Minulý týden jsem si dopřával krásnou izolaci od české politické žumpy a věnoval se nasávání myšlenek intelektuálně obdařených. Vedle stanfordské odbočky se vytáhla i Berkeley, na kampus zavítal mj. přední islámský myslitel Tariq Ramadan, soudce Tullio Treves z Mezinárodního tribunálu pro mořské právo a na semináři o budoucnosti eura vyprávěl sám velký Barry Eichengreen. A to jsem ještě z pracovních důvodů vynechal Michelle Bachelet, nedávnou chilskou prezidentku a současnou ředitelku UN Women. Jistě byla ráda, aspoň se nemusela obávat o psací potřeby, ty chilské se prý Čechům obzvlášť líbí.
Tullio Treves je italský soudce argentinského původu, který před angažmá u Mezinárodního tribunálu pro mořské právo působil na akademické půdě a v OSN. Treves předsedá Seabed Disputes Chamber (cca Komora pro spory o mořské dno), která letos v únoru vydala své historicky první poradní stanovisko. Těžba všeho možného z moře bude asi v blízké budoucnosti velké terno, čímž úměrně poroste i význam tribunálu. Zajímalo mě tedy, co za lidi v takovém soudu sedí. Treves působil jako ... prostě jako cca 70letý italský profesor - důstojný, na respektu si zakládající, spíše s nudným projevem. Všichni mu gratulovali, jak skvěle diplomaticky zařídil, že poradní stanovisko (týká se hlavně povinností a odpovědnosti států, když dovolí kontraktorům kopat v mořském dně) bylo přijato jednomyslným souhlasem všech jedenácti soudců. Tak jsem se ani raději neodvážil vystoupit se svým názorem, že vše přijaté jednomyslně v takovém počtu lidí je podezřelé, z povahy věci asi ne moc ambiciózní a rozumně gumové, aby tam šlo schovat kde co a mohlo se precizovat příště, čímž tribunál bude postupně navyšovat svůj vliv. Každopádně diplomatické schopnosti prof. Treves neoddiskutovatelně má.
Tariq Ramadan je vichřice. Příští rok mu bude padesát, ale vypadá tak o deset let mladší, nebezpečně charismatický, inteligentní a skvěle rétoricky vybavený, hádat bych se s ním nechtěl. Profesor z Oxfordu, který napsal disertaci o Nietzschem, se velmi aktivně účastní veřejných debat, hojně přispívá do diskurzu a řekl bych, že na něj přesně sedí pojem public intellectual. Aktivní a kontroverzní. Na Berkeley přilákal skutečně hodně návštěvníků a řečnil na téma Islamic Reforms and the Arab Revolution. Projev strhující, promyšlený, vše do sebe zapadalo. V tom jsem ale také viděl hlavní problém, podle mě světové dění zase tak perfektní mozaika není a mnoho věcí je dílem náhody (můj koncept už bohužel zpopularizoval Nassim Taleb). Dozvěděl jsem se hodně zajímavých informací, na druhé straně často toho typu, že jim mohu buď věřit nebo ne, protože já si je neověřím. Taková ta moudra o zapojení CIA a nadnárodních korporací do arabských revolucí - zní to atraktivně, ale opravdu nemám, jak zjistit, jestli je to pravda.
Jestli euro přežije, tak to tom příště.
Foto: emdezign.com.
Žádné komentáře:
Okomentovat