Na setkání se představili zástupci akademické sféry, ministerstev zahraničních věcí Evropské unie, Komise EU a reprezentanti z lidskoprávních struktur Organizace spojených národů. Vedle hodnocení dosavadního fungovány Rady OSN pro lidská práva a debatování stanovisek k revizní konferenci, která se uskuteční příští rok, přišla ke slovu i kritika ne vždy harmonické souhry členských států Evropské unie na půdě OSN. Konkrétně se poukazovalo například na rozkol uvnitř EU ohledně hlasování k rezoluci nedávných kontroverzních izraelských aktivit.
Zatímco zástupci OSN se snažili fungování Rady bránit a představitelé ministerstev zahraničí si občas povzdechli nad nejednotným vystupováním zemí EU, tak akademikové místy diplomatické okovy setřásli a vystoupili s kritikou.
Guy Haarscher se zaměřil na střet „západního“ pojetí svobody projevu s „nezápadním“ pojetím náboženské svobody a poukázal na šikovné využívání jazyka práv proti zastáncům možnosti kritizovat náboženské symboly. Kdo kritizuje, je rasista, a porušuje zásadu tolerance vyznání a práva věřících.
Nejtřaskavější expozé přednesl jednoznačně Manfred Nowak, jenž se zcela oprostil od své dvojaké pozice insidera (zvláštního zpravodaje OSN pro mučení) a profesora vídeňské univerzity a prezentoval velmi otevřený pohled na fungování instituce. Spoluautor zprávy o Guantánamu charakterizoval Radu pro lidská práva jako návrat do 70. let a upozornil na nebývale skeptickou atmosféru mezi zvláštními zpravodaji. Nowak patří spolu s Philipem Alstonem (zvláštní zpravodaj OSN pro popravy) k neoblíbeným návštěvníkům v jakékoliv zemi, přičemž neváhá ostře kritizovat ani velmoci typu Spojených států či Ruska. Nowak mimo jiné proslul pokusem pohnat před mezinárodní spravedlnost Donalda Rumsfelda, bývalého ministra obrany USA, jenž údajně povolil mučení v amerických zadržovacích zařízeních. Nowak zahájil ostře – konstatováním, že takovou míru frustrace, jaká panuje mezi zvláštními zpravodaji OSN, ještě nezažil. Jejich zprávy totiž meritorně státy moc nezajímají, většinu projednávání „zabije“ posuzování, jestli zpravodaj nepřekročil své pravomoci nebo neporušil Code of Conduct, čímž státy takticky ukrajují z času, který by mohl být věnován jejich kritice. Nowak rovněž pokáral zástupce nevládních organizací, aby více spolupracovaly a snažily se být více slyšet.
Vícero vystupujících vyzvalo (nepřítomnou) Komisařku OSN pro lidská práva Navi Pillayovou, která by měla hrát výraznější roli hlasatele lidských práv na světové úrovni a ne pouze úlohu jakéhosi sekretariátu Rady pro lidská práva. Velvyslanec Lichtenštejnska u OSN Christian Wenaweser, jenž vypadá jak Mourinho a k tomu se i významně angažuje u Mezinárodního trestního soudu, navíc podotknul, že vzhledem ke zdvojnásobení rozpočtu Kanceláře Komisařky OSN pro lidská práva tato zatím moc muziky nepředvedla (no, řekl to trochu diplomatičtěji…).
Nowak a Andrew Clapham se obuli také do universal periodic review (alias „jůpíár“), obvykle vynášené jako největší výdobytek Rady oproti předchozí Komisi. Podle obou hodnotící zprávy postrádají expertní charakter a navíc, když jsou prováděny trojicí jiných států (aktuálních členů 47hlavé Rady), tak se výrazně projeví solidarita mezi zeměmi, protože si všichni uvědomují, že příště budou stát ony na lavici prověřovaných. Clapham s Nowakem se přikláněli pro větší roli zvláštních zpravodajů, kteří by měli přinést i požadovaný odborný prvek. Zejména Nowak často zdůrazňoval objektivitu a nestrannost zpravodajů, což však má také svou odvrácenou stranu. Zatímco zrovna v Nowakovy morální kvality věřím, při navýšení počtu zpravodajů třeba o padesát by již ona kvalita a nestrannost rozhodně nebyla zajištěna. Navíc se přiznám k jisté podezřívavosti k požadavku reprezentativního geografického zastoupení, který by jistě do sboru přinesl i řadu zástupců států s ne právě reprezentativními lidskoprávními výsledky.
Dále hlasitě zazněly též zvěsti o divergenci „Ženevy“ (Rada) a „New Yorku“ (Valné shromáždění).
Pro vysvětlenou – na revizní konferenci k Radě pro lidská práva, která se uskuteční příští rok, bude projednávána vedle činnosti Rady zejména otázka jejího statusu (jestli by měla povýšit do role orgánu OSN nebo zůstat pod Valným shromážděním) a pracovních metod.
Z velkých jmen se vedle Nowaka benátské diplomatické konference zúčastnili například i nestor lidskoprávní nauky Peter Baehr či ředitel Ženevské akademie mezinárodního humanitárního práva a lidských práv Andrew Clapham.
Foto: Guardian.
Zatímco zástupci OSN se snažili fungování Rady bránit a představitelé ministerstev zahraničí si občas povzdechli nad nejednotným vystupováním zemí EU, tak akademikové místy diplomatické okovy setřásli a vystoupili s kritikou.
Guy Haarscher se zaměřil na střet „západního“ pojetí svobody projevu s „nezápadním“ pojetím náboženské svobody a poukázal na šikovné využívání jazyka práv proti zastáncům možnosti kritizovat náboženské symboly. Kdo kritizuje, je rasista, a porušuje zásadu tolerance vyznání a práva věřících.
Nejtřaskavější expozé přednesl jednoznačně Manfred Nowak, jenž se zcela oprostil od své dvojaké pozice insidera (zvláštního zpravodaje OSN pro mučení) a profesora vídeňské univerzity a prezentoval velmi otevřený pohled na fungování instituce. Spoluautor zprávy o Guantánamu charakterizoval Radu pro lidská práva jako návrat do 70. let a upozornil na nebývale skeptickou atmosféru mezi zvláštními zpravodaji. Nowak patří spolu s Philipem Alstonem (zvláštní zpravodaj OSN pro popravy) k neoblíbeným návštěvníkům v jakékoliv zemi, přičemž neváhá ostře kritizovat ani velmoci typu Spojených států či Ruska. Nowak mimo jiné proslul pokusem pohnat před mezinárodní spravedlnost Donalda Rumsfelda, bývalého ministra obrany USA, jenž údajně povolil mučení v amerických zadržovacích zařízeních. Nowak zahájil ostře – konstatováním, že takovou míru frustrace, jaká panuje mezi zvláštními zpravodaji OSN, ještě nezažil. Jejich zprávy totiž meritorně státy moc nezajímají, většinu projednávání „zabije“ posuzování, jestli zpravodaj nepřekročil své pravomoci nebo neporušil Code of Conduct, čímž státy takticky ukrajují z času, který by mohl být věnován jejich kritice. Nowak rovněž pokáral zástupce nevládních organizací, aby více spolupracovaly a snažily se být více slyšet.
Vícero vystupujících vyzvalo (nepřítomnou) Komisařku OSN pro lidská práva Navi Pillayovou, která by měla hrát výraznější roli hlasatele lidských práv na světové úrovni a ne pouze úlohu jakéhosi sekretariátu Rady pro lidská práva. Velvyslanec Lichtenštejnska u OSN Christian Wenaweser, jenž vypadá jak Mourinho a k tomu se i významně angažuje u Mezinárodního trestního soudu, navíc podotknul, že vzhledem ke zdvojnásobení rozpočtu Kanceláře Komisařky OSN pro lidská práva tato zatím moc muziky nepředvedla (no, řekl to trochu diplomatičtěji…).
Nowak a Andrew Clapham se obuli také do universal periodic review (alias „jůpíár“), obvykle vynášené jako největší výdobytek Rady oproti předchozí Komisi. Podle obou hodnotící zprávy postrádají expertní charakter a navíc, když jsou prováděny trojicí jiných států (aktuálních členů 47hlavé Rady), tak se výrazně projeví solidarita mezi zeměmi, protože si všichni uvědomují, že příště budou stát ony na lavici prověřovaných. Clapham s Nowakem se přikláněli pro větší roli zvláštních zpravodajů, kteří by měli přinést i požadovaný odborný prvek. Zejména Nowak často zdůrazňoval objektivitu a nestrannost zpravodajů, což však má také svou odvrácenou stranu. Zatímco zrovna v Nowakovy morální kvality věřím, při navýšení počtu zpravodajů třeba o padesát by již ona kvalita a nestrannost rozhodně nebyla zajištěna. Navíc se přiznám k jisté podezřívavosti k požadavku reprezentativního geografického zastoupení, který by jistě do sboru přinesl i řadu zástupců států s ne právě reprezentativními lidskoprávními výsledky.
Dále hlasitě zazněly též zvěsti o divergenci „Ženevy“ (Rada) a „New Yorku“ (Valné shromáždění).
Pro vysvětlenou – na revizní konferenci k Radě pro lidská práva, která se uskuteční příští rok, bude projednávána vedle činnosti Rady zejména otázka jejího statusu (jestli by měla povýšit do role orgánu OSN nebo zůstat pod Valným shromážděním) a pracovních metod.
Z velkých jmen se vedle Nowaka benátské diplomatické konference zúčastnili například i nestor lidskoprávní nauky Peter Baehr či ředitel Ženevské akademie mezinárodního humanitárního práva a lidských práv Andrew Clapham.
Foto: Guardian.
Žádné komentáře:
Okomentovat