U mnohých českých konzervativců mi vždy přišel zajímavý určitý kontrast mezi tím, jak na jedné straně deklarují konzervativní postoj k různým politickým otázkám (a mohli bychom se také bavit o tom, nakolik je skutečně konzervativní, ale to zde teď nepatří), zatímco jejich kulturní preference zahrnují hudební skupiny, spisovatele apod., jejichž hodnotové zakotvení se jeví být dost odlišné. Oproti tomu američtí konzervativci nezřídka vnímají "kulturní válku" jako nedílnou součást politického boje, např. současné Obamovo prezidentství může být z této perspektivy nahlíženo jako dědictví "ducha Woodstocku".
Jedno možné vysvětlení tohoto zdánlivého rozporu nabízí několik let starý článek z neokonzervativního časopisu National Review, který sestavil žebříček top 50 "konzervativních rockových písní". Při pohledu na seznam interpretů, kteří se do žebříčku probojovali, to člověku dojde: vždyť oni ti rockeři jsou vlastně mnohdy taky konzervativci, jen si to neuvědomují! Co by na to asi řekl Sid Vicious?
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat