L. Friedman: Politologové příliš lpějí na metodologii

Po přednášce Richarda Posnera jsem zažil další právnický akademický svátek, na "Conversations in Law and Society" přijal pozvání Lawrence Friedman, jeden ze zakladatelů hnutí Law and Society a vůbec nejcitovanější moderní americký historik. Profesor Friedman již přes čtyřicet let přednáší na Stanfordu a hojně publikuje, zejména v oblasti historie a sociologie práva, mezi jeho nejznámější knihy patří The Horizontal Society.

Osmdesátiletý profesor, který se asi nejvíce proslavil zavedením pojmu "legal culture" do odborného diskurzu, působí na svůj věk velmi čile a stejně tak mu to i myslí. V přátelském dialogu s Lauren B. Edelman, proděkankou právnické fakulty v Berkeley a významnou právní socioložkou, vícekrát prokázal, že otřepané rčení o smíchu a dlouhověkosti možná nebude úplně od věci. Kdyby na podobné přednášky chodili bývalí majitelé bezpečnostních agentur, tak přednáškový sál spadne.

Friedman nejprve pohovořil o svých akademických začátcích, právo si vybral ze stejného důvodu jako asi většina z nás - prostě vylučovací metodou. Ačkoliv sám stál u zrodu hnutí Law and Society (užívá pojmu movement, tak se mu v překladu přizpůsobuji), není si úplně jistý, jestli by sociologie práva měla být v nějaké větší míře nutně součástí výuky na právnických fakultách. Ostatně studenti jdou na práva hlavně, aby se naučili, jak praktikovat, nikoliv hloubat o tom, odkud právo pochází a jaký je jeho význam.

Friedmanovi se v jedné větě podařilo vystihnout, o co v celé své kariéře usiloval - o nalezení spojitosti mezi změnou společnosti a změnou práva. Obdobně výstižně charakterizoval svůj úzký vztah k dějinám - historie mu poskytuje kontrolní skupinu k moderní společnosti a právu, proto je takovým příznivcem historických a komparativních studií.

Friedman dále upozornil na zajímavý trend posledních dvaceti let, kdy se právnické fakulty stále více stávají součástí univerzit a ztrácí svoje do značné míry autonomní postavení. S tím souvisí i tlak na publikace - nestačí být skvělým právním praktikem či přednášejícím, měřítkem výkonu je počet článků v prestižních žurnálech.

Na závěr pár postřehů z právní historie - 19. století bylo ve srovnání se stoletím 20. mnohem represivnější, výraznou změnu představoval moderní individualismus a boj za občanská práva. Zatímco v 19. století společnost uznávala, že špatné věci se prostě stávají, ve 20. století si něco podobného nepřipouštíme a očekáváme, že o nás bude postaráno, ať už díky pokroku v medicíně či díky sítím sociálního státu.

A na úplný závěr odpověď na dotaz z publika: "Political scientists are too obsessed with methodology, it is just a tool."