Vzhledem k blížící se Masarykově debatě na téma možného útoku na Írán, nabízí se nám otázka pro anketu Politica Mundi. K samotné otázce... Silný zastánce teze, že deterence jaderného Íránu je lepší než preventivní vojenský úder je Fareed Zakaria. Vizte jeho web GPS na CNN. Írán považuje za racionálního aktéra (souhlasí např. současný americký předseda sboru náčelníků štábů Dempsey) a deterenci vidí jako vyzkoušený a efektivní způsob řešení problému. Proti němu se staví řada amerických jestřábů a dalších (četba viz níže). Zajímavý a pragmatický "point" do diskuze přidal i Henry Kissinger.
- Why Not to Attack Iran – Elbridge Colby and Austin Long – The National Interest – January 11, 2012
- The Case For Regime Change in Iran – FPI Executive Director Jamie Fly and Gary Schmitt – Foreign Affairs’ Snapshots – January 17, 2012
- Obama's Hawkish Iran Turn – Editorial – Wall Street Journal (subscription required) – March 5, 2012
- Remarks by the President at AIPAC Policy Conference – President Barack Obama – The White House, Office of the Press Secretary – March 4, 2012
- Only Crippling Sanctions Will Stop Iran – Emanuele Ottolenghi – New York Times – March 2, 2012
- Is the Iranian Regime Rational? – Michael Singh – Foreign Policy’s Shadow Government – February 23, 2012
- Containment Won't Work Against Iran – Daniel Schwammenthal – Wall Street Journal Europe– February 15, 2012
- Time to Attack Iran – Matthew Kroenig – Foreign Affairs (subscription required) – January/February 2012
Já přidám jen krátké video ... to si člověk takhle 4. března vykračuje okolo Bílého domu, narazí na zátarasy a uvidí izraelského prezidenta Šimona Pereze při odjezdu ze summitu USA-Izrael... To je ostatně běžná scénka, i vícekrát denně. Polovina města zavřená, více než stovka policejních aut a motorek okolo, hlavní tepna od Bílého domu skrze město (H street) uzavřená a prezident Obama sviští limuzínou kdoví kam...
Příspěvky
8 komentářů:
Díky za super přehled! Jen pro pobavení seznam varování, že Írán má mít bombu co nevidět...
"1984: Soon after West German engineers visit the unfinished Bushehr nuclear reactor, Jane's Defence Weekly quotes West German intelligence sources saying that Iran's production of a bomb "is entering its final stages." US Senator Alan Cranston claims Iran is seven years away from making a weapon."
Imminent Iran nuclear threat? A timeline of warnings since 1979.
http://www.csmonitor.com/layout/set/print/content/view/print/422252
http://www.latimes.com/news/nationworld/world/la-fg-iran-nuke-intel-20120311,0,7709197.story
Přihřeju si polívčičku: 2 roky zpět jsem na studentské konferenci prezentoval příspěvek "Írán aneb jak se naučit nedělat si starosti a mít rád bombu".
Ze závěru: "Návrh strategie nicnedělání - Poslední možností, jak postupovat vůči Íránu, je, stručně řečeno, nedělat nic. (...) Přestože strategie nicnedělání problém neřeší, alespoň jej nezhoršuje: jde tak o strategii špatnou a přitom nejlepší, protože pořád lepší než jsou ostatní reálné alternativy."
(http://www.cbss.cz/wp-content/uploads/2010_04_CSS_conference_proceedings.pdf)
Ono ostatne strategie nicnedelani je univerzalne vhodna, da se aplikovat v kazde slozite politicke i zivotni situaci, ze? :)
Strategie nicnedelani se samozrejme da uplatnit kdykoli a kdekoli, ovsem ve vetsine pripadu to neni zrovna ta nejlepsi strategie.
V pripade Iranu - v danych podminkach/moznostech - IMHO takova je.
Podobná debata tu tuším proběhla před dvěma lety. Útok by byl kontrapraduktivní; neumím si představit efektivní deterenci (a hlavně se musí definovat od čehože má být Írán odrazen), Írán je největší mocností na Blízkém východě a my bychom se k němu měli začít tak chovat a ne jako k vyděděnci. Takže ještě lépe než strategie nic nedělání, je strategický dialog USA-Írán.
Pro zajímavý příspěvek k nutnosti dialogu s Íránem doporučuji knihu od bývalého operativce CIA v regionu Roberta Baera: The Devil we know, dealing with the new Iranian superpower. Tuším, že to bylo i přeloženo do češtiny.
Ten dialog má své zastánce (v USA zejm. manželé Leverettovy), já už ho ale nepovažuju za reálnou možnost. Vzhledem k ideologickému nastavení Íránu i USA je nastoupení téhle cesty nanejvýš nepravděpodobné.
Tj. ty ideologické pozice, a s nima spojené agendy a závazky, nejsou podle mě nepřekonatelné překážky, ale jsou to překážky dost velké na to, aby v kontextu dlouhodobě vyhrocených vztahů činily strategickou dohodu extrémně obtížnou. Dokládá to IMHO i fakt, že se o to opravdu nikdo nepokusil (Obamovo nedávné otevření náruče nebo íránský dopis Bushovi skrz Švýcary v r. 2003 nebyly dost vážně míněné a naplňované pokusy).
Já neříkám, že to je snadná volba, ale ta IMHO nejlepší. Jinak souhlas, že v současném nastavení, to není příliš pravděpodobné. USA totiž stále nedospěly k bodu, že by si uvědomily, že s Íránem by měli vyjednávat a to na naprosto seriózní úrovni a ne Obamovo prázdné gesto. V tomto je paradoxně o něco dále Izrael, který chtě nechtě musel navázat uričtý dialog s HAMASem. Jinak si myslím, že ze strany Íránu by to problém nebyl a to ani v součané době, protože jeho zah. pol. je již dlouhou dobu značně pragmatická.
Okomentovat