Politika a sport. Nežádoucí, ale neoddělitelné spojení. Olympiáda v Pekingu a bojkotující politici opět ukáží, že v historii moderního sportu jde při vrcholných akcích občas více o politiku nežli o samotné sportovní výkony. Přitom v dnešní době by na to jeden málem zapomněl, proto je vhodné se podívat do historie.
Existují minimálně tři případy většího bojkotu olympijských her (těch menších najdeme v historii spoustu). V roce 1976 odmítla do Montrealu jet hned více než dvacítka afrických týmů, pokud se bude her účastnit Nový Zéland. Jeho "All Blacks", tedy rugbyový národní tým, sehráli totiž několik zápasů s Jižní Afrikou - státem, kde vládl apartheid a byl již od poloviny šedesátých let z olympiády vyloučen.
O mnoho známější jsou však hry v roce 1980 v Moskvě, kdy Američané a západní Němci na protest proti sovětské invazi do Afghanistánu nepřijeli vůbec, zatímco některé další národy startovaly pod vlajkou olympijskou - s odkazem na "mírový duch her". V době studené války na sebe odpověď nenechala dlouho čekat. Hned při následující příležitosti hry bojkotoval celý východní blok včetně Československa. Od té doby byl již čtvrt století klid.
Dnešní situace je tak sice přirovnávána k Moskvě či Los Angeles (a to již v okamžiku, kdy o bojkotu mluví politici, kteří by se za normálních okolností účastnili zahajovacího ceremoniálu), přesto se však paradoxně svou motivací nejvíce podobají případu Montrealu - snad jde opravdu o vyšší ideály, jak je nám všemi kritiky prezentováno.
Na druhou stranu je ale toto pranýřování Říše středu trochu falešné. Že to takhle dopadne, mohlo být jasné již v době, kdy byla Pekingu olympiáda přiklepnuta, přičemž případ "osobního vkladu" Putina do kandidatury Soči ukázal, že politici mají na místo pořádání her značný vliv. Zabránit hrám v Čině se tedy mohlo již tehdy a nyní mohl být klid. Co kdo čekal? Zázrak???
Existují minimálně tři případy většího bojkotu olympijských her (těch menších najdeme v historii spoustu). V roce 1976 odmítla do Montrealu jet hned více než dvacítka afrických týmů, pokud se bude her účastnit Nový Zéland. Jeho "All Blacks", tedy rugbyový národní tým, sehráli totiž několik zápasů s Jižní Afrikou - státem, kde vládl apartheid a byl již od poloviny šedesátých let z olympiády vyloučen.
O mnoho známější jsou však hry v roce 1980 v Moskvě, kdy Američané a západní Němci na protest proti sovětské invazi do Afghanistánu nepřijeli vůbec, zatímco některé další národy startovaly pod vlajkou olympijskou - s odkazem na "mírový duch her". V době studené války na sebe odpověď nenechala dlouho čekat. Hned při následující příležitosti hry bojkotoval celý východní blok včetně Československa. Od té doby byl již čtvrt století klid.
Dnešní situace je tak sice přirovnávána k Moskvě či Los Angeles (a to již v okamžiku, kdy o bojkotu mluví politici, kteří by se za normálních okolností účastnili zahajovacího ceremoniálu), přesto se však paradoxně svou motivací nejvíce podobají případu Montrealu - snad jde opravdu o vyšší ideály, jak je nám všemi kritiky prezentováno.
Na druhou stranu je ale toto pranýřování Říše středu trochu falešné. Že to takhle dopadne, mohlo být jasné již v době, kdy byla Pekingu olympiáda přiklepnuta, přičemž případ "osobního vkladu" Putina do kandidatury Soči ukázal, že politici mají na místo pořádání her značný vliv. Zabránit hrám v Čině se tedy mohlo již tehdy a nyní mohl být klid. Co kdo čekal? Zázrak???
Příspěvky
3 komentáře:
Pane magistře, Váš příspěvek jest příkladem vyváženého pohledu na celou problematiku. Zcela souhlasím. Peking to hlavně neměl nikdy dostat...dnes už jsou všechna řešení jenom špatná s tím, že bych se ale k blokádě přesto klonil...Zdraví dr. Šmíd :-D
Priatelia, súhlasím, že neštastné bolo už samotné pridelenie hier Číne. Ale A) príde mi celkom logické, že vyjadrenia politokov prichádzajú až ako reakcia na tlak (určitej časti) verejnosti, ktorý v dobe rozhodovania neexistoval a B) diskusia o blokáde súvisí aj so zmenou statusu quo - ak by nedošlo k posledným udalostiam v Tibete a k vyhroteniu celej situácie, tak by asi psy štekali a karavána išla ďalej...
Přidávám jeden starší, ale dost zajímavý článeček ohledně historie OH - http://www.prospect-magazine.co.uk/article_details.php?id=5978.
Tak nám začíná éra "byznysiád". Nejsem pro bojkot OH jako celku (maximálně pro bojkot ceremoniálu), olympiáda již v mých očích ztratila před pár lety punc idealismu. Navíc, OH by už asi mimo Skandinávii a Švýcarsko pořádat nešla... Budeme spektakulárně bojkovat OH, ale po miliónech z Číny vozit trička a cvičky?
Samozřejmě se mi také nelíbí, co se děje v Tibetu, na druhé straně současné západní hysterčení mi rovněž moc nevoní. Jak psal Hrabík - a to jste se probrali až teď?? Bojím se navíc, aby Čína Tibetu případnou ostudu setsakramentsky nespočetla...
Okomentovat