Má stížnost SZ na výsledek voleb šanci na úspěch?

Rozdělení Prahy na více volebních obvodů pro účely letošních komunálních voleb zafungovalo dokonale - jak Věci veřejné, tak koalice Strany zelených a SNK ED sice překročily pětiprocentní zákonnou uzavírací klauzuli, ale na mandát nedosáhly. Zelení i VV nyní deklarují záměr napadnout výsledky voleb u soudu - má taková stížnost reálnou šanci na úspěch?

Předpokládejme, že strany návrh podají k Městskému soudu v Praze (který je k jejímu projednání příslušný) a ne k Nejvyššímu správnímu soudu, jak dosud poněkud zmateně tvrdil např. předseda SZ Ondřej Liška. V opačném případě NSS návrh odmítne, aniž by se jím věcně zabýval.

Ani od městského soudu bych si však na jejich místě příliš nesliboval. Zelení (a po jejich vzoru i mnohá média) se hodně chytají jedné trochu nešťastné pasáže rozsudku, v němž NSS přezkoumával opatření, kterým k rozdělení Prahy na volební obvody došlo - NSS zde uvedl, že nelze dopředu předjímat přesný výsledek voleb a dovozovat, jak jím budou navrhovatelé poškozeni. Zelení i VV nyní mohou tvrdit: teď už je zřejmé, že jsme byli rozdělením na volební obvody tvrdě biti. Předmětná pasáž však v rozsudku vůbec nemusela být, na jiných místech totiž NSS v podstatě konstatuje, že jisté poškození menších stran v důsledků vytvoření volebních obvodů a navýšení přirozené uzavírací klauzule je v komunálních volbách přípustné. Příliš si nedovedu představit, že by proti těmto závěrům městský soud šel. Krajské soudy jsou ve volebních věcech obecně extrémně zdrženlivé (David Kosař by zřejmě řekl, že na rušení výsledků voleb nemají "koule") a pokud má v tomto případě městský soud na zlatém tácu naservírovaný návod, jak návrh zamítnout, tak bych se hodně divil, kdyby jej nevyužil.

Jinak řečeno, bitva se podle mého názoru rozhodla již v srpnu před NSS. Z tohoto důvodu příliš nerozumím tomu, proč tehdy nepodala žádná ze stran ústavní stížnost. A že by se důvody k jejímu podání našly! Rozsudek NSS rozhodně není perfektní, s mnoha jeho vývody lze polemizovat. Spíše bych přitom souhlasil s jistou zdrženlivostí NSS v hodnocení toho, zda nedošlo k navrhovateli namítanému narušení poměrnosti volebního systému. Úvahám o tom, kde končí hranice poměrného systému a kde začínají hranice systému většinového či smíšeného je lépe se na soudní půdě spíše vyhnout, vždyť ani politologové v tom nemají vůbec jasno. Daleko problematičtější je část rozsudku vztahující se k otázce narušení (ústavně garantované) rovnosti volebního práva. NSS shledal více než 15% rozdíl v počtu registrovaných voličů mezi nejmenším a největším obvodem jako ještě přípustný - takový závěr (a zejména argumentace, kterou je podpořen) je však dosti sporný.