Po chvilkové odmlce se opět hlásím s akademickým zpravodajstvím. Poštěstilo se mi dostat na přednášku Richarda Posnera, známého amerického soudce a profesora University of Chicago Law School. Jednasedmdesátiletý Posner patří k zakladatelům směru Law and Economics, tedy subdisciplíně, o které se v ČR moc nemluví. Tuším, že bohužel zajímá maximálně Libora Duška na CERGE a plzeňskou kliku okolo Tomáše Sobka.Posner napsal skoro čtyřicet knih (několik jich je k půjčení i na FSS na poličce v kanceláři 426) a podle The Journal of Legal Studies je vůbec nejcitovanějším právním vědcem všech dob. Co víc, všechny knihy i rozhodnutí Posner údajně píše sám, k bestsellerům jistě patří Sex and Reason. Posner je elitista jak vyšitý, s vyznamenáními vystudoval Yale a Harvard, pracoval na Nejvyšším soudu či ministerstvu spravedlnosti, učil na Stanfordu a nyní již přes čtyřicet let v Chicagu. Uvažovalo se o něm i na post soudce Nejvyššího soudu, ale na to má příliš kontroverzní názory - postavil se například za legalizaci marihuany a LSD. Chcete-li se o Posnerovi dozvědět více, podívejte se na Project Posner, databázi jeho soudních stanovisek, případně doporučuji blog, na kterém přispívá formou dva autoři o jednom tématu s laureátem Nobelovy ceny za ekonomii Garym Beckerem. Na konec semestru pěkně potrápil studenty mého kurzu Posnerův názor na trest smrti, který publikoval právě na zmíněném blogu.
Není se co divit, že v Berkeley na Posnera čekal přeplněný přednáškový sál, davy posluchačů stály na schodech, prostě něco jak na hodině Marka Čejky. Posner se představil s příspěvkem na téma "The Rise and Fall of Judicial Self-Restraint", v němž prezentoval dílo nejvýznamnějších teoretiků soudcovského sebe-omezení Thayera, Holmese, Brandeise, Frankfurtera a Bickela. Judicial Self-Restraint v totální zkratce říká, že soudci by měli aplikovat, nikoliv tvořit právo. Posner konstatoval, že tato doktrína zemřela spolu s Bickelem v roce 1974, přičemž trpěla následujícími problémy: fatálním nedostatkem empirických studií, slabým teoretickým základem, stoupající oblibou jiných doktrín a také praxí - po aktivním Warrenově působení v čele Nejvyššího soudu se nemohlo zničehonic zatáhnout za brzdu, takže soudní aktivismus pokračoval, což jaksi s doktrínou sebeomezení moc neladilo.
V rámci Thomas M. Jorde Symposium (delší rozbor tu) vystoupily ještě dvě další právní celebrity s koreferáty k hlavnímu příspěvku. Larry Kramer, reformní děkan na Stanfordu, mluvil zbytečně dlouho a v zásadě řekl, že o Judicial Self-Restraint by se nemělo pojednávat jen od konce 19. století, ale už o století dříve. Plus vícekrát použil obrat "Judge Posner misunderstood"... To Pamela Karlan, významná liberálka a rovněž profesorka na Stanfordu, pronesla strhující a vtipný projev, v němž na rozdíl od Posnera došla k závěru, že Judicial Self-Restraint žije, pouze v jiné formě.
Závěrečné slovo měl Posner, a nezklamal. Prohlásil (velmi volně převyprávěno, pochopitelně se vyjádřil mnohem zaobaleněji), že mu může být docela jedno, co si o tom myslí akademikové, případně co si o problému mysleli lidé v 18. století, protože on je tady soudce.
Pokud byste měl někdo o debatu zájem, sledujte California Law Review, kde by se všechny příspěvky měly objevit.
Není se co divit, že v Berkeley na Posnera čekal přeplněný přednáškový sál, davy posluchačů stály na schodech, prostě něco jak na hodině Marka Čejky. Posner se představil s příspěvkem na téma "The Rise and Fall of Judicial Self-Restraint", v němž prezentoval dílo nejvýznamnějších teoretiků soudcovského sebe-omezení Thayera, Holmese, Brandeise, Frankfurtera a Bickela. Judicial Self-Restraint v totální zkratce říká, že soudci by měli aplikovat, nikoliv tvořit právo. Posner konstatoval, že tato doktrína zemřela spolu s Bickelem v roce 1974, přičemž trpěla následujícími problémy: fatálním nedostatkem empirických studií, slabým teoretickým základem, stoupající oblibou jiných doktrín a také praxí - po aktivním Warrenově působení v čele Nejvyššího soudu se nemohlo zničehonic zatáhnout za brzdu, takže soudní aktivismus pokračoval, což jaksi s doktrínou sebeomezení moc neladilo.
V rámci Thomas M. Jorde Symposium (delší rozbor tu) vystoupily ještě dvě další právní celebrity s koreferáty k hlavnímu příspěvku. Larry Kramer, reformní děkan na Stanfordu, mluvil zbytečně dlouho a v zásadě řekl, že o Judicial Self-Restraint by se nemělo pojednávat jen od konce 19. století, ale už o století dříve. Plus vícekrát použil obrat "Judge Posner misunderstood"... To Pamela Karlan, významná liberálka a rovněž profesorka na Stanfordu, pronesla strhující a vtipný projev, v němž na rozdíl od Posnera došla k závěru, že Judicial Self-Restraint žije, pouze v jiné formě.
Závěrečné slovo měl Posner, a nezklamal. Prohlásil (velmi volně převyprávěno, pochopitelně se vyjádřil mnohem zaobaleněji), že mu může být docela jedno, co si o tom myslí akademikové, případně co si o problému mysleli lidé v 18. století, protože on je tady soudce.
Pokud byste měl někdo o debatu zájem, sledujte California Law Review, kde by se všechny příspěvky měly objevit.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat