středa 27. června 2012

100.000 and beyond

Potichoučku polehoučku nám počet návštěv na blogu přeskočil velekulaté číslo 100.000. Čtenářům děkujeme a osobně se těším na další podobné unikáty jako homevideo příletu Baracka Obamy, kterým nás obšťastnil Lukáš Hoder.
Času bohužel i na konci zkouškového málo, proto jen pár tipů na zajímavou četbu:
Sám velký Andy: Europe After the Crisis.
V USA se přou, jestli by politologie měla být podporována NSF (tamní grantovou agenturou) - reálně totiž hrozí, že nebude. Jeden z mnoha hlasů: JACQUELINE STEVENS: Political Scientists Are Lousy Forecasters.
Joseph Stiglitz: America is no longer a land of opportunity.
Smršť ohlasů a reakcí způsobil delší článek prominentní (nejen) akademičky Anne Marie Slaughter pro magazín the Atlantic: Why Women Still Can’t Have It All (trocha akademického bulváru - AMS je manželkou výše odkazovaného AM).

sobota 23. června 2012

Obama snídá v devět


Chcete znát denní program prezidenta Obamy? Stačí se podívat na web POLITICO, kde se vše potřebné dozvíte. Včera prezident vstal okolo deváté, v deset nasedl do prezidentské helikoptéry Marine One a vydal se na dvouhodinovou cestu na Floridu. V Orlandu se objevil na konferenci hispánské lobby, v Tampě pak pronesl projev na přátelské půdě ... "Crowd chanting 4 more years, 4 more years"... a po dalších drobnostech se vydal zpět, po cestě asi uvažoval nad tím, jestli mu Nejvyšší soud příští týden zboří zdravotní reformu... A v 9 večer už přistával na jižním trávníku Bílého domu. To už jsem byl ovšem s foťákem připraven na terase washingtonského Hotelu W, který nabízí jeden z nejstylovějších výhledů na Bílý dům ve městě. Čtenáři společenské rubriky Politica Mundi, jejíž hlavní přispěvatel H.S. se v poslední době bohužel odmlčel, tak mohou exkluzivně vidět Marine One v akci.

video

Volby českého soudce u Evropského soudu pro lidská práva ve finiši

Už v úterý se dozvíme dlouho očekávanou odpověď na otázku, kdo bude novým soudcem či soudkyní u ESLP za Českou republiku. V říjnu končí mandát Karlovi Jungwiertovi, který se stává nejdéle působícím soudcem u této instituce. Zasedal úctyhodných 19 let, což se vzhledem k nově navrženému funkčnímu období – na 9 let bez možnosti znovuzvolení – už asi nikomu nepodaří překonat. Kdo ho nahradí?

Po dramatickém výběru schválila vláda k obsazení tříčlenné kandidátky Mahulenu Hofmannovou, Zdeňka Kühna a Aleše Pejchala. Ve srovnání s poslední volbou soudců ESLP, ke které se schylovalo před dvěma lety, byl letos výběr podstatně náročnější. Oproti tehdejším 11 právníkům se nyní přihlásili před ministerskou komisi jen 4 uchazeči. Naštěstí se podařilo zabránit situaci, kdy by nebyla sestavena úplná kandidátka. V důsledku podobných okolností zelo např. místo ukrajinského soudce po téměř tři roky prázdnotou se všemi negativy s tím souvisejícími.

Vítěze volí většinovým hlasováním Parlamentní shromáždění Rady Evropy (PACE). Předkolo se konalo už minulý týden na zasedání zvláštního výboru, kde měly probíhat individuální pohovory. Spolu s nástupcem Karla Jungwierta se hledají noví soudci i za Bosnu a Hercegovinu, Chorvatsko, Nizozemí, Polsko, Ruskou federaci, Švédsko a Spojené království. V průběhu dvou let tak dojde k náhlé obměně hned 16 soudců, naskýtá se proto otázka, jak se to projeví na stávající judikatuře.

Na základě čeho se Parlamentní shromáždění rozhoduje? Zvláštní výbor PACE připouští, že se bere ohled i na různorodost složení Soudu - roli může hrát genderová vyváženost nebo profesní orientace kandidátů. Z tohoto pohledu je česká kandidátka velmi pestrá. Jistou konkurenční výhodu má však Aleš Pejchal, jehož manželka pracuje na půdě PACE jako asistentka Stálé delegace Parlamentu ČR při Radě Evropy.

Jak byste se rozhodli vy? CV českých kandidátů jsou k dispozici zde, s jejich názory na ESLP je možné se seznámit v rozhovoru pro poslední Bulletin Centra pro lidská práva a demokratizaci. Doufejme, že Parlamentní shromáždění vybere nejlepší/ho a že se při příštích volbách najde o něco více kvalitních zájemců.

pondělí 18. června 2012

Is EURO doomed?


After several successful Symposiums on issues such as geopolitics, Middle East and the US foreign policy, the editorial board of Global Politics decided to prepare another edition. The new Symposium is focused on a very disputed topic of the economics of the European Union, more particularly on its common currency EURO.
For some time, we have been witnessing dramatic developments in Europe and it is no different at the time of writing of these words. Because there are serious decisions to be made in the Czech Republic and elsewhere in Europe, we think that it is neccessary to look at the issue at hand from a long-term perspective and assess the successes and failures of the single European currency. Moreover, the EURO has been supposedly an enduring project planned for generations to come, therefore we consider future development of the currency to be an important factor as well. Even though it is not possible to predict future, Global Politics is convinced that it is vital to look ahead and be prepared for possible challenges. Therefore, we asked experts also a question concerning their expectations of the future of the Euro zone. We are glad that we can present the opinions of number of important scholars and experts from the Czech Republic, Austria, Italy, Spain and the USA.

Autory jsou Richard Turcsányi a Jan Daniel.
Foto od Images_of_Money.

pátek 15. června 2012

Úpadek Západu je zasloužený - rozhovor s Ilonou Švihlíkovou

„Nacházíme se v době, kdy nepatrná událost může způsobit zásadní dopady“, říká v rozhovoru pro Global Politics o evropské krizi, americkém řešení a nových aktérech v měnícím se světě Ilona Švihlíková, expertka na ekonomii globalizace. Její odpovědi se tak točí nejen kolem příčin ekonomické krize a reakce Západu na ni, ale také hlubších změn celkové povahy světové ekonomiky a zároveň možných cest vedoucích k řešení současných problémů.

středa 13. června 2012

Nová pravidla Schengenu - válka mezi Evropským parlamentem a Radou?

Loňský vývoj schengenského prostoru, který vedl k rozkolu mezi Francií a Itálií a k dánskému přešlapování kolem  znovuzavedení hraničních kontrol vedl k debatám o novém nastavení schengenského systému. Návrhy, na základě kterých by mělo ke změnám dojít, vydala Komise již v září roku 2011 a samy o sobě se staly předmětem kontroverze, jelikož si v nich Komise osobovala větší roli, než členské státy předpokládaly. Nicméně tato kontroverze je drobností ve srovnání se spory, které se rozhořely mezi Radou a Evropským parlamentem po posledním zasedání Rady pro spravedlnost a vnitro minulý týden.
Jádrem sporu je role, kterou má hrát Europarlament při nastavování nového systému či některých jeho částí. Evropská komise, vědoma si výbušnosti svých představ, se snažila již při přípravě posunout právní základ návrhů tak, aby co do největší míry zapojila Evropský parlament, který je v oblasti justice a vnitra jejím častým spojencem. Rada se nicméně rozhodla se roli Evropského parlamentu v otázce schengenských evaluací omezit, a změnila tak právní základ návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o vytvoření hodnotícího a monitorovacího mechanismu k ověření uplatňování schengenského acquis z článku 77 SFEU, který znamená spolurozhodovací pravomoc EP, na článkek 70 SFEU, u kterého je EP pouze konzultován.
Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a jednotlivé frakce EP se předháněly v ostrých postojích vůči Radě. Aliance liberálů a demokratů pro Evropu dokonce mluvila o "vyhlášení války Parlamentu Radou" Celá záležitost se pak dostala velmi rychle na pořad jednání Europarlamentu a projednávání si můžete  prohlédnout zde, což skutečně doporučuji. Zástupci jednotlivých frakcí se prakticky jednohlasně ostře ohrazují proti postupu Rady, přičemž členské státy viní z protievropského postupu, který degraduje pozici EP, který jde proti duchu Schengenu, který by měl sloužit lidu. Poukázali přitom na to, že Schengen sám je jedním z největších výdobytků evropské integrace. Odlišný názor představila prakticky jen Anthea McIntyre z Evropských konzervativců a reformistů, která vyjádřila sympatie k tomu, že si členské státy drží klíčovou část své suverenity a vyzvala, aby EP přistupoval k záležitosti s chladnou hlavou. Na důležitost bezpečnosti a toho, že EP nikterak nepřispěl k bezpečnosti v EU, pak upozornil nezařazený nizozemský poslanec Auke Zijlstra.
Rétorika europoslanců je jistě údernější než obvykle a politický rozpor je zjevný. Určitě jde o jednu z největších konfrontací od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Nicméně postup EP bude zajímavé sledovat v oblasti právní, jelikož lze očekávat, že EP si tuto "facku" nenechá líbit a bude se pravděpodobně bránit před Soudním dvorem EU. Jeho případný rozsudek bude velmi zajímavý, jelikož by mohl mít dalekosáhlé důsledky. Mohl by hodně napovědět o tom, jak má být Schengen chápán a ve svém důsledku vést i k výraznému posílení evropské roviny v oblasti hranic...

pondělí 11. června 2012

Rozhovor s Madeleine Albright


Obamova administrativa v současnosti spíše oslabuje vztahy mezi USA a střední Evropou a zdá se, že i v ČR, Polsku a dalších středoevropských zemích oslabují tzv. Atlantisté, tedy polici aktivně prosazující blízkou spolupráci s USA. Myslíte si, že jsou USA stále nepostradatelným národem i ve střední Evropě?

Děkuji za tuto otázku, protože já nesouhlasím s tím, jak jste ji položil. Amerika totiž neztrácí zájem o střední Evropu. Já už jsem to několikrát řekla a budu to vždy opakovat, že je zde nová situace. Když jsem byla v americké vládě v 90. letech, tak to byl začátek spolupráce a země střední Evropy vstupovaly do NATO jako nováčci. Ze začátku to byl problém a muselo se jednat o tom, co se vlastně stane se střední Evropou. Teď jste naši partneři a musíme pracovat společně na nových otázkách, jako je terorismus. Vůbec to není tak, že by USA ztrácely zájem o střední Evropu. Musíme pracovat dohromady.

Obamova administrativa se neustále snaží vylepšovat vazby se staronovým  ruským prezidentem Putinem. Myslíte si, že Obama trpí „zbožným přáním“ (wishful thinking), že by se Putin mohl změnit? Kritika politiky „zbožných přání“ Chamberlaina a Roosevelta je jedním z ústředních motivů vaší knihy Pražská zima.

Nemyslím si, že Obama trpí zbožnými přáními o Putinovi. Pravda je, že všichni musíme mít nějaké vztahy s Ruskem, jestli je to Medveděv, Putin nebo kdokoliv jiný. Prostě je důležité vědět, co si myslí a co budou dělat. Pro Ameriku je navíc důležité dohodnout se s Ruskem na omezování jaderných arzenálů obou zemí. To prezident Bush trpěl zbožnými přáními, když se díval do očí Putinovi a řekl, že mu může věřit.



Ve své knize „Tajná řeč broží“ představujete svoji sbírku šperků, ale i politické významy, které se za nimi skrývaly při vašich politických jednáních. Jakou brož byste si vzala pro jednání s íránským režimem o jeho jaderném programu?

Smích...
To nevím, asi bych zase měla nějakého hada nebo něco. (Když M.A. jednala se Saddámem Husajnem, měla brož hada, protože k hadu ji režim dříve přirovnal. Pozn. autora.) Protože já si myslím, že hlavní problém je nejistota o tom, co vlastně Írán dělá.  Bylo by dobré mít křišťálovou kouli, aby člověk věděl, co si ten režim myslí a co ve skutečnosti dělá. Možná bych si vzala brož ve tvaru knihy, aby tomu člověk opravdu rozuměl. To je náš problém, ze nemáme dost informací.


Celý rozhovor vyšel pod názvem "Kdybych tak měla křišťálovou kouli" v sobotní Orientaci Lidových novin 9. června 2012. Na webu Lidovky.cz jsem rozhovor ani recenzi nenašel. 

Recenze na knihu Madeleine Albright "Prague Winter"


Projekt společnosti Post Bellum, který mapuje příběhy československých protifašistických a protikomunistických odbojářů nazvaný Paměť národa, ukazuje fascinující a často tragická svědectví Čechů a Slováků zkoušených událostmi  v bouřlivé střední Evropě za minulých režimů. V rozhovorech natočených s pamětníky se prolínají takřka detektivní zápletky, rodinné tragédie, odkazy na masarykovské tradice první republiky a nemožná rozhodnutí mezi špatným a ještě horším řešením. Všechny tyto prvky obsahuje i poslední kniha Madeleine Albrightové Pražská zima, která nedávno vyšla v USA, a která se na události okolo druhé světové války v Československu poutavě dívá jak osobním pohledem řady účastníků, tak i skrze perspektivu vysoké diplomacie a politiky.

Často se nestává, že by se mezi americkými bestselery dostaly paměti popisující české dějiny, osobní vzpomínky na Jana Masaryka a zásadní rozhodnutí Československých dějin 20 století. Madeleine Albrightová, bývalá ministryně zahraničí USA za vlády Billa Clintona, která z Československa dvakrát emigrovala se svými rodiči říká, že o historii své staré vlasti moc nevěděla, a že se až ve svých devětapadesáti letech dozvěděla o svých židovských kořenech a smrti pětadvaceti svých příbuzných v nacistických koncentrácích. Ve své knize tak hledá odpověď nejen na otázku, proč jí rodiče o jejích kořenech neřekli, ale i na to, proč k celé tragédii druhé světová války vlastně došlo.

Celá recenze vyšla pod názvem Zimy a jara Madeleine Albrightové v sobotní Orientaci Lidových novin 9. června 2012.

sobota 9. června 2012

Kdo se stane českým soudcem u ESLP?


V aktuálním Bulletinu Centra pro lidská práva se podařilo Lubovi Majerčíkovi získat odpovědi na zvídavé otázky od všech tří kandidátů České republiky na post soudce u Evropského soudu pro lidská práva. Odpovědi naleznete v Bulletinu na stranách 3 až 6. Na základě vašich sympatií si můžete zatipovat v nové anketě, která se nachází napravo od tohoto článečku. 

pátek 8. června 2012

Pár obrázků řekne víc než...

Poutavé fotostory oživuje Foreign Policy, pokochejte se:

Something's Rotten in Athens - varovné obrázky z aténských ulic
Remembering Tiananmen - historické i novější fotky
Egypt's Revolutionary Soul-Searching
Where Have All the Blue Helmets Gone? - včetně krásných starých fotek.

pátek 1. června 2012

Eichengreen: Je potřeba dělat víc, než si myslíte

Ve Florencii se koná velká akce o EU s neobjevným názvem The State of the Union, které se účastní vysocí evropští představitelé, ale také akademici. Ekonom z UC Berkeley Barry Eichengreen se svou typickou elegancí sděluje dříve řečnícím "eurokratům", že jsou vedle ("připravil jsem si powerpointovou prezentaci, ale po tom, co jsem slyšel, tak ji nepoužiji"). Prý bude hůř, říká  Eichengreen, a ještě hůř, pokud evropští lídři budou konat to, co říkají, že budou konat. Doporučuji těch 10 minut krásně srozumitelné angličtině věnovat.