. Bernanke: The Economics of Happiness. Profesor ekonomie z Princetonu Uwe E. Reinhardt: Companies: What Are They Good For?. Petr Drulák: EU a národní zájmy. Míra Mareš napoví: Koho letos volit?
Další evropské vize: PROJECT EUROPE 2030. A report to the European Council by the Reflection Group on the Future of the EU 2030. Dvojtakt harvardského realisty S. Walta: Whither Europe (and NATO)? a The end of the world as we know it?

A slibované krizové okénko - Řecko, euro, Evropa, širší souvislosti pohledem znalých: pokud byste chtěli přečíst jen jeden článek o řecké krizi a jejích dopadech, pak doporučuji Nialla Fergusona z Harvardu: The End of the Euro.
Další harvardský machr Dani Rodrik tvrdí, že ze tří fenoménů - globalizace, demokracie, národní stát - mohou zároveň existovat jen dva.
Pěkně udělaná audio slideshow Financial Times: The EU rescue plan explained.
Robert Samuelson: The Welfare State's Death Spiral. Pesimista Nouriel Roubini: Return to the Abyss. Profesor z Berkeley Barry Eichengreen: Europe’s Historic Gamble. 2x informovaný Charlemagne: Financial fortress Europe a Europe's 750 billion euro bazooka. Na samý závěr pokračuje ve skeptickém tónu Richard Haass: Goodbye to Europe as a high-ranking power.